25. 12. 2005

Slavnost Narození Páně

Uprostřed lidských dějin se narodí dítě, Bohem darované. Uprostřed dějin světa, v nichž je tolik zlého, daruje lidstvu Bůh svého Syna. A my dnes, po všech úspěších i katastrofách, silní i slabí, můžeme tuto skutečnost slavit. Ale slavit něco s Bohem znamená být s ním. A zakoušet nově jeho dar, i když byl dán už dávno. Protože pro něho je vše živé a současné. Ať se tedy naše radost, každý rok nová a živá, rozzáří a rozlije i na ostatní lidi.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka, a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Izraelité už nebudou prožívat sklíčenost z otrockého jha babylónské nadvlády – teď přichází jako panovník Bůh. Jeho vláda nepřinese útlak a chudobu, ale pokoj a plnost dobra.

Iz 52,7-10

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión.
Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť se Hospodin smiloval nad svým lidem, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novu, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!
Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem!

2. ČTENÍ

V úvodu tohoto listu je slavnostní svědectví o důstojnosti a moci Syna. On je plným Božím sebesdílením člověku, vždyť je definitivním Božím slovem (v. 2), zjevením jeho slávy (v. 3).

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘? A dále: ‚Já mu budu otcem a on mi bude synem‘. A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: ‚Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!‘.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM

Vtělení představuje naprostý průlom v Božím sebesdílení: Bůh se setkává s člověkem tváří v tvář. Je tu dar plného setkání. Toto setkání zprostředkovává člověku milost „pravdy“ čili milost Božího zjevení, dar patření na Boží slávu.

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já‘.“
Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

K ZAMYŠLENÍ

Není snadné proniknout přes silnou vrstvu vzpomínek a zážitků starých i čerstvých k podstatě Vánoc. Ta totiž netkví ani ve starých pohanských zvycích, ani v novodobé tradici rodinných svátků. Vánoce v sobě nesou velmi podstatné a pro mnohé těžko pochopitelné poselství – poselství o vtělení Syna Božího. Tedy poselství o tom, že se Bůh přiblížil člověku tím největším způsobem – sám se stal člověkem a nepřestal být Bohem. A tím se mění všechno. K Bohu se od té chvíle nepřichází bez člověka a mimo člověka. Ale člověk od té chvíle nemůže být plně viděn a chápán bez pochopení Boha. Nebe a země nejsou spojeny dohromady v něco nového, ale nebe a země nelze nijak oddělit. Bůh a člověk v Ježíši Kristu srostli v neuvěřitelně pevný svazek.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26. 12. Svátek sv. Štěpána

Sk 6,8-10; 7,54-60

Mt 10,17-22

Komentář: Mt 10,17-22
Se zlem, které křesťana ve světě ohrožuje, evangelium počítá. Patřit k Ježíši totiž neznamená stát se obdivovaným a uctívaným všemi lidmi. Ale na jeho příkazu „milujte své nepřátele!“ to nic nemění.

27. 12. Svátek sv. Jana Evangelisty

1 Jan 1,1-4

Jan 20,2-8

Komentář: Jan 20,2-8
Kdo nevezme za své, že Ježíš vstal z mrtvých, nemůže být jeho hlasatelem a svědkem. Dnes stejně jako v prvních dnech po ukřižování.

28. 12. Svátek svatých Mláďátek

1 Jan 1,5 – 2,2

Mt 2,13-18

Komentář: Mt 2,13-18
Je to hororová scéna. Ale upozorňuje nás mimo jiné na to, jak silně se cítilo zlo Ježíšovým příchodem ohroženo. To trvá i nadále. Zlo se s příchodem Spasitele do konkrétních lidských dějin nechce nikdy smířit.

29. 12.

1 Jan 2,3-11

Lk 2,22-35

Komentář: Lk 2,22-35
Ježíš je světlo. A světlo člověku slouží. Zároveň umožňuje věci skrývat. Proto je někdy odmítáno.

30. 12. Svátek Svaté Rodiny

Gn 15,1-6; 21,1-3

Lk 2,22-40

Komentář: Lk 2,22-40
Simeonovo očekávání bylo naplněno. Ale tím vše nekončí. Boží práce pro záchranu člověka pokračuje v dějinách dál. Dochází až do naší současnosti a dál bude pokračovat.