Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Úryvek je součástí Petrovy řeči v domě římského setníka Kornélia, prvního obráceného pohana. Obsahem tohoto kázání je všechno, co Ježíš konal a učil. Hlavní důraz se klade na to, že Ježíš je vzkříšený a živý. On je tak skutečně živý, že apoštolové s ním mohli jíst a pít! A není jenom vítězem nad smrtí, je také soudcem živých i mrtvých. Tento výraz označuje plnost moci, kterou Kristus obdržel pro dílo spásy. Jako soudce může vynést i rozsudek života nad těmi, kteří jsou nevinní díky jeho krvi (Zj 5,9).

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří".

ŽALM 118

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel hlásá přímo neslýchané poselství: nejenže Kristus byl vzkříšen, dokonce i my jsme byli vzkříšeni spolu s ním! Týž Pavel to vysvětluje a říká: "Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých" (Kol 2,12). Jestliže jsme dostali nový život, pak "nemůžeme jinak" než usilovat o jeho plné dovršení. Proto Pavel vybízí, abychom hledali to, co pochází shůry: život s Kristem ve slávě. Na to máme být zaměřeni, a ne na to, co je na zemi, tj. na pozemský život podle starého člověka ovládaného sobeckými a hříšnými sklony.

Kol 3,1-4

(Bratři a sestry!) Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM

Po objevení odvaleného hrobního kamene Marie Magdalská sděluje učedníkům jen negativní výpověď: Pán není v hrobě. Nemá ještě žádné poselství o Ježíšově vzkříšení, protože je dosud ve tmě (v. 1). Petr a milovaný učedník posléze sami nacházejí pruhy plátna a roušku složenou zvlášť. To naznačuje, že Ježíšovo tělo nikdo neukradl, protože "kdyby jej někdo vzal, nepřidělával by si starost, aby sundal roušku a složil ji zvlášť" (sv. Jan Zlatoústý). Zanechané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo (Jan 19,40), vyjadřují, že Kristus byl osvobozen od pout smrti. "Hrob nebyl ani prázdný, ani plný. Stal se poselstvím" (Duplatier). Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil, že Ježíš přemohl smrt. Teprve tato víra mu otevřela Písmo (Lk 24,44-45).

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

K ZAMYŠLENÍ

Evangelium dnešní slavnosti stejně jako úryvky evangelií vybrané pro následující dny velikonočního oktávu přibližují nikoli samotný okamžik Kristova zmrtvýchvstání, ale až událost prázdného hrobu a především setkání svědků se Zmrtvýchvstalým. Jde o pokračování vztahu těch, kteří Krista znali už dříve, ovšem na zcela jiné rovině, přičemž právě ono setkání s ním po zmrtvýchvstání má jednoznačně rozhodující účinek na jejich další život. Staví je na cestu přijetí jeho svatého Ducha. Takové setkání mohou a vlastně nutně musí prožít i všichni ostatní Kristovi následovníci. Jejich vzájemný vztah s Kristem se začíná odvíjet odsud, od velikonoční události! Na počátku cesty víry stojí "poznání" Pána, jeho dotek a poslání. Nezapomínejme, že Kristus zmrtvýchvstalý je stále nový, jiný, větší, a tudíž jakékoli další a nakonec všechna setkání s ním budou vyžadovat otevřené oči v dané situaci blízkosti "hrobu" a novou ochotu přijmout tuto velikonoční novost. Skrze dar jeho Ducha jej však bezpečně poznáme!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

24. 3.

Sk 2,14.22b-33

Mt 28,8-15

Komentář: Mt 28,8-15
Přijmout či nepřijmout Ježíše do svého života? To není otázka pro mne. Jsem však ochoten přijmout Ježíšovo poslání: "Jděte a oznamte"? Jsem ochotna měnit podle Ježíše svůj život, nechat se poslat, třeba i k maličkým, "bezvýznamným" věcem?

25. 3.

Sk 2,36-41

Jan 20,11-18

Komentář: Jan 20,11-18
Setkání se vzkříšeným Pánem proměňuje. Ani já bych neměl(a) zůstat stejný(á)... K čemu jsem zván(a)? Co mám dnes dělat?

26. 3.

Sk 3,1-10

Lk 24,13-35

Komentář: Sk 3,1-10
"Co mám, to ti dám." Vím o bohatství, které mám v Kristu? A jsem ochoten/ochotna se o ně podělit? Pros Pána, aby ti ukázal, jak to (třeba právě dnes) udělat.

27. 3.

Sk 3,11-26

Lk 24,35-48

Komentář: Sk 3,11-26
Ježíšova moc je veliká, víra apoštolů v něj uzdravuje chromého. On má moc a chce uzdravit i tvé nemocné a ochromené srdce. Otevři mu je...

28. 3.

Sk 4,1-12

Jan 21,1-14

Komentář: Sk 4,1-12
Odhodlání apoštolů k hlásání vzkříšeného Ježíše, který je "kvádr nárožní", vede k dalšímu zvěstování víry – i v prostředí nevstřícném. Podobně i mé dělení se o bohatství života s Kristem (viz středu) mne může přivádět do nepříjemných situací, kde je však také třeba vydávat Kristu svědectví. Jsem ochoten? Jsem připravena?

29. 3.

Sk 4,13-21

Mk 16,9-15

Komentář: Mk 16,9-15
I když Ježíš kárá apoštoly pro jejich nevěru a tvrdost srdce, neodmítá je. Svěřuje jim evangelium a posílá je do celého světa. Se mnou jedná stejně.