4. 6. 2006

Slavnost Seslání Ducha svatého

Latinský název Pentecostes znamená „padesátý den velikonoční slavnosti“, osmou neděli velikonoční, velikonoční „oktáv oktávů“, osmý po sedmkrát sedmi dnech. Seslání Ducha svatého patří rovněž k události Velikonoc. To je podstatné. Nejde o zvláštní svátek Ducha svatého. Protože je vyvrcholením Velikonoc, nemůže už mít oktáv ani liturgický svatodušní týden, neboť je sám velice zdůrazněným oktávem. Dnešní preface říká: „Tys o letnicích dovršil dílo našeho vykoupení a těm, kteří se v Kristu stali tvými syny, sesíláš svého svatého Ducha… V něm tě vyznávají všechny národy a jazyky. A tak se ve světě šíří radost vzkříšení…“ Po dnešní bohoslužbě se velikonoční svíce přenáší od oltáře ke křtitelnici. I když se dnešní slavností velikonoční období završuje, tajemství Velikonoc rozhodně nekončí; prožíváme je skrze Ducha svatého v celém liturgickém roce, zvláště při každé nedělní eucharistii a ve svátosti křtu.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Podle pozdní židovské tradice byly letnice vzpomínkou na předání Zákona na hoře Sínaj (Ex 19-20). Sestoupení Ducha svatého silně připomíná Boží zjevení na Sínaji: zemětřesení a oheň doprovázely také odevzdání Zákona. A Duch svatý sestoupil právě o letnicích, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon. Tento zákon není vepsán na kamenné desky, ale do srdce. Není to vnější zákon, ale vnitřní. Tak se naplnila slova: „Svůj zákon jim dám do nitra“ (Jer 31,33), „dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). Duch sestoupil v podobě ohnivých jazyků a apoštolové roznícení tímto ohněm začali v nových jazycích chválit Boha. Jejich mlčení se stalo slovem, jejich strach se stal odvážným svědectvím o Bohu, jejich chlad se proměnil v horlivost. Nový Duch, nové srdce, nový jazyk.

Sk 2,1-11

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
„Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104

Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva.
Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Máme-li Pavlovým slovům dobře rozumět, nesmíme především ztotožnit slova „duchovně“ a „nehmotně“. Pro apoštola není duchovní to, co je neviditelné, ale to, co pochází z Ducha Božího. Na druhé straně „tělo“ a „život podle těla“ pro něho neznamenalo tělesnost nebo dokonce sexualitu, ale život podle lidských choutek a podle diktátu okolního světa. Tedy život, který není veden Duchem Božím. Proto své křesťany jak v Galatech tak v Římě vybízí, aby svůj život nechali důsledně vést Duchem, protože jen tak může přinést žádoucí ovoce.

Gal 5,16-25

(Bratři a sestry!) Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Zaslíbení Ducha svatého je určitým vrcholem Ježíšových povzbuzení učedníkům před jeho ukřižováním. Je to pro ně dar a současně také úkol. Duch svědčí o Ježíšovi a jen v síle tohoto Ducha mohou učedníci naplnit své poslání, totiž být Kristovými svědky. Toto působení Ducha Ježíš v evangeliích nijak časově neomezuje, platí tedy zřejmě pro celý čas života církve na zemi.

Jan 15,26-27; 16,12-15

Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

K ZAMYŠLENÍ

Duch svatý, jediný autentický vykladatel Kristova slova, který nás uvádí do celé pravdy, je neustále přítomen v církvi. On v nás oživuje Boží slovo, takže ono se nás dotýká, mění náš život a zcela jej prostupuje. Toto slovo v sobě ukrývá nekonečné množství Boží darů, takže třebaže je čteme a slyšíme v životě tolikrát, je pro nás stále nové. Je úžasné vědět, že nezměrné tajemství, které nás nekonečně přesahuje, je takto přítomno v nás a ve společenství církve. My, kteří hledáme stále něco nového, zůstaňme věrní Božímu slovu a nechme jeho svatého Ducha, aby nám ukázal novost. Dejme se dnešní slavností pozvat, přilněme k Božímu slovu a vstupme do tajemství, které promění náš život. Bude „hukotem z nebe, silným větrem a ohnivým jazykem“ nad námi spočívajícím.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 6.

2 Petr 1,2-7

Mk 12,1-12

Komentář: 2 Petr 1,2-7
Cesta od víry přes poznání k všeobecné lásce je prací na léta. Bez uvěření se na ni nelze vydat, bez víry po ní nelze postupovat.

6. 6.

2 Petr 3,12-15a.17-18

Mk 12,13-17

Komentář: 2 Petr 3,12-15a.17-18
Nemá-li se křesťan na životní cestě ztratit, potřebuje růst v “milosti a poznání Ježíše Krista“. Co pro tento růst dělám nebo dělat mohu?

7. 6.

2 Tim 1,1-3.6-12

Mk 12,18-27

Komentář: 2 Tim 1,1-3.6-12
Ježíš zlomil moc smrti, i když zde smrt stále je a čeká i mne. Co toto zlomení její moci tedy pro mne znamená?

8. 6.

2 Tim 2,8-15

Mk 12,28b-34

Komentář: 2 Tim 2,8-15
Opravdu tomu věřím, že Ježíš zůstává věrným, i když jsem já nevěrný? A stavím na této jeho věrnosti při pohledu na vlastní život i na životy druhých křesťanů?

9. 6.

2 Tim 3,10-17

Mk 12,35-37

Komentář: 2 Tim 3,10-17
Svatá Písma – Bible. Je poznávání této knihy i pro mou víru a pro můj život nezbytným základem?

10. 6.

2 Tim 4,1-8

Mk 12,38-44

Komentář: 2 Tim 4,1-8
Ztratit zdravé učení a vytvářet si učení podle vlastních choutek dokázali a dokáží lidé v každé době. Nic si tím ale nepomohou. Proto je třeba se stále vracet ke skutečnému jádru křesťanské víry a odtud rozvíjet poznání i životní praxi.