Slavnost Seslání Ducha svatého

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás pře­bývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou cír­kev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících pro­vázej působením své milosti jako na po­čátku, když se začalo šířit tvé evange­lium. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Podle pozdní židovské tradice byly letnice vzpomínkou na předání Zákona na hoře Sínaj (Ex 19-20). Se­stoupení Ducha svatého silně připo­míná Boží zjevení na Sínaji: zemětřesení a oheň doprovázely také odevzdání Zákona. A Duch svatý se­stoupil právě o letnicích, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon. Tento zákon není vepsán na kamenné desky, ale do srdce. Není to vnější zákon, ale vnitřní. Tak se naplnila slova: ”Svůj zákon jim dám do nitra” (Jer 31,33), ”dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha” (Ez 36,26). Duch sestoupil v podobě ohnivých jazyků a apoš­tolové roznícení tímto ohněm začali v nových jazycích chválit Boha. Jejich ml­čení se stalo slovem, jejich strach se stal od­vážným svědectvím o Bohu, jejich chlad se proměnil v horlivost. Nový Duch, nové srdce, nový jazyk.

Sk 2,1-11

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, roz­dělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
”Ti, co tak mluví, nejsou to Gali­lejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapado­kie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i prose­lyté, Kréťané i Ara­bové: slyšíme, jak na­šimi jazyky hlásají velké Boží skutky.”

ŽALM 104

Odpověď: Sešli svého ducha, Hospo­dine, a obnov tvář země!
nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! - Hos­podine, můj Bože, jsi nadmíru velký! - Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! - Země je plná tvého tvorstva.

Hynou, když vezmeš jim život, - a vracejí se do svého prachu. - Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, - a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, - ať se Hospodin těší ze svého díla! - Kéž se mu líbí má píseň: - má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Úryvek z listu Korinťanům je výstižným komentářem prvního čtení. Je­nom Duch svatý dává odvahu k víře v Krista, odvahu k vyznání. Ježíšův Duch neodkazuje ke Kristu jenom skrze slovo vyznání, ale také skrze jiné projevy (např. uzdravení, rozlišování duchů, srov. 1 Kor 12,8-11). Všechny tyto dary dosvědčují, že Ježíš opravdu žije. Zároveň tyto projevy jsou k prospěchu a ”budování” Kristova těla. Mnohost darů tedy nepřispívá k rozdělení, ale k jednotě církve. Duch svatý není jen oživující silou jednotli­vého křesťana, ale je také oživující ”duší” celého Kristova Těla.

1 Kor 12,3b-7.12-13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ”Ježíš je Pán.” Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimo­řádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přes­tože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jed­ním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Du­chem.



<b>Sekvence</b>

Svatý Duchu, sestup k nám,
dej své světlo temnotám,
v jasu lásky nech nás žít.

Přijď se svými dary zas,
otče chudých, mezi nás,
přijď nám srdce potěšit.

Těšiteli, buď náš host,
žij nám v srdci pro radost,
pro klid, kterým oplýváš.

Po práci nech oddychnout,
osvěž naši zprahlou pouť,
setři slzy z našich řas.

Daruj šťastný plamen svůj
věrným srdcím, pamatuj
na nás, k nimž ses naklonil.

Bez tebe jsme na zemi
ubozí a ztracení,
kořist pro tmu, pro omyl.

Smyj z nás hříchy, stopy vin,
dej svou svěžest žíznivým,
vyhoj z bolestí a ran.

Zchladlým srdcím oheň dej,
Z lhostejnosti pomáhej,
odveď ze scestí a chraň.

Veď nás k ctnostem, nauč nás
dobrem naplňovat čas,
svými dary pomoz všem.

