Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Úryvek je součástí Petrovy řeči v domě římského setníka Kornélia, prvního obráceného pohana. Obsahem tohoto kázání je všechno, co Ježíš konal a učil. Hlavní důraz se klade na to, že Ježíš je vzkříšený a živý. On je tak skutečně živý, že apoštolové s ním mohli jíst a pít! A není jenom vítězem nad smrtí, je také soudcem živých i mrtvých. Tento výraz označuje plnost moci, kterou Kristus obdržel pro dílo spásy. Jako soudce může vynést i rozsudek života nad těmi, kteří jsou nevinní díky jeho krvi (Zj 5,9).

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří“.

ŽALM 118

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel hlásá přímo neslýchané poselství: nejenže Kristus byl vzkříšen, dokonce i my jsme byli vzkříšeni spolu s ním! Týž Pavel to vysvětluje a říká: „Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých“ (Kol 2,12). Jestliže jsme dostali nový život, pak „nemůžeme jinak“, než usilovat o jeho plné dovršení. Proto Pavel vybízí, abychom hledali to, co pochází shůry: život s Kristem ve slávě. Na to máme být zaměřeni, a ne na to, co je na zemi, tj. na pozemský život podle starého člověka ovládaného sobeckými a hříšnými sklony.

Kol 3,1-4

(Bratři a sestry!) Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM

Po objevení odvaleného hrobního kamene Marie Magdalská sděluje učedníkům jen negativní výpověď: Pán není v hrobě. Nemá ještě žádné poselství o Ježíšově vzkříšení, protože je dosud ve tmě (v. 1). Petr a milovaný učedník posléze sami nacházejí pruhy plátna a roušku složenou zvlášť. To naznačuje, že nikdo neukradl Ježíšovo tělo, protože „kdyby jej někdo vzal, nepřidělal by si starost, aby sundal roušku a složil ji zvlášť“ (sv. Jan Zlatoústý). Zanechané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo (Jan 19,40), vyjadřují, že Kristus byl osvobozen od pout smrti. „Hrob nebyl ani prázdný, ani plný. Stal se poselstvím“ (Duplatier). Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil, že Ježíš přemohl smrt. Teprve tato víra mu otevřela Písmo (Lk 24,44-45).

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

K ZAMYŠLENÍ

Evangelium dnešní slavnosti stejně jako úryvky evangelií vybrané pro následující dny velikonočního oktávu přibližují nikoli samotný okamžik Kristova zmrtvýchvstání, ale až událost prázdného hrobu a především setkání svědků se zmrtvýchvstalým. Jde o pokračování vztahu těch, kteří Krista znali už dříve, ovšem na zcela jiné rovině, přičemž právě ono setkání s ním po zmrtvýchvstání má jednoznačně rozhodující účinek pro jejich další život. Staví je na cestu přijetí jeho svatého Ducha. Takové setkání mohou a vlastně nutně musí prožít i všichni ostatní Kristovi následovníci. Jejich vzájemný vztah s Kristem se začíná odvíjet odsud, od velikonoční události! Na počátku cesty víry stojí „poznání“ Pána, jeho dotek a poslání. Nezapomínejme, že Kristus zmrtvýchvstalý je stále nový, jiný, větší, a tudíž jakékoli další a nakonec všechna setkání s ním budou vyžadovat otevřené oči v dané situaci blízkosti „hrobu“ a novou ochotu přijmout tuto velikonoční novost. Skrze dar jeho Ducha jej však bezpečně poznáme!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Pondělí velikonoční 28. 3.

Sk 2,14.22b-33

Mt 28,8-15

Komentář: Mt 28,8-15
Velikonoce nesmějí obracet náš pohled jen zpět, k tomu, co se před dvěma tisíci léty stalo v Jeruzalémě. Ježíšovo vzkříšení trvá – žije u Otce. A Duch svatý je stále dáván těm, kdo v něho uvěří.

Úterý velikonoční 29. 3.

Sk 2,36-41

Jan 20,11-18

Komentář: Sk 2,36-41
Požadavek „obrátit se“ nelze chápat jen jako jakousi standardní výzvu k polepšení života. Jde o plné obrácení se k Ježíši ukřižovanému a vzkříšenému jako k základnímu zdroji naděje i pravdy v našich životech.

Středa velikonoční 30. 3.

Sk 3,1-10

Lk 24,13-35

Komentář: Sk 3,1-10
Možná, že by křesťan chtěl i dnes dokázat to, co apoštol Petr. Je ale třeba začít otázkou, zda naše víra dosahuje úrovně víry Petrovy? Zda je Ježíš skutečně naším největším bohatstvím?

Čtvrtek velikonoční 31. 3.

Sk 3,11-26

Lk 24,35-48

Komentář: Sk 3,11-26
Nešlo o to, aby se apoštol Petr proslavil, ale aby jeho okolí uvěřilo v Ježíše. Podobně i dnes: nejde v prvé řadě o úspěšnost křesťanů, ale o cestu lidí k Ježíši.

Pátek velikonoční 1. 4.

Sk 4,1-12

Jan 21,1-14

Komentář: Sk 4,1-12
Jednat Ježíšovou mocí – to zní až závratně! Ale předpokládá to, že člověk spoléhá na sebe málo a na Ježíše zcela. Jak víme, není to zdaleka vždy snadné.

Sobota velikonoční 2. 4.

Sk 4,13-21

Mk 16,9-15

Komentář: Sk 4,13-21
Petr a Jan zůstali věrni svému poslání, i když nedosáhli toho, aby učitelé Zákona uvěřili. Tak je to i dnes: Kristův svědek má mít větší výdrž ve věrnosti Pánu, než je výdrž toho, co víře odporuje.