20. 11. 2005

Slavnost Ježíše Krista Krále

Sebehlasitějším křikem bychom sotva svět přesvědčili, že Ježíš Kristus je tím nejdůležitějším, že je pro nás králem, že pro nás znamená víc, než znamenali ti nejslavnější králové pro země, kterým vládli. Jeho kralování je v nitru člověka. Pokud se mu člověk podvolí, potom proměňuje jeho život, a to už naše okolí vnímá. Nemusíme přesvědčovat druhé, že Kristus je králem, musíme o tom přesvědčit sami sebe, nechat ho kralovat ve vlastním životě.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Ve 34. kapitole Ezechiel vytýká pastýřům (králům a vůdcům izraelského národa), že se nestarali o svěřený lid. Na jejich místě se objeví pravý pastýř.

Ez 34,11-12.15-17

Tak praví Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
Co se pak týká vás, moje stádo – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

ŽALM 23

Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. – Občerstvuje mou duši, – vede mě po správných cestách – pro svoje jméno.
Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ

V tomto textu Pavel dokazuje dvěma argumenty, jak pravda víry „Kristus z mrtvých vstal“ zahrnuje i naše vzkříšení:
1) je-li Kristus „prvotinou vzkříšení“, pak zřejmě bude následovat i vzkříšení naše;
2) je-li Kristus vítězem nad smrtí, pak logicky bude i vítězem nad smrtí naší.

1 Kor 15,20-26.28

(Bratři a sestry!) Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na první místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech mocných knížat, mocností a sil.
On totiž musí kralovat, ‚dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám‘. Jako poslední nepřítel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.

EVANGELIUM

Chyba těch, kdo se ocitli „po levici“, nespočívala v tom, že by nepoznali Krista v potřebných (ani ti „po pravici“ ho v nich nepoznali). Jejich chyba byla „elementárnější“: zavřeli své nitro a ruku před potřebnými. Na sklonku našeho života budeme souzeni podle lásky.

Mt 25,31-46

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
Tu řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘
Spravedliví mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘
Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘
Potom řekne těm po levici: ‚Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Tu mu na to řeknou také oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘
A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

K ZAMYŠLENÍ

Není snadné vnímat velikost Ježíšovu a velikost jeho Otce, který ho mezi nás poslal, právě v příklonu k nepatrným, trpícím a jinak neslavně žijícím lidem. Křesťané jsou stále pokoušeni, aby si Boha představovali především jako nejslavnějšího ze slavných, nejnápadnějšího z nápadných. Vždyť na takovéto Boží okázalé slávě bychom si sami mohli přihřát polívčičku své vlastní touhy po slávě! Evangelium nás ale znovu a znovu staví na zem v případě, že chceme dosáhnout nebe. Ukazuje, že dveře do něho vedou právě skrze lidskou potřebnost a obyčejnost života. Vnímat neobyčejnou Boží lásku uprostřed obyčejnosti života a Boží velikost skrze lidská trápení je celoživotní úkol křesťana. Naštěstí známe mnohé svědky, kteří ukazují, že to možné je – od svatého Františka přes Matku Terezu a její sestry až po nenápadné a ušlechtilé bližní v našem okolí.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 11.

Dan 1,1-6.8-20

Lk 21,1-4

Komentář: Dan 1,1-6.8-20
Srovnání dávného biblického příběhu s naší osobní zkušeností nebo s příběhy věřících lidí ze současnosti je velmi užitečné. Může přinést ujištění, že s Bohem lze dobře procházet i velmi obtížnými životními podmínkami.

22. 11.

Dan 2,31-45

Lk 21,5-11

Komentář: Dan 2,31-45
I toto jsme v nedávné historii zažili: země a politická uskupení velmi mocná se propadla do bezvýznamnosti. Čím déle ale dějiny trvají, tím více je zřejmé, jak se naplňují slova proroka: Boží království, které je mezi námi, trvá a pádem říší nezaniká.

23. 11.

Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28

Lk 21,12-19

Komentář: Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Je-li člověk zapsán „v knize života“, tedy patří-li Kristu, potom se podobného osudu, jaký stihl krále Baltasara a jeho království, nemusí obávat.

24. 11.

Dan 6,12-28

Lk 21,20-28

Komentář: Dan 6,12-28
Pro nás je to možná příliš drsný obraz. Ale i dnes zažíváme, že se člověku může dostat podivuhodné záchrany. Bůh je svrchovaný a vyplatí se zůstat mu věrný.

25. 11.

Dan 7,2-14

Lk 21,29-33

Komentář: Dan 7,2-14
Bůh, jeho moc, i Mesiáš jsou ve starozákonních textech představováni vždy v nějakém ději, ve kterém je zlo poraženo. I dnešní čtenář v tom může objevovat naději, která je v souladu s nadějí, jakou dává evangelium.

26. 11.

Dan 7,15-27

Lk 21,34-36

Komentář: Dan 7,15-27
Boží vítězství v dějinách nepřichází mnohdy ihned a tak, jak by si to člověk představoval. A přece má Bůh poslední vítězné slovo. Trvale může vítězit jen to, co je Boží. V tom nás utvrzuje Starý i Nový zákon.