Druhá neděle po Narození Páně – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo z královského trůnu z nebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jedná se o hymnus, který oslavuje „vtělení“ Boží moudrosti. Ta „vyšla z úst Nejvyššího“ a „přebývala na výsostech“. Bůh pak dal této moudrosti rozkaz, aby se „usadila v Jakubovi“: tím se míní její „vtělení“ v Mojžíšově zákoně. Mezi tímto hymnem a Janovým prologem je nápadná podobnost, která nesmí zastírat novost zvěsti Nového zákona: „Slovo“ je víc než pouhou Boží moudrostí – je božskou osobou, která vtělením vzala na sebe lidský úděl se vším, co k tomu patří.

Sir 24,1-4.12-16

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy:
Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147

Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo.
Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak nejednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ

Kristus nedává člověku pouze osvobození a uzdravení, ale zcela novou důstojnost. V „Synu“ jsme totiž také my syny a dcerami Otce. Jako milované děti dostáváme od Boha všechny duchovní dary, abychom tak mohli „vtělit“ před druhými jeho dobrotu a moc. Avšak jen čisté a osvícené srdce dokáže poznat tyto dary. Z velikosti darů je pak možné vytušit nádheru a slávu samotného Dárce.

Ef 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu.
Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja.

EVANGELIUM

Janův prolog navazuje na starozákonní teologii o moudrosti, kterou zároveň překonává: moudrost (Slovo) je zde zcela jasně osobou, která je rovná Bohu. Osoba Slova je Božím sebevyjádřením a sebesdílením člověku. Bůh skrze Slovo vstupoval do rozhovoru s člověkem už od stvoření světa i po celé období dějin před vtělením. Vtělení však představuje naprostý průlom v tomto Božím sebesdílení: Bůh se setkává s člověkem tváří v tvář. Je tu dar plného setkání.

Jan 1,1-5.9-14 (kratší text)

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

K ZAMYŠLENÍ

Hlavní poselství Vánoc, narození Spasitele, jeho příchod mezi nás, působí zásadní změnu v našem chápání Boha: Namísto Boha vzdáleného, cizího, Boha soudce, který jednou přijde, se v tomto čase setkáváme s Bohem dítětem, bratrem, Spasitelem. S lítostí bychom mohli konstatovat, že vánoční období, a tudíž i příležitost pro setkání s Bohem blízkým, trvá vcelku krátce a během času se vrací zase až za celý rok. Bůh vtělený však zůstává! Vzal na sebe přece podobu člověka, našeho bližního. Budeme společenství s ním z naší strany rozvíjet, nebo bláhově čekat na další chvilku a příležitost až o příštích Vánocích?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

3. 1.

1 Jan 2,29 – 3,6

Jan 1,29-34

Komentář: 1 Jan 2,29 – 3,6
Nejenom se smíme nazývat Božími dětmi, ale také jimi jsme. Ty i tvoji blízcí, tví spolufarníci, všichni křesťané jsme dostali tento společný veliký dar... Spolehni se plně na toho, který je tvým Otcem.

4. 1.

1 Jan 3,7-10

Jan 1,35-42

Komentář: 1 Jan 3,7-10
Nelze žít spravedlivě bez druhých, bez lásky k bližním, bratřím a sestrám – „není z Boha … kdo nemiluje svého bratra“!

5. 1.

1 Jan 3,11-21

Jan 1,43-51

Komentář: Jan 1,43-51
Ježíšova výzva „Pojď za mnou!“ zaznívá pro mne i do dnešního dne. I tento den je vhodný k následování, k hlubšímu poznávání Ježíše, k objevování jeho království – prostě k životu s Kristem!

6. 1. slavnost Zjevení Páně

Iz 60,1-6; Ef 3,2-3a.5-6

Mt 2,1-12

Komentář: Iz 60,1-6
Světlo, které nám vzešlo, se dnes zjevuje celému světu: „Hospodinova velebnost září nad tebou.“ Jak o něm mám svědčit? Jak mohu napomoci zjevení tohoto světla ve svém okolí?

7. 1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: 1 Jan 3,22 – 4,6
Věřit ve jméno Ježíše Krista (= patřit mu, následovat ho, konat jeho vůli) a navzájem se milovat – to je naše povolání, to je Janova výzva pro dnešní den.

8. 1.

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

Komentář: 1 Jan 4,7-10
Hlubší poznání Boha, jeho lásky ke mně (i ke všem lidem) mi umožňuje více milovat sebe (i se všemi mými chybami) i druhé (i se všemi jejich chybami).