5. 1. 2014

Druhá neděle po Narození Páně – cyklus A

Z církevní západní tradice vyplynulo, že Vánoce mají dvě centra. Prvním z nich je slavnost narození Páně a druhou slavnost Zjevení Páně. My jsme v jistém významu uprostřed, i když se dnes někde dává přednost již slavení Zjevení Páně. Naše texty však zůstanou u druhé neděle po Narození Páně. Základním tématem je pojem „moudrost“ nebo „slovo“. Tyto pojmy křesťané vztáhli na Ježíše. Nejen, že je moudrý, ale on je moudrost sama. On je Boží moudrost, která přebývá mezi námi!

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo z královského trůnu z nebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Kniha Sirachovcova pochází z počátku 2. stol. př. Kr. Základem knihy jsou přísloví a poučení, v nichž je moudrost chápána jako poslušnost Zákonu (Tóře). Pro křesťany je vtělenou moudrostí sám Kristus.

Sir 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12)

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147

Boží slovo se šíří po zemi rychle. Ale tímto slovem, touto moudrostí je sám Ježíš. O něm žalm vypráví. K této radosti žalmisty se lze s radostí připojit.

Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak ne¬jednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ

První část textu je hymnus, kterým autor svůj list začíná. Ale liturgové hymnus přerušili a připojili osobní autorovo povzbuzení čtenářům. Všimněme si, jak a v jaké souvislosti se objevuje pojem Otec.

Ef 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja.

EVANGELIUM

Text je známým prologem evangelia. Je nejen úvodem, ale i teologickým shrnutím celého Janova poselství. Pojem „slovo“ je zde chápán jako synonymum pro Krista. Prolog podivuhodně vyjadřuje vztah mezi Bohem, Synem (Slovem) a celým stvořením.

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

K ZAMYŠLENÍ

Mnoho slov vypouštíme z úst a často si toho ani pořádně nejsme vědomi. Jak je to ale u Boha? Také toho mnoho namluví? Zdá se, že Bůh, když něco vyslovuje, již tím samým aktem se to stává skutečností. Největším slovem z jeho úst však není jen nějaké pozoruhodné dílo. Bůh vyslovuje sám sebe. Tímto slovem je Kristus – bohočlověk. Jestliže je toto slovo zároveň vtělenou Boží moudrostí, pak není nikoho a ničeho, co by tuto moudrost překonalo. Co tedy tato vtělená moudrost říká?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6.1. slavnost Zjevení Páně

Iz 60,1-6; Ef 3,2-3a.5-6

Mt 2,1-12

Komentář: Iz 60,1-6
Ať radost z Kristova narození naplňuje tvoje srdce, ať je rozšíří, aby bylo naplněno světlem a milosrdnou láskou ke všem lidem.

7.1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: Mt 4,12-17.23-25
„Světlo vzešlo“ – dávej tuto vánoční zvěst dál lidem kolem sebe, aby se i skrze tebe přibližovalo nebeské království…

8.1.

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

Komentář: Mk 6,34-44
Ježíš chce utišit i tvůj hlad, tvoji žízeň a zároveň tě posílá tišit hlad a žízeň druhých (ve své moci a síle). Pros o jeho vedení.

9.1.

1 Jan 4,11-18

Mk 6,45-52

Komentář: Mk 6,45-52
Neboj se, Kristus, který tě posílá utišit hlad a žízeň druhých (viz včerejší rozjímání), ti je nablízku, provází tě a chrání…

10.1.

1 Jan 4,19 – 5,4

Lk 4,14-22a

Komentář: Lk 4,14-22a
I dnes se mohou naplňovat tato slova proroka Izaiáše, i dnes potřebují chudí radostnou zvěst, zajatí a zdeptaní potřebují propustit na svobodu, slepí otevřít oči… I k tomu tě dnes Pán zve a posílá!

11.1.

1 Jan 5,5-13

Lk 5,12-16

Komentář: Lk 5,12-16
Modli se spolu s malomocným modlitbu důvěry: Pane, chceš-li … (a doplň svoji prosbu). A čekej na jeho odpověď, vždyť on nejvíc ví, co opravdu potřebuješ.

DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ SLUŽBY:

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
- http://pastorace.cz/kazani

PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://ps.apha.cz/nedelni-primluvy/
na základě nedělních biblických textů:
- http://pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Primluvy-k-liturgii.html

TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení z nedělních liturgických textů:
- http://vira.cz/Texty/Tema-tydne/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://pastorace.cz/kalendar/

LITERATURA K LITURGICKÝM BIBLICKÝM TEXTŮM
Výběr literatury k liturgickým textům:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/

VEZMI A ČTI
týden s Božím slovem
- http://www.vezmiacti.cz/index.php?page=tyden-s-bozim-slovem

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá televize Noe. Svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- http://www.tvnoe.cz