25. 12. 2009

Slavnost Narození Páně VE DNE – cyklus C

Vstoupili jsme do vánočního oktávu, připomínáme si a prožíváme obdarování člověka. Bůh sám se pro nás stal Darem. K původnímu obsahu vánočních svátků patří jak vtělení Božího Syna, jeho početí, tak samozřejmě jeho narození. Na jedné straně skutečnost očím skrytá a na druhé navenek projevená a realizovaná v těle. Uslyšíme znovu o tom, že Kristus je "světlo pravé". V uplynulých i stávajících dnech bylo a je kolem nás velké množství světel a světýlek. Ta patří k tomu vnějšímu projevu Vánoc a leckdo zůstává jen u něho, aniž by poznal jeho základ a hloubku. Připravuje se o pravé tajemství světla a radosti. Vánoční liturgie nás naopak od počátku zve, abychom z vnějšku vstoupili do nitra a zahlédli ono "pravé světlo", které přebývá mezi námi a v nás. Skutečné Vánoce jsou o obojím: vnitřním i vnějším. V následujícím setkání mše svaté dostáváme možnost zakusit tajemství světla "s námi", abychom je pak z nitra ukazovali druhým.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě, dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Iz 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: "Bůh tvůj kraluje!" Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novu, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem.

2. ČTENÍ

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil"? A dále: "Já mu budu otcem a on mi bude synem." A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: "Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!"

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: ´Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’"
Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

K ZAMYŠLENÍ

Vánoce jsou oslavou milosti Boha, naplno odkrývají jeho dobrotu k nám. Pokud se cítíme obdarováni, sami chceme obdarovávat, toužíme vlastní láskou odpovědět na lásku projevenou. Bůh se nám v Kristu daroval a touží po nás. My se smíme stát darem pro něho. Není to nic těžkého: na jeho milost odpovězme obdivem, klaněním, radostí a prostým a upřímným přijetím. To bude náš veliký dar. On od nás nepožaduje víc, nechce nic nemožného. "Pojďme do Betléma, podívat se na to, co se tam stalo," říkají pastýři, kterým anděl zvěstoval radostnou novinu. Vydejme se s nimi a zastavme se v údivu nad velikým a přitom tak prostým tajemstvím jeskyně s Marií, Josefem a dítětem položeným v jeslích. Snad pro nás nebude obtížné ztišit se a zůstat stát, snad se nebudeme nudit před skutečnostmi tak prostými a průzračnými, snad si najdeme čas, abychom "velebili a chválili Boha za všechno...", abychom poznali jeho milost a stali se darem.