Květná neděle - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Boží ”Služebník” je, narozdíl od lidu, kterému připadá těžké naslouchat Božímu slovu, dokonalým učedníkem. Je zcela otevřen naslouchání Božímu slovu celým srdcem a zvěstuje to, co je mu řečeno, i přes nepřátelství a utrpení, které si tím působí.

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každého rána mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – ”Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!”
Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti.
Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – ”Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – Boj se ho celé Izraelovo plémě!”

2. ČTENÍ

V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova ”kenoze”, tj. ”vyprázdnění se” od nároků na pocty a slávu. Ježíš se ”vyprázdnil”: stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se ”zřekl” svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM

Lukáš ve vyprávění o Ježíšově utrpení zdůrazňuje aspekt následování. Šimon z Kyrény a zbožné ženy jsou příkladem následování Ježíše Krista také v posledním a rozhodujícím okamžiku. Ježíš na kříži je i vzorem odpuštění: ”Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” (23,24). Při umírání je pak příkladem dokonalého odevzdání se do Otcových rukou (Lk 12,22-32; Lk 23,46).

Lk 23,1-9.11.13-21.24-47 (zkrácená verze)

Starší lidu, velekněží a učitelé Zákona odvedli Ježíše k Pilátovi.
Tam na něj začali žalovat: ”Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.”
Pilát se ho zeptal: ”Ty jsi židovský král?”
Odpověděl mu: ”Ty to říkáš!”
Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: ”Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.”
Ale oni naléhali a říkali: ”Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!”
Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.
Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch; dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi.
Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: ”Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.”
Ale oni se všichni dali do křiku: ”Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!” Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: ”Ukřižuj ho, ukřižuj!”
Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.
Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: ”Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: ‚Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!‘ Tehdy lidé začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a pahrbkům: ‚Přikryjte nás!‘ Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!”
Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: ”Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.” Jeho šaty si rozdělili losem.
Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: ”Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!”
Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: ”Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!”
Nad ním byl totiž nápis: ”To je židovský král.”
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. ”Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!”
Druhý ho však okřikl: ”Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.” A dodal: ”Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.”
Odpověděl mu: ”Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.”
Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: ”Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.” A po těch slovech vydechl naposled.
Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: ”Tento člověk byl skutečně spravedlivý.” A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.

K ZAMYŠLENÍ

Bylo by velmi smutné hovořit a rozjímat o utrpení bez jakéhokoli východiska a smyslu. Věříme, že Ježíš, Syn Boží, zemřel za nás, abychom měli život. Jeho láska k nám dává smysl jeho utrpení. Stručně tuto skutečnost popisují slova dnešní preface, předzpěvu eucharistické modlitby. Jsou už nesena téměř cílem a smyslem Ježíšovy oběti, radostí z jeho velikonočního tajemství: ”Neboť on nás neodsoudil, ale dal se odsoudit za nás, a byl za naše hříchy přibit na kříž. Svou nevinnou smrtí nás vykoupil a svým vzkříšením nám otevřel přístup k tobě.”

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. 4.

Iz 42,1-7

Jan 12,1-11

Komentář: Iz 42,1-7
Hospodin povolává svého služebníka, stejně tak povolává i mne. Chce mi být oporou (”vzal jsem tě za ruku”) v mém povolání; tam, kde mne v životě postavil.

3. 4.

Iz 49,1-6

Jan 13,21-33.36-38

Komentář: Iz 49,1-6
mnohém našem (dobrém) úsilí nemusíme hned (nebo vůbec) vidět výsledky. Přesto má smysl, je-li založeno na Božím povolání.

4. 4.

Iz 50,4-9a

Mt 26,14-25

Komentář: Iz 50,4-9a
Další Izaiášova píseň o Božím služebníku. Také já si mohu dnes nechat od Pána ”probudit sluch”, naslouchat Mu a s Jeho pomocí (”Hle – Pán, Hospodin, mi pomáhá.”) konat Jeho vůli.

Zelený čtvrtek 5. 4.

Ex 12,1-8.11-14

Jan 13,1-15

Komentář: Ex 12,1-8.11-14
Připomínka ustanovení velikonoční večeře v Egyptě je připomínkou vysvobození z otroctví; vysvobození, o které jsme celý tento půst usilovali a které bude o Velikonocích naplněno.

Velký pátek 6. 4.

Iz 52,13 – 53,12

Jan 18,1 – 19,42

Komentář: Iz 52,13 – 53,12
Poslední Izaiášova píseň o Božím služebníkovi mluví o jeho utrpení: ”jeho rány nás uzdravily.” Mé hříchy mě nemusí srážet k zemi, bylo už za mě zaplaceno! Právě dnes mohu toto znovu prožít a děkovat za to!

7. 4. Slavnost Zmrtvých¬vstání Páně – velikonoční vigilie

Gn 1,1-2,2 ▪ Gn 22,1-18 ▪ Ex 14,15-15,1 ▪ Iz 54,5-14 ▪ Iz 55,1-11 ▪ Bar 3,9-15.32-4,4 ▪ Ez 36,16-17a.18-28Řím 6,3-11

Lk 24,1-12

Komentář: Řím 6,3-11
Dnes obnovujeme (každý za sebe) svoji smlouvu s Hospodinem. Je to krátký okamžik během vigilie, na který jsme se celý půst připravovali. Co ještě dnes potřebuji dořešit, s kým se smířit, co vyznat, za co děkovat? To všechno pak mám s sebou vzít do chvíle obnovy svého křtu.