16. 5. 2010

7. neděle velikonoční - cyklus C

Může se zdát, že v tomto světě vládne leckdo jiný než Kristus. Jak by mohl být Ježíš uprostřed světa, ve kterém je tolik násilí a zla? Jak by to vše mohl dopustit? Sami máme mnoho zkušeností se snahou řešit své starosti „po svém“, bez Boha. Prožíváme strach z nemoci, ze smrti, poznáváme své osobní neúspěchy a úspěchy. Pustíme-li však Ježíše více do našeho života, svěříme-li mu své starosti, snáze uvěříme, že je opravdu ochoten ujmout se péče o náš život.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Toto čtení je závěrečnou částí oddílu o Štěpánovi. Pokojný a pevný postoj mučedníka naplněného Duchem je v přímém kontrastu s bouřlivým hněvem těch, kdo Duchu svatému odporují. Tak jako Duch předtím obdařil Štěpána nepřemožitelnou výmluvností, tak mu nyní prokazuje milost patření na Boží slávu, která se už dříve zrcadlila na jeho obličeji podobném andělu. Štěpán může nyní dosvědčit, co vidí jeho oči: vzkříšeného Ježíše stojícího po Boží pravici jako vyvýšený Pán a soudce. Toto svědectví je důvodem jeho násilné smrti, která je jasným odrazem smrti Ježíšovy. Štěpánova poslední slova připomínají totiž slova jeho Mistra na kříži. Po těch slovech „zesnul“ (dosl. řecky): jako by se chtěla vyjádřit jistota, že Pán vyslyšel jeho prosbu a jednou ho probudí ke vzkříšení.

Sk 7,55-60

Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel.
Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.

ŽALM 97

Odpověď: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. Nebo: Aleluja

Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu, – všichni bohové se mu koří.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.

2. ČTENÍ

Dnešní úryvek z knihy Zjevení obsahuje závěrečná slova celé Bible. Je vymezen dvěma větami: „Hle, přijdu brzy“ a „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Pán sám ujistil, že přijde brzy, a právě jeho ujištění vyvolává žhavou touhu po jeho blízkosti. Volání „Přijď!“ nevyvěrá jen z pouhé „lidské touhy“, ale prýští zároveň z podnětu Ducha. Věřící tak prožívá stálé napětí: Pán už přišel (vtělením), je zde přítomný, ale jeho přítomnost dosud nezáří v plném světle! Proto se používá označení Krista „zářivá jitřní hvězda“: on ohlašuje onen zářný den, který nezná temnotu. V ten den Bůh plně odkryje prameny života: žíznivý se plnými doušky napojí živé vody a hladový přistoupí ke stromu života.

Zj 22,12-14.16-17.20

Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
„Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města.
Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“
Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“
Amen, přijď, Pane Ježíši!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM

Jednota vyprošená Ježíšem je pro věřící již na zemi skutečností, kterou stačí v hloubce vztahů objevit a žít z ní. Není to jen něco zcela niterného, protože je zaměřena k tomu, „aby svět uvěřil…“ v Ježíšovo poslání (v. 21), a tak „aby svět poznal…“ (tj. zakusil) Boží lásku skrze učedníky (v. 23). Boží sláva však nemá jen tak protéci skrze učedníky ke službě světu. Oni sami mají vstupovat do její stále větší plnosti (v. 24-26; srov. Jan 1,14). „Být tam, kde jsem já“ (v. 24), pak znamená totéž, co „já abych byl v nich“ (v 26).

Jan 17,20-26

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
„Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

K ZAMYŠLENÍ

Za všechny, kdo uvěřili, Pán prosí: „Ať jsou všichni jedno.“ Dnes tuto výzvu velmi bolestně pociťujeme v souvislosti s rozdělením křesťanských církví. Ekumenická setkání a společné modlitby i další vzájemné sbližování jsou jistě velice potřebné. Porozhlédněme se však nejen tak doširoka v křesťanských církvích, všimněme si také vztahů s našimi nejbližšími. Možná, že v našich rodinách, mezi našimi přáteli, ve farnosti uvidíme také nějakou nejednotu, kterou je třeba odstranit a proměnit. Není to vždy lehké a nedosahuje se toho snadno a rychle. Ale přece je to úsilí důležité. Budeme-li totiž jednotní, bude na nás vidět láska Boha Otce, a budeme tak věrohodnými svědky Kristova zmrtvýchvstání.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

17. 5.

Sk 19,1-8

Jan 16,29-33

Komentář: Jan 16,29-33
Ve všech mých starostech a trápeních si mohu zachovat dobrou mysl – Ježíš je se mnou, on přemohl svět…

18. 5.

Sk 20,17-27

Jan 17,1-11a

Komentář: Jan 17,1-11a
„Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha …“ Poznají ve smyslu hlubokého důvěrného, opakujícího se, neustávajícího setkávání se se svým Pánem, Otcem a Jediným.

19. 5.

Sk 20,28-38

Jan 17,11b-19

Komentář: Jan 17,11b-19
I dnes se za nás Ježíš přimlouvá u Otce, který nás chrání ve světě, dává nám své slovo, posvěcuje nás pravdou, abychom obstáli v našem poslání…

20. 5.

Sk 22,30; 23,6-11

Jan 17,20-26

Komentář: Jan 17,20-26
I nám, žijícím v rozdělení, je určena Ježíšova přímluva za jednotu. Co mohu udělat pro to, aby tento veliký dar – a zároveň důležitá a potřebná charakteristika mé církve, mojí farnosti – v ní byl více uskutečňován, aby jednota byla charakteristikou pravdivou?

21. 5.

Sk 25,13b-21

Jan 21,15-19

Komentář: Jan 21,15-19
Řekni i ty ve své modlitbě: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji!“ „Obleč“ tuto Petrovu výpověď do svých vlastních slov. A nezapomeň naslouchat Ježíšově odpovědi…