25. 12. 2012

Slavnost Narození Páně - cyklus C - ve dne

Dnešní slavnost je radostí celé církve. Jásáme: Bůh se stal jedním z nás, je s námi, je nám blízkým. Nejde jen o milé setkání s miminkem, ale o zásadní přelom v dějinách světa. Jak bude říkat List Židům (2. čtení), Bůh v dějinách promluvil k člověku při různých příležitostech. Nyní však promluvil zcela novým a neopakovatelným způsobem. Jeho slovo (logos) je současně sám Syn, jak připomene evangelium.

KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- http://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

PŘÍMLUVY:
Přímluvy pro každou nedělní mši koncipované na základě aktuálního dění v církvi, ve světě i v naší zemi
- http://ps.apha.cz/nedelni-primluvy/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ:
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: http://pastorace.cz/kalendar/

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá každou neděli dopoledne televize Noe. Svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb ve Vatikánu a z cest papeže Benedikta XVI. po světě. www.tvnoe.cz

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Deutero-Izaiáš píše své povzbuzení v době poroby v babylonském zajetí (mezi 586-539 př. Kr.). Radost a jistota záchrany jsou společným jmenovatelem tohoto proroctví.

Iz 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Žalm je odpovědí na první čtení. Tato modlitba je výzvou i jásotem zachráněných současně. Dnes dostává tento žalm nový význam a my se máme k němu připojit.

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem.

2. ČTENÍ

První slova listu Židům předznamenávají složitý rozbor, který bude dále v listě pokračovat. Přesto již nyní vysvítá, jak zásadní zlom v dějinách záchrany člověka i světa vůbec Ježíš přinesl.

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: ‘Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil’? A dále: ‘Já mu budu otcem a on mi bude synem.’ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: ‘Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!’

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM

Prolog Janova evangelia otevírá řadu témat. Předně mluví o Ježíši jako o vysloveném Božím Slově. Jistota, kterou toto vyslovení znamená, nelze ničím a nikým vzít zpět ani zpochybnit.

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“
Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

K ZAMYŠLENÍ

Jak veliký krok pokory, sebevydání, odvahy, ale především lásky k člověku obsahuje Kristovo vtělení! On, věčně žijící s Otcem v plnosti slávy, se stává zranitelným člověkem. Církev znovu a znovu jásá nad tímto Božím skutkem. Ale v mnohokrát opakovaném slavení se může snadno ztratit původní význam. Můžeme se ptát, nakolik je skutečnost Boží blízkosti v narozeném dítěti Ježíši pro nás opravdu důležitá.