22. 11. 2009

Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus B

V této poslední neděli liturgického mezidobí se texty bohoslužby slova zaměřují na postavu Ježíše Krista Krále, Pána světů i dějin. Před tím, než se setkáme s Kristem ve svatém přijímání, kněz poklekne, pak vezme hostii, drží ji poněkud pozdviženou nad patenou nebo nad kalichem a říká obrácen k lidu: "Hle, Beránek Boží" a spolu s lidem přidá: "Pane, nezasloužím si ..." Skrze Krista, s ním a v něm jsme slavili mši svatou a nyní se s ním setkáváme. Přichází k nám jako náš Pán a Bůh pod způsobami chleba a vína. Když kněz přijímá svátostný pokrm, začíná se zpívat zpěv k přijímání. Jeho posláním je vyjádřit jednotou hlasů duchovní jednotu přijímajících, ukázat radost srdce a zdůraznit "charakter společenství" průvodu přistupujících k přijetí Těla Páně. Zpěv pokračuje během přijímání věřících. Po přijímání se může zpívat děkovný chvalozpěv (Všeobecný úvod k Římskému misálu, číslo 86). Pokud se nezpívá, mohou recitovat antifonu z misálu buď všichni věřící, nebo někteří z nich, nebo lektor, anebo sám kněz po svém přijímání, dříve než jde podávat věřícím. Po skončení přijímání se podle vhodnosti kněz i věřící chvíli potichu modlí. Poctu Kristu v těchto chvílích vzdáváme společně. Člověka zamrzí, když občas slyší, že někoho zpěv při přijímání a také po něm ruší ve zbožnosti.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

V sedmé kapitole pojednává Daniel nejprve o čtyřech šelmách a vzápětí o synu člověka. Čtyři šelmy představují čtyři říše, které budou postupně přemoženy. Vítězství bude náležet právě tajemné postavě syna člověka, v němž až křesťanská tradice (opírající se zřejmě o Ježíšovo sebeztotožnění s touto postavou) vidí Mesiáše.

Dan 7,13-14

Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

ŽALM 93

Odpověď: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností, – oděl se Hospodin, opásal se mocí.
Dal světu základ, – že nezakolísá. – Pevný je trůn tvůj od pradávna, – jsi od věčnosti.
Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, – tvému domu přísluší svatost, Hospodine, – na věčné časy.

2. ČTENÍ

Kniha Zjevení, navazující především na starozákonní knihy Daniel a Ezechiel, je jediným apokalyptickým spisem Nového zákona. Četba tohoto druhu literatury není pro nepřipraveného moderního člověka snadná; těžko chápe způsob vyjadřování, celkové zaměření i účel této mluvy. Perikopa je z úvodu k celé knize a objasňuje mimo jiné, kým je "svědek hodný víry" – Ježíš Kristus: jako nadpozemský, věčný vládce převyšuje všechny lidské panovníky.

Zj 1,5-8

Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil hříchů a udělal z nás královský národ a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen.
Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.
Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Aleluja.

EVANGELIUM

Pašije, tj. popis umučení a smrti Ježíše Krista, mají u každého evangelisty poněkud odlišný ráz a perspektivu. Zvlášť výrazně v tomto směru vybočuje Janovo vyprávění, které je laděno ve stylu intronizace (uvedení na trůn) Ježíše Krista. Svědčí o tom korunování trním, jež v ostatních evangeliích vůbec nenacházíme, ale i zdůraznění ukřižování Ježíše mezi dvěma lotry (symbolizující usednutí na trůn!). Není divu, že v samotném středu logické stavby celého vyprávění stojí rozhovor mezi Pilátem a Ježíšem a otázka: "Ty jsi židovský král?".

Jan 18,33b-37

Pilát se zeptal Ježíše: "Ty jsi židovský král?"
Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?"
Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud."
Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?"
Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

K ZAMYŠLENÍ

Království Kristovo nelze pochopit politickými měřítky. Ježíš sám před politickou mocí Piláta odlišuje své království od království tohoto světa. Jeho království zjevuje lásku Boha k člověku a realizuje se například právě ve chvíli, kdy člověk, Pilát, Ježíše, Boha, soudí. V Kristově království můžeme kontemplovat jeho vrcholné svědectví pravdě, pro kterou neváhal prolít svou krev a darovat svůj život. V Kristově království se uskutečňuje a žije nový řád mezilidských vztahů, kdy jeden nezištně myslí na druhého a nebojí se všechno ztratit, aby druhého získal. V království Kristově žije nové lidstvo, nezatížené sobectvím ani pýchou, šťastné, protože všichni jsou zde šťastní. V království Kristově už člověk, tvor, nechápe Boha jako nepřítele a konkurenta, ale jako milujícího a všechno dávajícího. V Kristově království už člověk nemá před Bohem strach a nemusí se ukrývat.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23. 11.

Dan 1,1-6.8-20

Lk 21,1-4

Komentář: Dan 1,1-6.8-20
Není jednoduché být v našem sekularizovaném prostředí křesťanem, zachovávat přikázání, být divný(á) pro ostatní. Přesto i to je cesta, jak být věrný(á) svému Bohu, jak o něm svědčit a jak jej vnášet do tohoto světa.

24. 11.

Dan 2,31-45

Lk 21,5-11

Komentář: Dan 2,31-45
Všechna království, o kterých mluví Daniel, padla. To, co zůstává, co je věčné, je Boží království. S tímto pohledem se mohu dívat na skutečnost, ve které žiji. Patřím do ní, mám zde nasadit všechny své síly ke konání dobra – a zároveň mám svou vlast v nebi, patřím do Božího království.

25. 11.

Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28

Lk 21,12-19

Komentář: Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Král zneužívá svoji moc, používá nádoby určené pouze Bohu. To asi nebude můj problém, ale – nezneužívám svoji "moc"? Nevyužívám své postavení ke svému vlastnímu prospěchu? Nebo – nestavím si já něco (někoho, sebe!) na místo Boží?

26. 11.

Dan 6,12-28

Lk 21,20-28

Komentář: Dan 6,12-28
"On je Bůh živý a zůstává navěky." Mocný Hospodin, který byl Danielovi záštitou v jámě lvové, je i mojí záštitou – v černých jamách mého života, tam, kde se sám/sama hroutím pod tíhou své bolesti, i tam, kde mne dohání moje vlastní hříšnost.

27. 11.

Dan 7,2-14

Lk 21,29-33

Komentář: Dan 7,2-14
Při pohledu na boj dobra se zlem na této zemi (a při zdánlivých vítězstvích zla) nesmím ztrácet naději. Bůh je s námi, Kristus má ve svých rukou veškerou moc, jeho "slova nepominou", jak čteme v evangeliu.

28. 11.

Dan 7,15-27

Lk 21,34-36

Komentář: Dan 7,15-27
Boží království je věčné. A to platí v dobách klidných, jaké teď prožíváme v naší zemi i jinde (ale ne všude), i v dobách neklidných, v dobách útlaku či pronásledování. Mohu za tuto poklidnou dobu děkovat a prosit za ty, kteří zažívají pronásledování a útisk.