4. 4. 2010

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - cyklus C

Slavení dnešní mše je naplněno dojetím a velkou radostí z velikonoční události zmrtvýchvstání Páně. Už vstupní verš bohoslužby nechává promluvit samotného Zmrtvýchvstalého: „Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou. Aleluja.“ Radostný jásot se odráží především ve 118. žalmu s odpovědí: „Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho“ a ve zpěvu před evangeliem – ve velikonoční sekvenci: „Víme, že Kristus z hrobu vstal, vpravdě byl vzkříšen světa král. Vítězný, korunovaný, smiluj se, Kriste, nad námi. Amen. Aleluja.“ Na nás i na nově pokřtěných se tajemství Velikonoc uskutečnilo v okamžiku křtu. Prosme společně Krista Vítěze, aby nás svým Duchem obnovil a aby s námi zůstával, nikdy nás neopouštěl a dovedl nás do slávy vzkříšení.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou, aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Úryvek je součástí Petrovy řeči v domě římského setníka Kornélia, prvního obráceného pohana. Obsahem tohoto kázání je všechno, co Ježíš konal a učil. Hlavní důraz se klade na to, že Ježíš je vzkříšený a živý. On je tak skutečně živý, že apoštolové s ním mohli jíst a pít! A není jenom vítězem nad smrtí, je také soudcem živých i mrtvých. Tento výraz označuje plnost moci, kterou Kristus obdržel pro dílo spásy. Jako soudce může vynést i rozsudek života nad těmi, kteří jsou nevinní díky jeho krvi (Zj 5,9).

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

ŽALM 118

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“
Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ

Hlásá se tu přímo neslýchané poselství: nejenže Kristus byl vzkříšen, dokonce i my jsme byli vzkříšeni spolu s ním! Pavel to vysvětluje a říká: „Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých“ (Kol 2,12). Jestliže jsme dostali nový život, pak „nemůžeme jinak“ než usilovat o jeho plné dovršení. Proto Pavel vybízí, abychom hledali to, co pochází shůry: život s Kristem ve slávě. Na to máme být zaměřeni, a ne na to, co je na zemi, tj. na pozemský život podle starého člověka ovládaného sobeckými a hříšnými sklony.

Kol 3,1–4

(Bratři a sestry!) Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM

Po objevení odvaleného hrobního kamene Marie Magdalská sděluje učedníkům jen negativní výpověď: Pán není v hrobě. Nemá ještě žádné poselství o Ježíšově vzkříšení, protože je dosud ve tmě (v. 1). Petr a milovaný učedník posléze sami nacházejí pruhy plátna a roušku složenou zvlášť. To naznačuje, že nikdo neukradl Ježíšovo tělo, protože „kdyby jej někdo vzal, nepřidělával by si starost, aby sundal roušku a složil ji zvlášť “ (sv. Jan Zlatoústý). Zanechané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo (Jan 19,40), vyjadřují, že Kristus byl osvobozen od pout smrti. „Hrob nebyl ani prázdný, ani plný. Stal se poselstvím“ (Duplatier). Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil, že Ježíš přemohl smrt. Teprve tato víra mu otevřela Písmo (Lk 24,44-45).

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

K ZAMYŠLENÍ

Tajemství Velikonoc, které je přiblíženo tolika jednoznačnými výpověďmi a znameními a které zároveň stále zůstává skrytým tajemstvím, neustále provokuje dvě protikladné reakce: ta první v zájmu klidného života vede ke smrti, je plná obav, starostí a pokrytectví. Velkou Boží moc se snaží spoutat lidskou intrikou. Ta druhá naopak v blízkosti hrobu a přijetím skutečnosti smrti jednoznačně konstatuje Život. Je velmi spontánní a misijní. Je to reakce prostých lidí, žen a Ježíšových učedníků, kteří sebe dali na druhé místo a uvěřili v Boží příslib a moc, překonávající každý strach i smrt. Znovu a znovu udivuje naivní snaha těch prvních, ochotných udělat cokoli, aby nemuseli být se skutečností vzkříšení konfrontováni, i bezprostřední svěžest těch druhých a jejich ochota běžet ke hrobu, setkat se s Vítězem, poznat ho a stát se jeho svědky.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 4.

Sk 2,14.22b-33

Mt 28,8-15

Komentář: Sk 2,14.22b-33
I my jsme (a máme být) svědky Kristova zmrtvýchvstání. Ne vlastní silou, ale mocí Ducha svatého, kterého na nás vylil.

6. 4.

Sk 2,36-41

Jan 20,11-18

Komentář: Sk 2,36-41
„To zaslíbení platí,“ bylo naplněno i na mně. Byly mi odpuštěny mé hříchy, stal(a) jsem se Božím dítětem, dostal(a) jsem dar Ducha. Buď Bohu chvála!

7. 4.

Sk 3,1-10

Lk 24,13-35

Komentář: Sk 3,1-10
Za které „zázraky“, velké věci ve svém životě můžeš dnes chválit Boha?

8. 4.

Sk 3,11-26

Lk 24,35-48

Komentář: Sk 3,11-26
„Bůh vám poslal Mesiáše, který byl pro vás určen, Ježíše.“ Děkujme Bohu za tento dar, radujme se z něj a nechme Krista proměňovat naše životy ...

9. 4.

Sk 4,1-12

Jan 21,1-14

Komentář: Sk 4,1-12
Petr hlásá Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného. Jedno od druhého nejde oddělit. Musím uznat své hříchy, ale nezůstávat v nich, přijmout spásu (odpuštění hříchů) a v moci Ducha kráčet za Pánem. Letošní Velikonoce jsou toho připomínkou a novým povzbuzením na cestu.

10. 4.

Sk 4,13-21

Mk 16,9-15

Komentář: Sk 4,13-21
Nám nikdo nezakazuje hlásat Krista, spásu, kterou nám přinesla jeho smrt na kříži. Tak i ty o to usiluj, aby všichni mohli velebit Boha.