11. 6. 2006

Slavnost Nejsvětější Trojice

Smysl dnešní slavnosti ozřejmuje jeden ze základů naší víry. Bůh ve třech osobách znamená, že věříme v Boha, v němž se děje plodná a osvobozující komunikace. Ježíšův Bůh není osamělým, do sebe uzavřeným Bohem. Je to Bůh plný nepředstavitelně obšťastňujícího života. V jediném Bohu jsou tři osoby navzájem spojeny tak, že jsou skutečně Jedním. Svorníkem je tu dokonalá láska vytvářející otevřenost a komunikaci: „Milost Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého ať je s vámi se všemi.“ (2 K 13,13). Proto můžeme tohoto Boha oslavovat jako svého Boha, který je Jedním ve třech osobách, neboť nikdy nezakoušíme tak intenzivně svůj život, jako když něco společně slavíme a sdílíme. A naopak, kdekoli se podaří navázat komunikaci mezi námi lidmi, je v tom také něco svátečního a slavnostního (Richter, K., Liturgie a život, Vyšehrad 2003, str. 172n).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Žádný jiný národ na zemi neudělal takovou zkušenost s Hospodinem jako Izraelité v Egyptě: byli vyvoleni Bohem, a to tak mocnými divy. Tato zkušenost byla „doplněna“ na Sinaji: Izrael slyšel Boží hlas a zůstal naživu. To proto, aby poznal, že Hospodin je blízko a přináší život, ne smrt. Izrael tak má nabýt jistotu, že Hospodin je jediný Bůh a že bez něj není život.

Dt 4,32-34.39-40

Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.“

ŽALM 33

Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.
Jeho slovem vznikla nebesa, – dechem jeho úst všechen jejich zástup. – On totiž řekl — a stalo se, – on poručil — a vše povstalo.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ

Otec je dárce života, a to skrze Ducha. Ten nás spojuje s Otcem a činí z nás jeho děti. A syn (dcera) má právo na dědictví pravé zaslíbené země, v blízkosti Syna – pokud ovšem o Krista stojí a následuje ho už teď.

Řím 8,14-17

(Bratři a sestry!) Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Závěr Matoušova evangelia je závěť, odkaz Ježíšův: pokračovat v hlásání evangelia a křtít ve jméno Trojice, tj. skrze úkon křtu (čili ponoření do vody) ponořit do samotného nitra Trojice (= křtít ve jméno – jméno zastupuje osobu).

Mt 28,16-20

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“

K ZAMYŠLENÍ

Slavnost Nejsvětější Trojice je oslavou přítomnosti Boha v dějinách. On si „vyvolil národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy…“ (1. čtení). Je to oslava přítomnosti Boha v nitru člověka, a ten se stává „chrámem Ducha svatého“ a „synem Božím“ (2. čtení). A konečně tato slavnost připomíná přítomnost Boha v církvi, která „učí zachovávat všechno“, co Kristus přikázal a skrze křest přivádí k jeho tajemství (evangelium). Jde o blízkou přítomnost a zároveň o přesahující vzdálenost Boha, který je „nahoře na nebi jako dole na zemi“. Otec, Syn a Duch svatý, Jediný.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 6.

1 Král 17,1-6

Mt 5,1-12

Komentář: Mt 5,1-12
Co všechno Bůh slibuje a dává lidem, kteří nemohou čekat žádnou lidskou odměnu? Plačícím, tichým, pronásledovaným pro spravedlnost…!

13. 6.

1 Král 17,7-16

Mt 5,13-16

Komentář: Mt 5,13-16
Sůl neocení jídlo samo, ale ten, kdo jídlo připravuje. Podobně náš křesťanský život nemusí ocenit naše okolí, ale ocení je ten, komu patří celé stvoření, a to je jedině Bůh.

14. 6.

1 Král 18,20-39

Mt 5,17-19

Komentář: Mt 5,17-19
I když bylo v životě starozákonního lidu mnoho nedokonalého, byl to život utvářený smlouvou mezi Bohem a lidem. A tuto smlouvu, která zajišťovala Izraeli budoucnost, nebylo možné zrušit. Naplnila se příchodem Spasitele a naplňuje se v životě křesťanů dále.

15. 6. Slavnost Těla a krve Páně

Ex 24,3-8

Mk 14,12-16.22-26

Komentář: Mk 14,12-16.22-26
Smlouva mezi Bohem a lidmi zajišťuje budoucnost, a to dokonce věčnou. Jsme si vědomi toho, že každá mše nás znovu uvádí do skutečnosti, že tato smlouva, potvrzená Kristovou krví, trvá?