Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Skutky apoštolů jsou druhým dílem Lukášova vyprávění o Ježíši a jeho následovnících. Knihu začal letmou zmín-
kou o nanebevstoupení a nyní přichází popis seslání Ducha svatého. Letnice byly významným židovským svátkem, při němž se původně děkovalo Bohu za úrodu, později byl ztotožněn s výročím daru smlouvy na Sinaji.

Sk 2,1-11

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
„Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104

Žalm 104 je zařazen pro zmínku o duchu stvořiteli. Je ale také chválou Bohu za jeho dílo. Připojme se k této modlitbě.

Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva.
Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Tento list píše svatý Pavel jako odpověď na řadu otázek, které mu korintská obec položila. Jedním z problémů byla hádka o důležitost jednotlivých členů farnosti, kteří obdrželi odlišné dary Ducha svatého. Svatý Pavel trpělivě vysvětluje, jaký je vztah mezi dary jednotlivým členům a jejich postavením ve farnosti.

1 Kor 12,3b-7.12-13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Každý z evangelistů vybírá některé události z doby po vzkříšení, aby strhujícím vyprávěním poukázal na nejpodstatnější skutečnosti. Jan popsal setkání Ježíše se ženami, překvapení učedníků u prázdného hrobu i setkání s Marií. A pak konečně přichází setkání s apoštoly. Neztraťme ze zřetele významnou zmínku o Duchu svatém. Vždyť je to první dar, který Ježíš apoštolům přináší.

Jan 20,19-23

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.

K ZAMYŠLENÍ

Slavnost Letnic rozehrává velké množství podnětů. Je velmi důležité postřehnout, že první plod Ježíšova vzkříšení je dar odpuštění spojený s darem Ducha pokoje, Ducha svatého! Tento pokoj Boží je více než jen klid od ruchu světa. Je to hluboký vnitřní stav srdce. Duch svatý je tedy velmi reálný v projevech, ale nelze ho vidět jen jako nějaké stvoření či věc. Církev o Ducha Božího stále znovu prosí, protože není samozřejmostí!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5.6.

Tob 1,3; 2,1a-8

Já, Tobiáš, jsem chodil po cestách pravdy a spravedlnosti po všechny dny svého života. Četné milosrdenství jsem prokázal svým bratřím a svému lidu, těm, kteří odešli se mnou jako zajatci do Ninive v zemi Asyřanů. O naší slavnosti letnic, což je svátek týdnů, mi byla připravena výborná hostina a já jsem zasedl k jídlu. Když mi prostřeli stůl a předložili množství pokrmů, řekl jsem svému synovi Tobiášovi: "Synu, vyjdi ven a kohokoli potkáš chudého z našich bratří z ninivských zajatců, který celým srdcem pamatuje na Hospodina, přiveď ho a bude jíst společně se mnou; hle, počkám na tebe, synu, dokud nepřijdeš." Tobiáš vyšel hledat někoho chudého z našich bratří. Když se vrátil, řekl mi: "Otče!" A já jemu: "Tady jsem, synu!" Odpověděl: "Hle, jeden z našeho národa byl usmrcen a pohozen na tržišti; teď tam leží zardoušený." Vyskočil jsem a opustil hostinu dříve, než jsem z ní okusil. Odnesl jsem ho z náměstí a uložil do jednoho z domků, dokud nezapadne slunce, abych ho mohl pohřbít. Potom jsem se vrátil, umyl se a se zármutkem jsem pojídal chléb. Vzpomněl jsem si na slovo proroka, které pronesl Amos v Betelu: "Vaše slavnosti se promění ve smutek a všechny vaše písně v nářek." A rozplakal jsem se. Když pak zapadlo slunce, šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho. Moji sousedé se mi posmívali a říkali: "Vůbec se nebojí. Už jednou po něm pátrali, aby ho za takový čin usmrtili, ale uprchl; a hle, zase pohřbívá mrtvé."