Uč nás, jak si zasloužit
šťastnou smrt. A dej nám žít
věčnou radost před Bohem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš dává svého Ducha právě v den vzkříšení: dar Ducha je totiž ”plodem” jeho smrti a zmrtvýchvstání. Letnice tak ”zpřítomňují” velikonoce, ”zpřítomňují” v srdcích apoštolů Ježí­šovu smrt a vzkříšení. Proto Ježíš uka­zuje nejprve probodený bok: je to ten bok, z kterého vyprýštily krev a voda symbolizující nový život! Duch zpří­tomňuje Ježíšovu smrt tím, že odumírá ”staré”: strach, uzavřenost, hřích (v. 19). Místo toho Duch vzkříšeného přináší do nitra nový život: pokoj, ra­dost, odpuštění, otevřenost vůči dru­hým, odvahu k přijetí Ježíšova poslání (v. 20-23). Tohoto stvoři­telského Du­cha Ježíš dává vdechnutím a slovem, podobně jako Hospodin stvořil Adama slovem a vdechnutím (Gn 2,7). O letni­cích se konečně uskutečňuje nové stvo­ření!

Jan 20,19-23

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: ”Pokoj vám!” Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: ”Pokoj vám! Jak Otec poslal mne, tak i já posílám vás.” Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ”Při­jměte Ducha svatého. Komu hříchy od­pustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.”

K ZAMYŠLENÍ

Má-li člověk trochu soudnosti a bere víru v Trojjediného Boha vážně, může si před tímto tajemstvím právem připadat jako mravenec před velehorou. Někoho tak velké tajemství přitahuje, jiného může zbavovat odvahy. Ale Bůh se nespolehl na naše schopnosti poznání a na naši odvahu pustit se do zdolávání obrov­ských tajemství. Vybavil nás darem Ducha, který člověka uvádí, jak říká evangelium ”do celé pravdy”. Tento Duch svatý způso­bil už v apoštolech velikou změnu. Pocho­pili, co jim Ježíš v pozemském životě ří­kal, pochopili smysl jeho smrti na kříži a dostali odvahu a sílu, aby mohli dále ve světě konat Ježíšovo dílo. Je velkým úko­lem dneška, abychom na tento dar Ducha spoléhali. Duch svatý není někým, koho my můžeme řídit, kým můžeme vládnout nebo mu poroučet. Ale je stejně mocný a ve svém působení jemný, jako byl v době apo­štolů. Na jeho působení je třeba spolé­hat víc než na přízeň světa, technické pro­středky a naše lidské schopnosti. Je silou Boží v člověku. Čím větším může být křes­ťan vybaven?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Kor 1,1-7

Mt 5,1-12

Komentář: Mt 5,1-12
Všechna blahoslavenství jsou v určitém smyslu obsažena v prvním: ”Blaze chudým v duchu”. Objev sám, jak jsou v něm zahrnuta!

2 Kor 1,18-22

Mt 5,13-16

Komentář: Mt 5,13-16
Světlo a sůl jsou nezbytné pro život člověka. A stejně tak nezbytný je křesťan pro své okolí. V čem je nepostra­datelný? Co může přinášet?

2 Kor 3,4-11

Mt 5,17-19

Komentář: Mt 5,17-19
Ježíš přišel naplnit, prohloubit starozákonní nařízení. Jak? To snadno najdeš, vezmeš-li do ruky Nový zákon a podíváš-li se na úryvky, které následují po dnešním evangeliu.

2 Kor 3,15-4,1.3-6

Mt 5,20-26

Komentář: Mt 5,20-26
Ochota k usmíření je typickým rysem Kristova učedníka. A někdy je nutné udělat první krok sám…

2 Kor 4,7-15

Mt 5,27-32

Komentář: Mt 5,27-32
Svádí-li tě tvé oko… osvobozu­jící moc tohoto Kristova slova může zaku­sit ten, kdo ”na to vsadí”!

2 Kor 5,14-21

Mt 5,33-37

Komentář: Mt 5,33-37
Kristus odmítá přísahu (jedná se o přísahu spojenou se slibem něco vyko­nat - není to tedy přísaha potvrzující usku­teč­něný čin), a to z jednoduchého důvodu: nikdo není pánem své budouc­nosti. Počí­tám s tím skutečným Pánem?