25. 12. 2009

Slavnost Narození Páně V NOCI – cyklus C

Vstoupili jsme do vánočního oktávu, připomínáme si a prožíváme obdarování člověka. Bůh sám se pro nás stal Darem. K původnímu obsahu vánočních svátků patří jak vtělení Božího Syna, jeho početí, tak samozřejmě jeho narození. Na jedné straně skutečnost očím skrytá a na druhé navenek projevená a realizovaná v těle. Uslyšíme znovu o tom, že Kristus je "světlo pravé". V uplynulých i stávajících dnech bylo a je kolem nás velké množství světel a světýlek. Ta patří k tomu vnějšímu projevu Vánoc a leckdo zůstává jen u něho, aniž by poznal jeho základ a hloubku. Připravuje se o pravé tajemství světla a radosti. Vánoční liturgie nás naopak od počátku zve, abychom z vnějšku vstoupili do nitra a zahlédli ono "pravé světlo", které přebývá mezi námi a v nás. Skutečné Vánoce jsou o obojím: vnitřním i vnějším. V následujícím setkání mše svaté dostáváme možnost zakusit tajemství světla "s námi", abychom je pak z nitra ukazovali druhým.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys ozářil tuto posvátnou noc jasem pravého světla a dals nám poznat, že se tvůj Syn pro naši spásu stal člověkem; dej, prosíme, ať s ním jednou prožíváme věčnou radost v nebi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

V Izaiášově době Asyřané dobyli Galileu a část obyvatel odvedli do vyhnanství (r. 732 př. Kr.). Prorok vidí zemi v hluboké temnotě srovnatelné s temnotou "světa smrti" či s chaotickou tmou před stvořením. Avšak v této temnotě zazáří světlo: nově narozený královský syn. Jeho narození bude důvodem k radosti, neboť přinese osvobození od nadvlády Asýrie: jsou zlomeny symboly otroctví, tj. jařmo, hůl a bodec otrokáře (tak jako bylo zlomeno jho Egypťanů či Midjanitů – Sd 7,14n). Tento syn, dárce pokoje, je označen božskými tituly, které naznačují, že on bude víc než národní osvoboditel: v něm je samotný "Bůh s námi" (Iz 7,14).

Iz 9,1-3.5-6

Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.
Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce; bude vládnout na Davidově trůně a v jeho království, aby je upevnil a utvrdil právem a spravedlností od tohoto času až navěky! Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.

ŽALM 96

Odpověď: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Rozhlašujte den po dni jeho spásu, – vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech.
Radujte se, nebesa, zajásej, země, – zahuč, moře a vše, co je naplňuje. – Zaplesej, pole a vše, co je na něm. – Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy.
Před Hospodinem, že přichází, – že přichází řídit zemi. – Bude řídit svět spravedlivě, – národy bude spravovat věrně.

2. ČTENÍ

Liturgické čtení obsahuje jakýsi katechismus prvotní církve. Nejprve se prohlašuje, že se "zjevila" Boží dobrota v Ježíšově životě počínaje jeho vtělením. Toto zjevení se dovršilo "zjevením" Boží spásy o Velikonocích, kdy Kristus "vydal sám sebe za nás" (v. 14). Tato Boží milost přitahuje ("vede" – v. 12) člověka k tomu, aby žil novým způsobem v očekávání konečného "zjevení" Boží spásy i slávy (v. 13). Boží dobrota vábí věřícího k "rozlévání" této dobroty v dobrých skutcích. Nový Boží život má totiž prostoupit všechny vztahy a celou existenci člověka.

Tit 2,11-14

Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zvěstuji vám velikou radost: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Vyprávění o Ježíšově narození záměrně obsahuje časové a prostorové údaje: Lukáš chce zdůraznit, že Ježíš není pouhou ideou či mýtem, ale osobou, která vstupuje do našeho času a prostoru. Úryvek je velmi střízlivý a obsahuje dva základní momenty: Ježíšovo narození v chudobě v Davidově městě a zvěstování pastýřům, kteří byli na okraji tehdejší společnosti. Bůh se vtěluje mezi posledními, Bůh se zjevuje posledním, Bůh dává spásu posledním. Ježíšovým narozením se otevírá nebe a Bůh sestupuje mezi lidi (Iz 63,19!).

Lk 2,1-14

V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města.
Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu.
Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích." A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení."

K ZAMYŠLENÍ

Vánoce jsou oslavou milosti Boha, naplno odkrývají jeho dobrotu k nám. Pokud se cítíme obdarováni, sami chceme obdarovávat, toužíme vlastní láskou odpovědět na lásku projevenou. Bůh se nám v Kristu daroval a touží po nás. My se smíme stát darem pro něho. Není to nic těžkého: na jeho milost odpovězme obdivem, klaněním, radostí a prostým a upřímným přijetím. To bude náš veliký dar. On od nás nepožaduje víc, nechce nic nemožného. "Pojďme do Betléma, podívat se na to, co se tam stalo," říkají pastýři, kterým anděl zvěstoval radostnou novinu. Vydejme se s nimi a zastavme se v údivu nad velikým a přitom tak prostým tajemstvím jeskyně s Marií, Josefem a dítětem položeným v jeslích. Snad pro nás nebude obtížné ztišit se a zůstat stát, snad se nebudeme nudit před skutečnostmi tak prostými a průzračnými, snad si najdeme čas, abychom "velebili a chválili Boha za všechno...", abychom poznali jeho milost a stali se darem.