27. 2. 2011

8. neděle v mezidobí - cyklus A

Náš život víry nutně potřebuje hlubokou vnitřní modlitbu. Takovou modlitbu, kterou se svému Pánu klaníme, jemu děkujeme, jeho prosíme či snad docela prostě se cítíme šťastni v jeho přítomnosti. Těžko bychom mohli říci, že jsme Božími přáteli bez takového hlubokého ponoření do nitra. Naše křesťanství by v tom případě nemělo niternost, byl by to pouhý sled vnějších úkonů – snad zvykových, konaných mechanicky a bez jasného vědomí, proč je děláme. Ale jiné než vnitřní modlitby není? Člověk je také tělo, a křesťan je „tělo“ dokonce v několikerém slova smyslu. Jako člověk v lidské přirozenosti žije také pozemsky, žije mezi lidmi, ve společnosti. Se svým pokřtěnými bratřími a sestrami tvoří tělo ještě jinak. Křtem se stal součástí tajemného těla Kristova. V Ježíšově Těle – v církvi – i jednotlivý křesťan nalézá možnost, aby se rozvíjel jako úd tohoto Těla, jako příslušník lidu Božího. (L. Pokorný, Prostřený stůl, ČKCH, 1990, str. 21n).
V eucharistii, kterou jako společenství začínáme slavit, si máme uvědomit a znovu prožívat blízkost Krista a jeho i našich bratří a sester.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Řada starozákonních ujištění o lásce a věrnosti Hospodinově je zobrazena rodinným vztahem. Boží láska tuto lidskou zkušenost lásky ovšem radikálně přesahuje.

Iz 49,14-15

Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

ŽALM 62

Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.

Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne.
Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se!
U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

2. ČTENÍ

Pavel musel čelit výtkám Korintských, že jim svěřuje evangelium v příliš jednoduché, málo filozofické verzi, na rozdíl od jiných kazatelů. Jeho obrana svědčí o autoritě apoštola i o jeho odkázanosti na Pána.

1 Kor 4,1-5

(Bratři a sestry!) Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu.
Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM

Prvé napomenutí platí bohatým, protože bohatství má v sobě pro člověka, narušeného hříchem, vždy nebezpečnou přitažlivost. Druhé je povzbuzením k bezstarostnosti, za níž ovšem stojí péče a starost o Boží království, kterým nemá stát žádný jiný zájem v cestě.

Mt 6,24-34

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.
Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni?
Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?
A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!
Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

K ZAMYŠLENÍ

„Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno“ (Mt 6,33). To je Ježíšův vážný požadavek. Co se za ním ukrývá? Bezpochyby naše pozornost vůči Bohu, jeho přítomnosti, a připravenost ke službě člověku. Království Boží je synonymem pro situaci světa, v němž je Boží přítomnost uznávána a přijímána těmi, kteří na něj spoléhají. I tady platí staré přísloví: „Co člověk nezná, to ani nemiluje.“ Do Božího království tedy patří ti, kteří věří v Boha, jsou si vědomi jeho lásky a děkují mu za jeho dary. Biblická spravedlnost totiž nerozděluje na polovinu jako ta naše, lidská; podle biblické spravedlnosti všechno patří Bohu a ten ze svého díla činí nezištný dar člověku. Každé dítě je závislé na svých rodičích, není ani chudé, ani bohaté, je však milováno a to je základ jeho životní jistoty! Království Boží je však ztotožněno také s ustanovením církve, nakolik je zaměřena na službu světu (srov. konstituce II. vatikánského koncilu Radost a naděje). Jako Bohem obdarovaní a jeho láskou zahrnutí neseme odpovědnost za všechny kolem nás; pro ně se máme stát darem tak, jako oni jsou darem pro nás.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

28. 2.

Sir 17,20-28

Mk 10,17-27

Komentář: Sir 17,20-28
Čas k obrácení je právě dnes. Můžeš přitom počítat s velikým Božím milosrdenstvím a s jeho shovívavostí – když se k němu obracíš.

1. 3.

Sir 35,1-15

Mk 10,28-31

Komentář: Sir 35,1-15
Vše, k čemu nás dnešní úryvek vyzývá, má být odpovědí, nikoliv získáváním si zásluh. Odpovědí na Boží lásku, na jeho obdarování.

2. 3.

Sir 36,1-2a.5-6.13-19

Mk 10,32-45

Komentář: Sir 36,1-2a.5-6.13-19
Tato prosba o Boží působení ve světě, o jeho zásah, může být inspirací pro moji dnešní modlitbu: za církev a její svědectví ve světě, za svatost nás – svědků Kristových, za pokoj a požehnání pro všechny.

3. 3.

Sir 42,15-26

Mk 10,46-52

Komentář: Sir 42,15-26
Dívej se na Boží krásu kolem sebe a děkuj za ni. Děkuj za věci, které tě obklopují, děkuj za to, co vidíš ze svého okna, za to, co používáš či potkáváš každý den (a možná to už ani „nevidíš“).

4. 3.

Sir 44,1.9-13

Mk 11,11-25

Komentář: Sir 44,1.9-13
Chval Pána za své předky, chval jej za ty, o kterých něco víš, kteří ti byli blízcí, po kterých jsi něco obdržel(a), kteří pro tebe něco získali svojí pílí...

5. 3.

Sir 51,17-28

Mk 11,27-33

Komentář: Sir 51,17-28
Spolu s autorem dnešního úryvku chval Boha za svoji životní cestu, za to, čím naplnil tvůj život, čím tě obdaroval, za jeho blízkost a ochranu v těžkých chvílích...