Mk 12,1-12

Ježíš začal mluvit (k velekněžím, učitelům Zákona a starším) v podobenstvích: "Jeden člověk vysázel vinici, obehnal ji plotem, vykopal lisovací nádrž a vystavěl strážní věž, pronajal (vinici) vinařům a vydal se na cesty. V určený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu od vinařů vyzvedl (podíl) z výtěžku vinice. Ale oni ho popadli, zbili a poslali nazpět s prázdnou. Zase k nim poslal jiného služebníka; tomu rozbili hlavu a potupili ho. Dalšího poslal, a toho zabili. Stejně se vedlo mnoha jiným; jedny zbili, jiné zabili. Měl ještě jednoho: svého jediného syna. Toho k nim poslal naposled; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.' Ale vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví bude naše!' A popadli ho, zabili, a vyhodili ven z vinice. Co udělá pán té vinice? Přijde, vinaře zahubí a vinici svěří jiným. Copak jste nečetli toto místo v Písmu: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné'?" Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu; poznali totiž, že tím podobenstvím mířil na ně. Nechali ho tedy a odešli.

Komentář: Tob 1,3; 2,1a-8
Právě o slavnosti letnic, když byla připravena hostina, vysílá Tobiáš svého syna, aby pozval ke stolu chudé. Také mě mohou letnice novozákonní inspirovat k „vyjití ze sebe“. Situace, která se vyvine úplně jinak, dá však směr jeho další odvážné službě…

6.6.

Tob 2,9-14

Já, Tobiáš, poté, co jsem v noci o letnicích pohřbil mrtvého, vešel jsem do svého nádvoří a usnul jsem u jeho zdi. Pro horko jsem neměl přikrytou tvář. Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou jsou vrabci. Jejich teplý trus mi spadl do očí a způsobil mi bílý zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil, ale čím víc mě mazali léky, tím víc mé oči slábly bílým zákalem, až jsem zcela oslepl. Zrak mi nesloužil čtyři roky. Všichni moji bratři nade mnou truchlili a Achikar mě živil po dva roky, dokud neodešel do Elymaidy. V té době moje žena Anna konala za mzdu ženské práce. Posílala je zákazníkům a oni jí vypláceli mzdu. Sedmého dne měsíce dystru dokončila tkaní a poslala tkaninu zákazníkům. Ti jí dali plnou mzdu a přidali jí kozlíka k hostině. Když ke mně přišla, kozlík začal mečet. Zvolal jsem: "Odkud je to kůzle? Snad není kradené? Vrať ho jeho majitelům! Není nám přece dovoleno jíst něco kradeného." Řekla mi: "Bylo mně přidáno jako dar ke mzdě." Já však jsem jí nevěřil a domlouval jí, aby kůzle vrátila jeho majitelům. Červenal jsem se kvůli tomu před ní. Tu mi opáčila: "A k čemu byly tvé almužny? K čemu byly tvé spravedlivé skutky? Teď se ukázalo, jak to s tebou vlastně je!"

Mk 12,13-17

(Nepřátelé) poslali k Ježíšovi několik farizeů a herodovců, aby ho chytili za slovo. Ti přišli a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš. Nehledíš na to, čím kdo je, ale učíš cestě k Bohu podle pravdy. Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne? Máme ji platit, nebo nemáme?" On však prohlédl jejich pokrytectví, a proto jim odpověděl: "Co mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať se podívám!" Podali mu ho a on se jich zeptal: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu." A velmi nad ním užasli.

Komentář: Tob 2,9-14
Pokud budu mít Tobiášovu čistotu svědomí a poctivost, i mně budou blízcí předhazovat a vyčítat dobré skutky. Chci být na to připraven. V jednotě s mým dobrým Bohem.

7.6.

