Slavnost Seslání Ducha svatého - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Podle pozdní židovské tradice byly letnice vzpomínkou na předání Zákona na hoře Sínaj (Ex 19-20). Sestoupení Ducha svatého silně připomíná Boží zjevení na Sínaji: zemětřesení a oheň doprovázely také odevzdání Zákona. A Duch svatý sestoupil právě o letnicích, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon. Tento zákon není vepsán na kamenné desky, ale do srdce. Není to vnější zákon, ale vnitřní. Tak se naplnila slova: ”Svůj zákon jim dám do nitra” (Jer 31,33), ”Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha” (Ez 36,26). Duch sestoupil v podobě ohnivých jazyků a apoštolové roznícení tímto ohněm začali v nových jazycích chválit Boha. Jejich mlčení se stalo slovem, jejich strach se stal odvážným svědectvím o Bohu, jejich chlad se proměnil v horlivost. Nový Duch, nové srdce, nový jazyk.

SK 2,1-11

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
”Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.”

ŽALM 104

Odpověď: Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země.

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva.
Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Úryvek z listu Korinťanům je výstižným komentářem prvního čtení. Jenom Duch svatý dává odvahu k víře v Krista, odvahu k vyznání. Ježíšův Duch neodkazuje ke Kristu jenom skrze slovo vyznání, ale také skrze jiné projevy (např. uzdravení, rozlišování duchů, srov. 1 Kor 12,8-11). Všechny tyto dary dosvědčují, že Ježíš opravdu žije. Zároveň jsou tyto projevy k prospěchu a ”budování” Kristova těla. Mnohost darů tedy nepřispívá k rozdělení, ale k jednotě církve. Duch svatý není jen oživující silou jednotlivého křesťana, ale je také oživující ”duší” celého Kristova Těla.

1 KOR 12,3B-7.12-13

(Bratři a sestry!) Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ”Ježíš je Pán.”
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš dává svého Ducha právě v den vzkříšení: Dar Ducha je totiž ”plodem” jeho smrti a zmrtvýchvstání. Letnice tak ”zpřítomňují” Velikonoce, ”zpřítomňují” v srdcích apoštolů Ježíšovu smrt a vzkříšení. Proto Ježíš ukazuje nejprve probodený bok: je to ten bok, z kterého vyprýštily krev a voda symbolizující nový život! Duch zpřítomňuje Ježíšovu smrt tím, že odumírá ”staré”: strach, uzavřenost, hřích (v. 19). Místo toho Duch vzkříšeného přináší do nitra nový život: pokoj, radost, odpuštění, otevřenost vůči druhým, odvahu k přijetí Ježíšova poslání (v. 20-23). Tohoto stvořitelského Ducha Ježíš dává vdechnutím a slovem, podobně jako Hospodin stvořil Adama slovem a vdechnutím (Gn 2,7). O letnicích se konečně uskutečňuje nové stvoření!

Jan 20,19-23

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: ”Pokoj vám!” Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: ”Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.” Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ”Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.”

K ZAMYŠLENÍ

Mnoho lidí by chtělo, aby se smířili ti, kdo mají mezi sebou spory. Bylo by to jistě dobré, ale mnohdy je nemožné zapůsobit na druhé lidi, kteří se smířit navzájem nechtějí. Apoštoly Ježíš neposílá do světa především proto, aby své okolí nabádali ke smíření. Vybavuje je mnohem dokonalejším nástrojem, totiž odpuštěním, které vychází od Boha. Je to něco neslýchaného, že člověk může odpouštět mocí Boží. Ale je to ta nejúčinnější likvidace zla. Odpuštění je skvělý dar, který Bůh člověku dává. A je až nepochopitelné, že je tento dar tak snadno dosažitelný. Bůh ale ví, co dělá. Ví, jak bez odpuštění může člověku tvrdnout srdce. Jak těžko odpouští ten, kdo sám odpuštění nezažívá!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

28. 5.

Sir 17,20-28

Mk 10,17-27

Komentář: Mk 10,17-27
”Vždyť u Boha je možné všechno!” Počítám s ním ve svém životě? Jsem ochoten se vzdát svých hříchů, opustit své vyšlapané cesty, nechat proměnit svůj život, nechat se vést jeho Duchem?

29. 5.

Sir 35,1-15

Mk 10,28-31

Komentář: Mk 10,28-31
Zaslíbení o ”výhodnosti” následování Ježíše (”stokrát víc nyní v tomto čase”) nemá sloužit k tomu, aby přilákalo další učedníky k následo¬vání Ježíše, ale k povzbuzení k vytrva¬losti ve starostech, v ”pronásledování”. Vždyť kdo dává, ten dostává…

30. 5.

Sir 36,1-2a.5-6.13-19

Mk 10,32-45

Komentář: Mk 10,32-45
Cesta pokory, služby druhým, dávání života – je cestou Ježíšovou i jeho následovníků – jeho učedníků. Nemůžeme si nárokovat nějaká privilegia, ale vytrvale naplňovat přikázání lásky.

31. 5. Svátek Navštívení Panny Marie

Řím 12,9-16b

Lk 1,39-56

Komentář: Řím 12,9-16b
Dnešní text mě vybízí k novému přečtení Pavlova výčtu rysů křesťanského života, k vybrání si jednoho z nich a k zamyšlení se: jak jej dnes mohu naplňovat ve svém životě?

1. 6.

Sir 44,1.9-13

Mk 11,11-25

Komentář: Mk 11,11-25
”Kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte.” – to by mělo provázet každou moji modlitbu, neměl bych předstupovat před Pána se záští ve svém srdci, s neochotou odpustit (odpustit někomu může samozřejmě trvat dlouho, může to být nelehký proces, ale jde o ochotu, odhodlání odpustit, i když jsem ještě zcela neodpustil).

2. 6.

Sir 51,17-28

Mk 11,27-33

Komentář: Sir 51,17-28
Celoživotní vytrvalé hledání moudrosti se ”vyplatilo” autorovi tohoto textu a je výzvou i pro nás. Hledat Boží moudrost na všech svých cestách, následovat ji a naplňovat…