9. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! Popatř na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Perikopa je součástí obšírného úvodu (5,11-11,32) k zákoníku Deuteronomia (12,1-26,15). Vzpomínka na velké důkazy Boží věrnosti na poušti (11,1-7) má přesvědčit Izraele, že jeho budoucnost je spjata s poslušností Božímu slovu. Tento osud má dvě alternativy: věrnost přinášející zdar a štěstí, nebo nevěrnost přinášející zmar.

Dt 11,18.26-28

Mojžíš řekl lidu: „Uložte si tato má slova do svého srdce a do své duše. Přivažte si je jako znamení na svou ruku a budou jako značka mezi vašima očima.
Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“

ŽALM 31

Odpověď: Buď mi, Hospodine, ochrannou skálou.

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, – vysvoboď mě, jsi spravedlivý! – Popřej mi sluchu, – rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, – opevněnou tvrzí k mé záchraně, – vždyť ty jsi má skála a má tvrz, – pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, – zachraň mě svou slitovností. – Vzmužte se a buďte srdnatí, – všichni, kdo spoléháte na Hospodina.

2. ČTENÍ

Kristův kříž je tím novým prostředkem vykoupení. Skrze něj Bůh vykonává mocný čin (zjevuje svoji slávu) a vysvobozuje nás od hříchu – tím si z nás vytváří svůj lid. Kříž je znamením toho, že Bůh opět přebývá uprostřed nás (tj. jeho sláva je mezi námi). K přijetí zachraňující Boží moci je třeba jedině víry.

Řím 3,21-25a.28

(Bratři a sestry!) V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Svědčí o tom už Zákon a Proroci. Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho dobroty však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. Aby Bůh ukázal svou spásnou spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru.
Jsme totiž přesvědčeni, že člověk je ospravedlňován skrze víru, beze skutků předepsaných Zákonem (Mojžíšovým).

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti, praví Pán; kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelní text je závěrem řeči na hoře. Předkládá jednu základní pravdu – abychom nebyli pošetilými, ale moudrými. Abychom mohli vejít do Božího království, máme konat Otcovu vůli vyjádřenou v Ježíšových slovech. I Ježíš, tak jako Mojžíš, vyžaduje určité rozhodnutí. Není zde žádný rozpor s požadavkem „pouhé víry“ z druhého čtení, protože tam se hovoří o člověku dosud nevykoupeném, zatímco zde je řeč o vykoupených, kteří skutky prokazují své synovství.

Mt 7,21-27

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane!‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Mnoho z nich mi řekne v ten den: ‚Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?‘ Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti!
Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále.
Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.“

K ZAMYŠLENÍ

Většina lidí touží po světě, který by byl lepší, většina křesťanů také touží po lepší církvi. Dobrých přání, oprávněných požadavků a vše zlepšujících návrhů nebývá nedostatek ani v církvi, ani ve světě. Jen s uskutečněním to nebývá tak slavné. Svět má stále mnoho chyb, církev stále není tak skvělá, jak bychom chtěli. Dnešní evangelium ale klade naprosto zásadní otázku: Z jaké pozice chceme cokoliv, tedy i tato zlepšení, uskutečnit? Stojí křesťan při všech svých dobrých snahách na skále, tedy na Kristu? Na skutečnosti smrti a vzkříšení? S odvahou, být s Kristem ve světě slabým a přitom silným s Duchem svatým? Nebo stojí na písku lidských jistot, plánů a metod, kterými by chtěl prosadit a uskutečnit věc Boží? Pravda základů je neúprosná, na písku se žádná solidní stavba postavit nedá.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

30. 5.

Tob 1,3; 2,1a-8

Mk 12,1-12

Komentář: Mk 12,1-12
Tak, jako Izrael byl Boží vinicí, která měla přinést plody, je jí i církev. Nemůžeme ji „pěstovat“ jen podle našich představ. Jsme zodpovědni za to, jak naplňujeme Boží představu o ní a o užitku, který má přinášet.

31. 5. Svátek Navštívení Panny Marie

Sof 3,14-18

Lk 1,39-56

Komentář: Lk 1,39-56
To je jedna z nejvýraznějších charakteristik lidí vpravdě Božích: že dokáží především Boha chválit.

1. 6.

Tob 3,1-11a.16-17a

Mk 12,18-27

Komentář: Mk 12,18-27
Naše schopnost logicky uvažovat nám může pomoci. Ale může být také překážkou, pokud nám naše logika ukazuje Boha, který by měl jen takové možnosti, jaké máme my.

2. 6.

Tob 6,10-11; 7,1.9-17; 8,4-9a

Mk 12,28b-34

Komentář: Mk 12,28b-34
S těmito přikázáními nemůžeme být nikdy hotovi. Znamenají výzvu, která nás má posouvat stále dál od sobectví a malodušnosti k životu podle Ježíšova vzoru.

3. 6. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11

Mt 11,25-30

Komentář: Mt 11,25-30
Tato milá až vábivá slova nezapírají náročnost cesty za Ježíšem a nezapírají kříž. Křesťanství vede člověka mnohdy k paradoxu: může přijmout utrpení a nepřijde přitom o radost a štěstí.

4. 6.

Tob 12,1.5-15.20

Mk 12,38-44

Komentář: Mk 12,38-44
Ten jednoduchý obraz vybízí k celoživotní snaze dát Bohu nakonec všechno. Protože jen tak může být všechno vzkříšením proměněno.