Tob 3,1-11a.16-17a

Hluboce v duši sklíčen jsem zasténal a dal se do pláče. S nářkem jsem se začal modlit: "Spravedlivý jsi, Hospodine, všechny tvé skutky jsou spravedlivé a všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda; ty soudíš svět. Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, shlédni a neodsuzuj mě za mé hříchy a za to, čím jsem se provinil v nevědomosti, já i moji otcové, kteří tak před tebou zhřešili. Neposlechli jsme tvá přikázání a vydal jsi nás za kořist, do zajetí a na smrt, k posměchu, pomluvám a potupě ve všech národech, mezi něž jsi nás rozptýlil. Nuže, spravedlivé jsou tvé četné soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy, protože jsme neplnili tvá přikázání a nechodili jsme před tebou v pravdě. Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč, aby mně byl odňat můj duch, abych byl vzat s povrchu země a stal se zemí. Je totiž pro mě lepší zemřít než žít, protože slyším lživá hanobení a mám velký zármutek. Přikaž, Hospodine, abych byl vzat z této tísně; vezmi mě na místo věčné a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine. Je totiž pro mě lepší zemřít než vidět tolikerou tíseň ve svém životě; kéž bych už neslyšel hanobení." Téhož dne se přihodilo Sáře, dceři Raguelově, v médských Ekbatanech, že i ona vyslechla potupu od jedné ze služek svého otce. Byla totiž provdána za sedm mužů, ale zlý duch Asmodeus je zabil dříve, než s ní mohli žít jako s manželkou. Služka jí řekla: "Ty sama své muže zabíjíš! Bylas už provdána za sedm mužů a ani po jednom nemáš jméno. Proč si na nás vyléváš zlost za to, že tví muži zemřeli? Jdi si za nimi, ať navěky nevidíme od tebe syna ani dceru!" Toho dne se v duši zarmoutila a dala se do pláče. Vystoupila do horní místnosti svého otce a chtěla se oběsit. Ale rozmyslela si to a řekla si: "Což nebudou pak hanobit mého otce a nebudou mu říkat: `Měl jsi jedinou milovanou dceru a ta se oběsila pro své zlé činy'? A přivedu svého starého otce se zármutkem do podsvětí. Prospěšnější pro mě bude neoběsit se, ale vyprosit si od Hospodina, abych zemřela a neslyšela už nikdy ve svém životě potupu." V tu chvíli vztáhla ruce k oknu a modlila se slovy: "Požehnaný jsi, Bože, milosrdný, a požehnané je tvé jméno navěky." Před Boží vznešeností byla současně vyslyšena modlitba obou. Byl poslán anděl Rafael, aby oba uzdravil: Tobiášovi aby odstranil z očí bílý zákal, aby ten viděl svýma očima světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, aby dal za ženu Tobiášovu synovi a zbavil ji zlého ducha Asmodea. (Mladému) Tobiášovi totiž bylo souzeno, že ji dostane přede všemi, kdo by si ji chtěli vzít.

Mk 12,18-27

K Ježíšovi přišli saduceové, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr a zanechá po sobě manželku, ale žádné dítě, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' Bylo sedm bratrů. První se oženil, a zemřel bez potomka. Jeho manželku si vzal druhý, ale i on zemřel bez potomka. Stejně tak třetí. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Poslední ze všech zemřela i ta žena. Kterému z nich bude náležet při vzkříšení, až vstanou? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Až (lidé) vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. A co se týká mrtvých, že budou vzkříšeni, nečetli jste v Mojžíšově knize (na tom místě, kde je řeč o hořícím) keři, jak mu Bůh řekl: `Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův?' On není Bohem mrtvých, ale živých! Velmi se mýlíte!"

Komentář: Tob 3,1-11a.16-17a
Tobiášova krásná modlitba začíná kajícím vyznáním. Podobně volá ve svém zoufalství Sára. A místo smrti se zrodí zasnoubení!

8.6. svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Gn 22, 9-18 nebo Žid 10,4-10

Čtení z první knihy Mojžíšovy<br>
Abrahám a Izák došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nedělej mu nic zlého, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Abrahám nazval to místo „Hospodin se stará“, proto se dnes říká: „Na hoře, kde se Hospodin stará.“ Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“<br><br>


Čtení z listu Židům.

Bratři!<br>

Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak Kristus, když přicházel na svět, řekl: ‘Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.’ Po prvních slovech: ‘dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu’ - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: ‘Tady jsem, abych plnil tvou vůli.’ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto ‘vůlí’ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

Mt 26, 36-42

Ježíš šel se svými učedníky na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl jim: „Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit.“ Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.“

Komentář: Mt 26, 36-42
I naši kněží mají s Ježíšovou osamoceností své zkušenosti. Dokážu jim podat pomocnou ruku, povzbudit je třeba jen slovem?

9.6.

