19. 6. 2011

Slavnost Nejsvětější Trojice – cyklus A

Žehnáme se křížem ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Je to snad nejstručnější vyznání největšího tajemství – Ježíšovým křížem, tedy jeho poslušností až k smrti, jsme byli my, neposlušní hříšníci, zachráněni pro život s Bohem. A Bůh se nám dává poznat jako Trojjediný. Do tohoto nesmírného tajemství můžeme vrůstat celý život. Když děláme kříž, může mít naše stručné vyznání víry v Ježíšovu spásu a trojjediného Boha větší a větší hloubku.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Text následuje po úryvku o zhotovení zlatého telete (kap. 32) a o Hospodinově příslibu zjevit Mojžíšovi svoji slávu (33,19-23). Mojžíš vystupuje na horu, aby obnovil narušenou smlouvu mezi Hospodinem a lidem. Pán se mu zjeví s božskými atributy, mezi kterými se vyjímá milosrdenství. Mojžíš tak prosí, aby Bůh prokázal toto milosrdenství odpuštěním.

Ex 34,4B-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“
Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“

ŽALM Dan 3,52-56

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
Požehnané je tvé slavné svaté jméno
O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.
Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
O: a velebený a plný slávy navěky.

2. ČTENÍ

Tyto tři verše nám dovolují poznat dva úkony starobylé liturgie: 1) liturgické políbení, znamení bratrského (a sesterského) vztahu; 2) pozdrav či přání, které křesťané vyslovovali ve jménu Trojice.

2 Kor 13,11-13

(Bratři a sestry), žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
Pozdravujte se navzájem svatým políbením.
Pozdravují vás všichni věřící.
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento úryvek navazuje na rozhovor Ježíše s Nikodémem. V něm nacházíme ústřední tajemství naší víry: utrpení Kristovo (symbolizované bronzovým hadem na kůlu) a Otcovu lásku, která zachraňuje člověka. Toto Boží jednání vyvolává krizi (neboli rozdělení), protože někteří tuto lásku přijmou, jiní nikoliv.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“

K ZAMYŠLENÍ

Tajemství Nejsvětější Trojice je jedno z nejpodivuhodnějších ve víře křesťana. Není to oříšek k rozlousknutí, ale je to skutečnost, do které je člověk pozván, aby do ní svým životem vstupoval. Pohled na Ježíše nás vede k tomu, kdo ho pro nás poslal a ke komu on sám směřuje, k Otci. Dar Ducha, který nám byl slíben, nám umožňuje do těchto hlubokých skutečností vnikat. Pomáhá nám přijímat a chápat to, čemu jen obtížně a zčásti rozumíme. Spása neznamená být zachráněn pro své vlastní plány, ale být zachráněn pro Boha. Ten o nás stojí, zve nás do společenství Otce, Syna a svatého Ducha.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. 6.

Gn 12,1-9

Mt 7,1-5

Komentář: Gn 12,1-9
Abramovo rozhodnutí vydat se na cestu, odpovědět na Boží výzvu dalo do běhu události, které vyvrcholily spásou lidstva. I já jsem zván(a) vytrvat na cestě k Pánu, odpovídat na jeho výzvy... k čemu mne zve dnes?

21. 6.

Gn 13,2.5-18

Mt 7,6.12-14

Komentář: Gn 13,2.5-18
Abram usiluje o pokoj se svými blízkými, nechce žít ve sporech. Jak je tomu v mém životě, v čem by mi mohl být příkladem?

22. 6.

Gn 15,1-12.17-18

Mt 7,15-20

Komentář: Gn 15,1-12.17-18
Hospodinova slova ujištění a povzbuzení si mohu vzít do dnešního dne i já: „Neboj…, já jsem tvůj štít.“

23. 6. slavnost Těla a Krve Páně

Dt 8,2-3.14b-16a; 1 Kor 10,16-17

Jan 6,51-58

Komentář: 1 Kor 10,16-17
Dnešní slavnost je pozváním k oslavě Kristova Těla, ke zpřítomňování jeho Těla – církve – ve světě – skrze naši jednotu, vždyť: „Tvoříme jedno tělo, neboť všichni máme účast na jednom těle.“ Co tedy mohu udělat pro to, aby rostla jednota v mé farní obci?

24. 6. slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6; Sk 13,22-26

Sk 13,22-26

Komentář: Sk 13,22-26
„Nám bylo posláno slovo o té spáse“ – a dostalo se k nám i skrze svědectví a činnost Jana Křtitele. Na konci řady svědků dnes stojím já a jsem také zván(a) ukazovat na toho, který je Beránek Boží.

25. 6.

Gn 18,1-15

Mt 8,5-17

Komentář: Gn 18,1-15
Bůh může udělat veliké věci i ve tvém životě, i ty již neočekávané. Je třeba jej pozvat do svého života, sdílet s ním své bolesti i touhy svého srdce, v důvěře se mu otevřít, vzít jeho zaslíbení vážně…