8. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Ozeáš představuje Hospodina jako snoubence, který vytrvale hledá svoji nevěrnou snoubenku. Po nalezení „snoubenky“ se Hospodin dává poznat skrze smlouvu, skrze projevy „dobroty a slitování“.

Oz 2,16b.17b.21-22

Toto praví Hospodin: „(Přemluvím svůj lid, nevěrnou nevěstu,) zavedu ji na poušť, budu mluvit k jejímu srdci. Bude poslušná jak ve dnech své mladosti, jako když vycházela z egyptské země.
Zasnoubím se s tebou navěky, zasnoubím se s tebou ve spravedlnosti a právu, v milosrdenství a slitování. Zasnoubím se s tebou ve věrnosti, a tak poznáš Hospodina.“

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním.
Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ

Opět obhajoba Pavlova apoštolátu. Apoštolátu potvrzeného ne z vnějšku „doporučujícím listem“, ale zevnitř „listem napsaným v srdci Korinťanů“. Listem napsaným Duchem – tím Duchem, který působí skrze Pavlova slova, který proniká a proměňuje srdce Korinťanů.

2 Kor 3,1b-6

(Bratři a sestry!) Potřebujeme snad – jako jistí lidé – doporučující listy na vás nebo od vás? Naším listem jste vy! Máme ho vepsaný do srdce, všichni lidé ho znají a mohou číst. Je to očividné, že jste Kristovým listem, který jsme my vyhotovili. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidském srdci.
Takovou důvěru máme k Bohu skrze Krista, ne že bychom sami sobě mohli něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. On nám také dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v liteře, ale v duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš přináší „něco tak závratně nového“, že v jeho přítomnosti není možné žít stejný duchovní život jako předtím – stejně jako není možné přišít kus nové látky na staré šaty. A tak i praxe postu získává novou podobu a dimenzi: v přítomnosti ženicha je půst „zakázán“, ale má svoje místo jako připomínka jeho utrpení a smrti.

Mk 2,18-22

Janovi učedníci a farizeové se (právě) postili. Lidé přišli k Ježíšovi s otázkou: „Janovi učedníci a učedníci farizeů se postí – proč se tvoji učedníci nepostí?“
Ježíš jim odpověděl: „Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit.
Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se jen ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!“

K ZAMYŠLENÍ

Svůj vztah k nám Ježíš často vyjadřuje prostřednictvím prostých obrazů z běžného života. Ty dobře vystihují naše základní potřeby a touhy: jídlo a pití, prostřený stůl, láska, oblečení… Ježíš užívá těchto jednoduchých prostředků, abychom mu porozuměli a mohli jej přijmout. On je ženich, který zahajuje svatební veselí. Do hodovní síně, na svatbu duše s Bohem, lze vstoupit jen v nových šatech a s novým smýšlením. Staré věci pominuly, začíná novost evangelia, život v radosti a vzájemném sdílení člověka s Bohem. Nebývá tak jednoduché opustit to, co jsme měli ve zvyku, zříci se své varianty nebo naší alternativy vzhledem k Boží vůli a tu přijmout zcela bez výhrad za svou. Této snaze říkáme obrácení. Přijetí Krista a jeho evangelia bez obrácení není možné. Je to naše přiblížení se k němu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. 2.

1 Petr 1,3-9

Mk 10,17-27

Komentář: Mk 10,17-27
Jednoduchá a praktická otázka pro život: co nejsem schopen opustit kvůli cestě za Bohem? A proč? Lpím na tom? Nebo nevěřím, že je Bůh zdrojem bohatství i pro mne?

28. 2.

1 Petr 1,10-16

Mk 10,28-31

Komentář: Mk 10,28-31
Boží dary nejsou určeny jen pro věčnost – začínají už tady. A dávají věcem tohoto světa netušenou krásu a hloubku. Ovšem jen tomu, kdo se odváží opravdu upřímně se něčeho pro Boha vzdát.

Popeleční středa 1. 3.

2 Kor 5,20 – 6,2

Mt 6,1-6.16-18

Komentář: 2 Kor 5,20 – 6,2
To, co můžeme udělat kdykoliv, neuděláme často nikdy. S Bohem se můžeme smířit kdykoliv, ale bylo by velkou škodou, kdybychom nevnímali, že nás k tomu postní doba přímo vede. Je to chvíle nejpříhodnější, a proto není důvod k odkládání.

2. 3.

Dt 30,15-20

Lk 9,22-25

Komentář: Lk 9,22-25
Nelze podceňovat chvíle, kdy životní okolnosti člověka vyděsí tak, že ztrácí naději. Jak to, že Ježíš hned nezasáhne? Není vždy lehké trvat ve víře na tom, že je blízko, i když se zdá, že spí a nic neudělá. Ale stojí to za to.

3. 3.

Jz 58,1-9a

Mt 9,14-15

Komentář: Mt 9,14-15
Je třeba jednat podle Boží skutečnosti, ne podle toho, co dělají druzí lidé. Lehce se to řekne, mnohdy se to hůř uskutečňuje.

4. 3.

Iz 58,9b-14

Lk 5,27-32

Komentář: Lk 5,27-32
Vědět o své „nemoci“ (hříšnosti, slabosti, nestálosti…), a proto se „tlačit“ do Ježíšovy blízkosti, aby mi bylo pomoženo – to není drzost, ale projev skutečné víry.