Tob 11,5-17

Anna seděla a obhlížela cestu, kudy odešel její syn. Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: "Hle, přichází tvůj syn i ten člověk, který odešel s ním." Rafael řekl Tobiášovi, dříve než se přiblížil k otci: "Vím, že jeho oči budou otevřeny. Potři rybí žlučí jeho oči. Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec prohlédne a uvidí světlo." Anna přiběhla, padla svému synovi kolem krku a řekla mu: "Opět tě vidím, dítě. Teď už mohu zemřít." A dala se do pláče. (Otec) Tobiáš vstal; klopýtal, ale došel ke dveřím do nádvoří. (Syn) Tobiáš k němu přistoupil s rybí žlučí v ruce; dýchl mu do očí, podepřel ho a řekl: "Buď dobré mysli, otče." A přiložil lék na jeho oči. Pak oběma rukama odstranil bílý zákal z koutků očí. Otec mu padl kolem krku, rozplakal se a řekl mu: "Opět tě vidím, synu, světlo mých očí." A pokračoval: "Požehnaný je Bůh a požehnané jeho veliké jméno. Požehnaní jsou všichni jeho svatí andělé po všechny věky. Neboť on mne stihl ranou - a hle, vidím svého syna Tobiáše." (Otec) Tobiáš a jeho manželka Anna s radostí vešli do domu a z celého srdce dobrořečili Bohu za všechno, co se stalo. (Syn) Tobiáš oznámil otci, že se jeho cesta zdařila a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Raguelovu, a ta že právě přichází a je blízko ninivské brány. (Otec) Tobiáš a Anna se radovali a vyšli vstříc své snaše k ninivské bráně. Když ho viděli ninivští obyvatelé, jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede za ruku, užasli. Vyznal před nimi, že se nad ním Bůh smiloval a otevřel jeho oči. Pak přistoupil k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: "Kéž vejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě k nám přivedl, dcero. A požehnaný tvůj otec, požehnaný můj syn Tobiáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu ve zdraví, s požehnáním a s radostí; vejdi, dcero!" Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.

Mk 12,35-37

Když Ježíš učil v chrámě, řekl: "Jak mohou učitelé Zákona tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův? Vždyť sám David pravil v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: Zasedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele pod nohy.' Sám David ho nazývá Pánem, jak tedy může být jeho synem?" A lidé ve velkém počtu mu rádi naslouchali.

Komentář: Tob 11,5-17
Radost z uzdravení ze slepoty, radost z patření na štěstí svého syna. Mohu prosit o uzdravení rodinných vztahů a o schopnost přát štěstí jiným.

10.6.

Tob 12,1.5-15.20

Tobiáš zavolal svého syna a řekl mu: "Je čas dát odměnu tomu člověku, který šel s tebou a přidat mu na mzdě." Zavolal ho a řekl: "Vezmi jako svou mzdu polovinu toho, co jsi s sebou přinesl, a jdi ve zdraví." Rafael si je oba vzal stranou a řekl jim: "Žehnejte Bohu a oslavujte ho přede všemi tvory za to, co nám učinil dobrého, abyste žehnali a opěvovali jeho jméno. Čestné je ukazovat Boží skutky a oslavovat jeho jméno. Dobré je skrývat královo tajemství, ale je čestné zjevovat a oslavovat Boží skutky. Konejte dobro, a nepotká vás zlo. Dobrá je modlitba s postem a almužna se spravedlností. Lepší je mít málo se spravedlností než mnoho s nepravostí. Lepší je rozdávat almužnu než schovávat poklady zlata. Almužna vysvobozuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo rozdávají almužnu, budou nasyceni životem. Kdo páchají hřích a nepravost, jsou sami sobě nepřáteli. Zjevím vám plnou pravdu a nebudu vám nic skrývat. Už jsem vás poučil o tom, že je dobré skrývat královo tajemství, ale je čestné ukazovat Boží skutky. Proto když ses modlil ty a Sára, já jsem přednášel a připomínal vaši modlitbu před Boží vznešeností. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé. A protože jsi neváhal vstávat a opouštět své jídlo a odcházel jsi pohřbívat mrtvého, byl jsem poslán, abych tě zkoušel. A znovu mě Bůh poslal, abych uzdravil tebe a Sáru, manželku tvého syna. Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí připraveni a vcházejí před Hospodinovu vznešenost. Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vystupuji k tomu, který mě poslal. Zapište to všechno, co se vám přihodilo." A vystoupil vzhůru.

Mk 12,38-44

Když Ježíš učil (zástupy), řekl: "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud." Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

Komentář: Tob 12,1.5-15.20
Rafaelova slova opravdu uzdravují a představují návrat ke šťastnému prožívání víry v životě. Jak potřebné pro mě, trávícího čas v přesycené, zhýčkané společnosti…

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/



NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- http://www.pastorace.cz/kazani



PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- http://www.pastorace.cz/Kazani/



LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://www.pastorace.cz/kalendar/



MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den
http://www.liturgie.cz/misal/



VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
http://www.vojtechkodet.cz/videa/uvody-do-nedeli/



BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz