Slavnost Zjevení Páně – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hle, přichází Vládce a Pán, má v rukou královskou moc a vládu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys přivedl mudrce, kteří šli za světlem hvězdy, k poznání tvého jednorozeného Syna; doveď i nás, kteří tě poznáváme světlem víry, k blaženému patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento text patří do „trito-izaiášovské“ části této knihy. Vznikl snad po roce 538 př. Kr. Již od kapitoly 59 zní ujištění o Boží moci, která není krátká na záchranu. Náš text je proroctvím, které Lukáš nepřímo využívá ve svém evangeliu k dokreslení hodnověrnosti právě přicházejícího mesiáše – Krista. Všimněme si, že ti, kdo přicházejí, jsou i pohané! Sába, Midjan, Efa jsou pohanské země, i když jejich přesné umístění je obtížné identifikovat.

Iz 60,1-6

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.

ŽALM 72

Jde zřejmě o žalm, který sloužil při intronizaci krále. I zde se podobně jako v 1. čtení vzpomíná na krále, kteří přinesou své dary. Tento žalm se v Kristu naplnil. Pro nás je však i modlitbou, která se na nás může nyní naplnit. Prosíme, aby Bůh učinil Ježíše králem našich životů.

Odpověď: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, – svou spravedlnost královskému synu. – Ať vládne tvému lidu spravedlivě, – nestranně tvým ubohým.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, – dokud nezanikne luna. – Bude vládnout od moře k moři, – od Řeky až do končin země.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, – králové Arábie a Sáby zaplatí daně. – Všichni králové se mu budou klanět, – všechny národy mu budou sloužit.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, – ubožáka, jehož se nikdo neujímá. – Smiluje se nad nuzným a chudým, – zachrání ubožákům život.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel touží povzbudit posluchače – pohany. Proto jim předává tajemství, které sám přijal: pohané jsou „údy“ stejného těla, mají stejný podíl na spáse jako Židé. To je zásadní zvěst i pro nás.

Ef 3,2-3a.5-6

Bratři! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství.
V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se poklonit Pánu. Aleluja.

EVANGELIUM

Příběh není ani tak poetickým zobrazením, jako náznakem zásadní zvěsti Matoušova evangelia: Izrael měl poznat narození narozeného mesiáše a přivítat ho s velkou oslavou. Ale místo Izraele poznali Zachránce pohané (Herodes byl totiž pohan). Sedm sloves charakterizuje proces poznání a přijetí (zaradovali se, vstoupili…), kterým pohané prošli, když mesiáše nalezli.

Mt 2,1-12

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“
Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‘A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.’“
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

K ZAMYŠLENÍ

Je zvláštní, že mudrci z východu se vydají na dlouhou cestu za nejistou hvězdou, protože mají naději na setkání s Králem Králů. Ale lidé, kteří jsou jen kousek od Betléma (do Jeruzaléma je to asi 7 km), nic netuší. Ba co více, když se dozví zprávu o narození Ježíše, uleknou se. Matouš zde otevírá důležité téma: Ježíš je mesiášem pro všechny národy, které jsou pozvány k účasti na záchraně. A naopak, ti, kdo odmítli, nepoznají nic a záchrana je tak míjí. Připomeňme si ještě zvyk světit křídu, vodu a kadidlo. Podobně jako kdysi Izraelité v Egyptě označili veřeje svých domů, i my si značíme své domy C+M+B (první písmena věty Christus mansionem benedicat, tedy „Ať Kristus žehná tomuto domu“) a zároveň kropíme svůj domov požehnanou vodou připomínající křest. Kadidlo bylo podobně jako voda znamením posvěcení a očištění, ale i modlitby, která stoupá k Bohu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

7. 1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: 1 Jan 3,22 – 4,6
Věřit a navzájem se milovat – jak prosté je Kristovo přikázání a jak je těžké je naplnit. Jak o to budu usilovat v dnešním dni?

8. 1.

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

Komentář: 1 Jan 4,7-10
„Láska je z Boha“ – miluji, protože si mne zamiloval, mohu (a vlastně potřebuji, mám-li naplnit své poslání) dávat lásku, protože jsem ji dostal.

9. 1.

1 Jan 4,11-18

Mk 6,45-52

Komentář: 1 Jan 4,11-18
Milovat se navzájem znamená přinášet Boha do tohoto světa a v síle jeho Ducha svědčit o jeho lásce k nám.

10. 1.

1 Jan 4,19 – 5,4

Lk 4,14-22a

Komentář: 1 Jan 4,19 – 5,4
Víra je to, co vítězí nad světem, co vede k životu podle Krista, k milování bratří a sester, k naplňování přikázání lásky. Děkuj za dar víry a i dnes jej „používej“.

11. 1.

1 Jan 5,5-13

Lk 5,12-16

Komentář: 1 Jan 5,5-13
„Vědomi si toho, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího“ vydávejte svému Pánu svědectví slovem i životem.

12. 1.

1 Jan 5,14-21

Jan 3,22-30

Komentář: 1 Jan 5,14-21
Modli se za svého hříšného bratra či sestru, aby je Bůh vysvobodil z jejich hříchů a dal jim život. A nezapomínej přitom na to, že i ty jsi hříšník a potřebuješ Boží milosrdenství.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/