17. 4. 2011

Květná neděle – cyklus A

V liturgii dnešní – šesté postní – neděle, nazývané Květná (pašijová), se prolínají dva aspekty, totiž památka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a památka jeho umučení. Zelenající se a kvetoucí ratolesti nebo vrbové proutky s kočičkami mají podle nejstarších řeckých a latinských textů symbolický význam: jsou znamením života, naděje a vítězství. S ratolestmi v rukou, jak říká žehnací modlitba, oslavujeme Krista, našeho Krále. Charakter mše dnešní neděle je zcela dán evangelijním úryvkem – pašijemi. Víme, že se jedná o zprávu evangelisty popisující Kristovo odsouzení a umučení. V letošním roce je to text Matoušova evangelia. Touto nedělí se před námi otevírá Svatý týden. I jeho dny jsou v liturgii slova pojaty zcela ve znamení Kristova utrpení (A. Adam, Liturgický rok, Vyšehrad 1997). I letos tedy dostáváme příležitost promýšlet ve velké důvěře v Boží moc, naplněni nadějí na jasné Ježíšovo vítězství, co Bůh skrze Krista učinil pro naši spásu.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

<em>Evangelium k průvodu s ratolestmi (Mt 21,1-11):</em>
Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: ‚Pán je potřebuje, a hned je pošle nazpátek‘.“
To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.“
Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“
Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?“ Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Boží Služebník je zde líčen jako protiklad svého lidu, kterému připadá těžké naslouchat Božímu slovu: „Služebník“ je naopak dokonalým učedníkem. Charakterizují ho dva postoje: zaprvé je zcela otevřen naslouchání Božímu slovu celým srdcem, zadruhé zvěstuje to, co je mu řečeno, i přes nepřátelství a utrpení, které si tím přivodí. V tom se podobá proroku Jeremiášovi, avšak zároveň jsou patrné i určité rozdíly mezi nimi: Služebník Hospodinův nepropadá hořkosti (srov. oproti tomu Jeremiášovy nářky – Jer 20,7n.14-18) a netouží po pomstě nepřátelům (Jer 11,20). Takový postoj vyrůstá z vědomí, že je mu Bůh blízko a že jej podporuje (v. 7a. 8a).

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti.
Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“

2. ČTENÍ

Tento hymnus, teologicky velmi bohatý, ukazuje v protikladech Ježíšovu cestu sestoupení a povýšení. V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova „kenoze“, tj. „vyprázdnění se“ od nároků na pocty a slávu. Ježíš se „vyprázdnil“: stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se „zřekl“ svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem! Služebník opovrhovaný od lidí je nyní prostoupen tak velkou Boží slávou, že všichni musí uznat: Ježíš Kristus je Pán!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM

Utrpením a smrtí vyvrcholí Ježíšova pozemská pouť. Právě k těmto událostem Ježíš vědomě a dobrovolně směřoval. V nich se zviditelňuje ještě zřetelněji Ježíšova celoživotní vydanost Otci a lidem. Ježíš se vydává při poslední večeři učedníkům v podobě chleba a vína. Skrze své tělo a svou krev dává odpuštění hříchů, nový život. Ježíš se vydává Otci, jeho vůli v Getsemanské zahradě. Toto pak nabývá konkrétnějších rysů při vydání veleradě, Pilátovi a lidu. Ten ho vydal k ukřižování. Na kříži se Ježíš až do krajnosti vydává Otci, který ho zdánlivě zcela vydal, opustil. Jeho smrt je pak smrtí „starého“: starého kultu (roztržení opony – 27,51), starého řádu přírody (zemětřesení a puknutí skal – 27, 52). Jeho prolitá krev nové smlouvy zahajuje něco nového: mrtví dostávají nový život (27,52).

Mt 27,33-54 (zkrácené)

Když došli na místo zvané Golgota, což znamená „Lebka“, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho.
Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici.
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“
Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‘Jsem Boží Syn!’“ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.
Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“
Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu Syn Boží.“

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšova přítomnost v eucharistii, noc jeho modlitby v Getsemanské zahradě, odpuštění nepřátelům, víra v toho, který je Synem člověka a Synem Božím, volba dobra, třebaže se nabízí zlo, Ježíšův kříž, znamení lásky a oslavení: s těmito myšlenkami chceme projít nadcházející dny (Radost a naděje, 52).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

18.4.

Iz 42,1-7

Jan 12,1-11

Komentář: Iz 42,1-7
Přemýšlej ve světle dnešního čtení, jak s tebou Ježíš jedná, co pro tebe udělal a dělá, jak se projevuje jako tvůj služebník, který tě chce svojí láskou získat pro Otce.

19.4.

Iz 49,1-6

Jan 13,21-33.36-38

Komentář: Iz 49,1-6
Služebníkovo slovo je „nabroušený meč, zaostřený šíp“. Ne aby zraňovalo a odsuzovalo, ale aby osvobozovalo. To ti Ježíš nabízí, k tomu tě zve na Bílou sobotu při obnově křtu.

20.4.

Iz 50,4-9a

Mt 26,14-25

Komentář: Iz 50,4-9a
Služebník Ježíš se ti dává za příklad v naslouchání Otci. U něho čerpej sílu pro svoji dnešní práci, pro všechny lidi, s kterými se dnes potkáš.

Zelený čtvrtek 21. 4. - obřady

Ex 12,1-8.11-14; 1 Kor 11,23-26

Jan 13,1-15

Komentář: Jan 13,1-15
„Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Ježíš nás zve k podílení se na jeho službě: Tak jako on posloužil a slouží nám, máme i my sloužit druhým.

Velký pátek 22. 4.

Iz 52,13 – 53,12; Žid 4,14-16; 5,7-9

Jan 18,1 – 19,42

Komentář: Jan 18,1 – 19,42
„Hle, váš král!“ Poklekni dnes před Kristem, před svým Králem, který tě zachránil svou smrtí na kříži. Vyznej (vyslov) svoji touhu, aby kraloval všem oblastem tvého života, aby byl králem celého tvého srdce.

23. 4. vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně

Gn 1,1 – 2,2; Gn 22,1-18; Ex 14,15 – 15,1; Iz 54,5-14; Iz 55,1-11; Bar 3,9-15.32 – 4,4; Ez 36,16-17a.18-28; Řím 6,3-11

Mt 28,1-10

Komentář: Mt 28,1-10
„Vy se nebojte.“ Moc hříchu pominula, byli jsme zachráněni. Bůh odpustil naše hříchy, obmyl nás Ježíšovou krví, spasil nás koupelí znovuzrození (křtu). Toto vše mohu dnes v noci prožít a mám „poslední“ příležitost připravit na to své srdce.