Sekce: Nedělní liturgie
30. 11. 1999
Slavnost Narození Páně – cyklus A - ve dne
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…
1. ČTENÍ
Deutero-Izaiáš píše své povzbuzení v době poroby v Babylonském zajetí (mezi 586-539 př. Kr.). Radost a jistota záchrany jsou společným jmenovatelem tohoto proroctví.
Iz 52,7-10
Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!
ŽALM 98
Žalm je odpovědí na první čtení. Tato modlitba je výzvou i jásotem za-chráněných současně. Dnes dostává tento žalm nový význam a my se máme k němu připojit.
Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte! Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem!
2. ČTENÍ
První slova listu Židům předznamenávají složitý rozbor, který bude dále v listě pokračovat. Přesto již nyní vysvítá, jak zásadní zlom v dějinách záchrany člověka i světa vůbec Ježíš přinesl.
Žid 1,1-6
Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.
EVANGELIUM
Prolog Janova evangelia otevírá řadu témat. Předně mluví o Ježíši jako o vysloveném Božím Slově. Jistotu, kterou toto vyslovení znamená, nelze ničím a nikým vzít zpět ani zpochybnit.
Jan 1,1-18
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.
K ZAMYŠLENÍ
Jak veliký krok pokory, sebevydání, odvahy, ale především lásky k člověku obsahuje Kristovo vtělení. On, věčně žijící s Otcem v plnosti slávy, se stává zranitelným člověkem. Církev znovu a znovu jásá nad tímto Božím skutkem. Ale v mnohokrát opakovaném slavení se může snadno ztratit původní význam. Můžeme se ptát, nakolik je skutečnost Boží blízkosti v narozeném dítěti Ježíši pro nás opravdu důležitá.
