25. 5. 2008

8. neděle v mezidobí - A

Náš život víry nutně potřebuje hlubokou vnitřní modlitbu. Takovou modlitbu, kterou se svému Pánu klaníme, jemu děkujeme, jeho prosíme či snad docela prostě se cítíme šťastni v jeho přítomnosti. Těžko bychom mohli říci, že jsme Božími přáteli bez takového hlubokého ponoření do nitra. Naše křesťanství by v tom případě nemělo niternost, byl by to pouhý sled vnějších úkonů – snad zvykových, konaných mechanicky a bez jasného vědomí, proč je děláme. Ale jiné, než vnitřní modlitby není? Člověk je také tělo a křesťan je "tělo" dokonce v několikerém slova smyslu. Jako člověk v lidské přirozenosti žije také pozemsky, žije mezi lidmi, ve společnosti. Se svým pokřtěnými bratřími a sestrami tvoří tělo ještě jinak. Křtem se stal součástí tajemného těla Kristova. V Ježíšově Těle – v církvi – i jednotlivý křesťan nalézá možnost, aby se rozvíjel jako úd tohoto Těla, jako příslušník lidu Božího. (L. Pokorný, Prostřený stůl, ČKCH, 1990, str. 21n). V eucharistii, kterou jako společenství začínáme, si máme uvědomit a znovu prožívat blízkost Krista a jeho i našich bratří a sester.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Řada starozákonních ujištění o lásce a věrnosti Hospodinově je zobrazena rodinným vztahem. Jeho láska tuto lidskou zkušenost lásky ovšem radikálně přesahuje.

Iz 49,14-15

Sión říká: "Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl." Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

ŽALM 62

Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.

Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne.
Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se!
U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

2. ČTENÍ

Pavel musel čelit výtkám Korintských, že jim svěřuje evangelium v příliš jednoduché, málo filozofické verzi, na rozdíl od jiných kazatelů. Jeho obrana svědčí o autoritě apoštola i o jeho odkázanosti na Pána.

1 Kor 4,1-5

(Bratři a sestry!) Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu.
Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM

Prvé napomenutí platí bohatým, protože bohatství má v sobě pro člověka, narušeného hříchem, vždy nebezpečnou přitažlivost. Druhé je povzbuzením k bezstarostnosti, za níž ovšem stojí péče a starost o Boží království, kterým nemá stát žádný jiný zájem v cestě.

Mt 6,24-34

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.
Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni?
Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?
A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!
Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."

K ZAMYŠLENÍ

"Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno" (Mt 6,33) To je Ježíšův vážný požadavek. Co se za ním ukrývá? Bezpochyby naše pozornost vůči Bohu, jeho přítomnosti, a připravenost ke službě člověku. Království Boží je synonymem pro situaci světa, v němž je Boží přítomnost uznávána a přijímána těmi, kteří na něj spoléhají. I tady platí staré přísloví: "Co člověk nezná, to ani nemiluje". Do Božího království tedy patří ti, kteří věří v Boha, jsou si vědomi jeho lásky a děkují mu za jeho dary. Biblická spravedlnost totiž nerozděluje na polovinu jako ta naše, lidská; podle biblické spravedlnosti všechno patří Bohu a ten ze svého díla činí nezištný dar člověku. Každé dítě je závislé na svých rodičích, není ani chudé, ani bohaté, je však milováno a to je základ jeho životní jistoty! Království Boží je však ztotožněno také s ustanovením církve, nakolik je zaměřena na službu světu (srov. konstituce II. vatikánského koncilu Radost a naděje). Jako Bohem obdarovaní a jeho láskou zahrnutí neseme odpovědnost za všechny kolem nás; pro ně se máme stát darem tak, jako oni jsou darem pro nás.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26. 5.

1 Petr 1,3-9

Mk 10,17-27

Komentář: 1 Petr 1,3-9
Petr nám říká: Máme dědictví v nebi, Boží moc nás chrání a vede ke spáse a dává nám vytrvat v časech zkoušek. Je toto také můj pohled na situaci mého života? Počítám s Božím vedením a Boží pomocí v každodenním životě?

27. 5.

1 Petr 1,10-16

Mk 10,28-31

Komentář: 1 Petr 1,10-16
Na Boží dar – spásu – mám odpovídat svým životem, úsilím o svatost. Nevracet se ke svým starým způsobům chování, vášním, hříchům, ... ale být svatí "v celém svém chování".

28. 5.

1 Petr 1,18-25

Mk 10,32-45

Komentář: 1 Petr 1,18-25
Mé vykoupení stálo Ježíše život, prolil za mne svou krev. Proto bychom si neměli "zahrávat" se svým životem, žít prázdným způsobem života, ale očištěni jeho krví se navzájem upřímně a vroucně milovat.

29. 5.

1 Petr 2,2-5.9-12

Mk 10,46-52

Komentář: 1 Petr 2,2-5.9-12
Patřím Bohu, nejen já sám, ale také společně s mými bratry a sestrami! Máme být společně živým svědectvím o tom, "jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy", společně konat dobro a vést vzorný život.

30. 5. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Dt 7,6-11

Mt 11,25-30

Komentář: Dt 7,6-11
Bůh si tě zamiloval, vyvolil, zachovává vůči tobě svou přísahu. Má tě ve svém srdci, patříš tam, nemusíš zůstávat stát u dveří, vyvádí tě z otroctví hříchu do své blízkosti.

31. 5. Svátek Navštívení Panny Marie

Sof 3,14-18

Lk 1,39-56

Komentář: Lk 1,39-56
Tak jako Maria mohu a mám přinášet Ježíše (ve svém srdci, ve svém jednání, ve svých slovech) do všech míst, kam přijdu, kde se obvykle vyskytuji i tam, kde se už víckrát neobjevím.