Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Úryvek je součástí Petrovy řeči v domě římského setníka Kornélia, prvního obráceného pohana. Obsahem tohoto kázání je všechno, co Ježíš konal a učil. Hlavní důraz se klade na to, že Ježíš je vzkříšený a živý. On je tak skutečně živý, že apoštolové s ním mohli jíst a pít! A není jenom vítězem nad smrtí, je také soudcem živých i mrtvých. Tento výraz označuje plnost moci, kterou Kristus obdržel pro dílo spásy. Jako soudce může vynést i rozsudek života nad těmi, kteří jsou nevinní díky jeho krvi (Zj 5,9).

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

ŽALM 118

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“
Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ

Hlásá se tu přímo neslýchané poselství: nejenže Kristus byl vzkříšen, dokonce i my jsme byli vzkříšeni spolu s ním! Týž Pavel to vysvětluje a říká: „Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.“ (Kol 2,12) Jestliže jsme dostali nový život, pak „nemůžeme jinak“, než usilovat o jeho plné dovršení. Proto Pavel vybízí, abychom hledali to, co pochází shůry: život s Kristem ve slávě. Na to máme být zaměřeni, a ne na to, co je na zemi, tj. na pozemský život podle starého člověka ovládaného sobeckými a hříšnými sklony.

Kol 3,1-4

(Bratři a sestry!) Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM

Po objevení odvaleného hrobního kamene Marie Magdalská sděluje učedníkům jen negativní výpověď: Pán není v hrobě. Nemá ještě žádné poselství o Ježíšově vzkříšení, protože je dosud ve tmě (v. 1). Petr a milovaný učedník posléze sami nacházejí pruhy plátna a roušku složenou zvlášť. To naznačuje, že nikdo neukradl Ježíšovo tělo, protože „kdyby jej někdo vzal, nepřidělal by si starost, aby sundal roušku a složil ji zvlášť“ (sv. Jan Zlatoústý). Zanechané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo (Jan 19,40), vyjadřují, že Kristus byl osvobozen od pout smrti. „Hrob nebyl ani prázdný, ani plný. Stal se poselstvím.“ (Duplatier) Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil, že Ježíš přemohl smrt. Teprve tato víra mu otevřela Písmo (Lk 24,44-45).

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

K ZAMYŠLENÍ

Kristovy a naše Velikonoce jsou velkým překvapením. Nejprve je společenství učedníků konfrontováno s utrpením a potupnou smrtí Pána, s jeho uložením do hrobu. Takový konec by nikdo z nich nečekal, tam se On neměl nikdy dostat! Znovu jsou postaveni před nečekanou událost: není ani tam, kam ho položili a kde by tedy podle jejich očekávání měl být, v hrobě! To místo je prázdné. Velikonoce s sebou totiž nesou Boží novost, novost života nezatíženého hříchem a smrtí. Vždyť ani osobní setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým nevypadala jinak – zpravidla ho hned nepoznali. Byl to on, ale jim cosi bránilo… a to i přesto, že jim při setkání s ním hořelo srdce. Cožpak nemáme obdobné obtíže ve chvílích, kdy se nám zdá, že on je daleko, že je jediný, kdo neví, co se v našem životě děje, že není přítomen zvláště v bolestných chvílích umírání a smrti. Mají-li se Kristovy Velikonoce stát i našimi, je nezbytně nutné očekávat a přijmout dar jeho Svatého Ducha, který nás uvede do celé pravdy. Úkolem nás, křesťanů je na jedné straně bezpečně Krista Vzkříšeného poznat, a na druhé, o nic méně důležité, vydat o něm svědectví.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

pondělí velikonoční 17. 4.

Sk 2,14.22b-33

Mt 28,8-15

Komentář: Sk 2,14.22b-33
Kdyby se Petr nesetkal se vzkříšeným Ježíšem, sotva by mohl o něm svědčit v městě, kde byl Ježíš odsouzen a ukřižován. Proto si jeho svědectví zaslouží plnou důvěru.

18. 4.

Sk 2,36-41

Jan 20,11-18

Komentář: Sk 2,36-41
Obrátit se – přijmout křest – jako dar obdržet Ducha svatého. To je cesta, kterou prošli od jeruzalémských Letnic mnozí a mnozí jí ještě půjdou.

19. 4.

Sk 3,1-10

Lk 24,13-35

Komentář: Sk 3,1-10
Ježíš – bohatství toho, kdo uvěřil, určené ke službě druhým. Tak je to stále. Jen způsoby, jak se o toto bohatství věřící člověk s druhými dělí, se různí.

20. 4.

Sk 3,11-26

Lk 24,35-48

Komentář: Sk 3,11-26
Nepřipustit, že pomoc z Boží síly a moci je nějaký lidský výkon, znamená vzdát Bohu čest a svědčit o jeho moci. Pokud strhává pomáhající člověk slávu a uznání na sebe sama, Bohu tím stíní a druhé lidi okrádá o svědectví.

21. 4.

Sk 4,1-12

Jan 21,1-14

Komentář: Sk 4,1-12
Ten, kdo uvěřil v Krista, nemůže než opakovat, že tento ukřižovaný Ježíš vstal z mrtvých, že ho Bůh vzkřísil. Víra ve vzkříšení je skutečně v centru křesťanské víry. Je tomu tak i u mne?

22. 4.

Sk 4,13-21

Mk 16,9-15

Komentář: Sk 4,13-21
Proti skutečnosti, která se stala, a kterou svědkové rozhlašují, je možné působit mocí a silou. Ale není to účinné, jak se v dějinách křesťanství už mnohokrát ukázalo.