20. 5. 2012

7. neděle velikonoční – cyklus B

Po událostech Velikonoc a po oslavě vzkříšení se pozornost zcela přesunula k dovršení celého díla spásy, tedy k naplnění člověka Duchem svatým. Letnice, které oslavíme za týden, jsou nejen připomínkou dávných událostí, ale i výzvou, abychom společně prosili o dar Ducha svatého. Co tímto darem vlastně myslíme? Jde o nějaké „šikovnosti“ či „zručnosti“? Na to budou upozorňovat dnešní texty, které především vyzdvihují pojem společného života v církvi. Dary Ducha svatého tedy nelze zaměnit za cosi mechanického či předmětného. Ve Sk 1,15 se říká, že Petr promlouvá k zástupu sto dvaceti bratří. Číslo 12, resp. 120 vyjadřuje plnost nejen pro židovství, ale i pro církev. To je celá církev, nikdo nechyběl. Připojme se k prvním apoštolům a společně s první komunitou prosme o Ducha svatého i my.

KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- http://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

PŘÍMLUVY:
Přímluvy pro každou nedělní mši koncipované na základě aktuálního dění v církvi, ve světě i v naší zemi
- http://ps.apha.cz/nedelni-primluvy/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ:
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: http://pastorace.cz/kalendar/

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Učedníci se po nanebevstoupení Krista nerozprchli. Na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení jsou nyní po hromadě (viz význam dnešního evangelia) a snaží se jednat v intencích Kristova odkazu. Jejich skutečné poslání ale teprve přijde. Dar Ducha svatého bude dán až za několik dní. Nyní se soustředí na sebe, brzy se pozornost upne k hlásání evangelia.

Sk 1,15-17.20-26

Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: ‘Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí’ a ‘jeho úřad ať dostane jiný’. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“
Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin si zřídil na nebi trůn. Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti.Hospodin si zřídil na nebi trůn – a všechno řídí jeho vláda. – Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, – mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

2. ČTENÍ

Slova „milovat“ či „láska“ jsou velice často používána. Nenechme se tím odradit a všimněme si, že naše vzájemná láska navazuje na projevení Boží lásky k nám (1 J 4,10). Naše láska vychází z Božího jednání, které je v posledku vždy mocí Ducha svatého.

1 Jan 4,11-16

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM

Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou modlitbou. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosí o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků. Není to prosba jen za apoštoly, ale za všechny následovníky, tedy i za nás.

Jan 17,11b-19

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

K ZAMYŠLENÍ

Je obtížné v dnešní době, kdy se z rádia či televize line slovo „láska“ každý den v obrovském množství, objevit jeho význam ve vztahu s Bohem. Právě toto slovo však vyjadřuje velice intenzivně vnitřní život v Bohu. A právě tento rozměr nám Bůh nabízí! Nejde o utápění se v nějaké emotivní či emocionální bouři. Jde o zcela obyčejnou každodenní praxi života ve společenství. Právě tam, kde víru sdílíme, žijeme a hlásáme, ve společenství s bratřími a sestrami, právě tam je Bůh připraven nabídnout moc svého Ducha. Jeho životodárný zdroj schopnosti milovat. Není to jistě bez námahy a nejde to bez víry. Není to dar naivity či slabosti. Jde o Ducha pravdy, která proniká do morku kostí, ale současně o dar Utěšitele, jak ho Janovo evangelium na mnoha místech nazývá. Prosme o tento dar Otcovy lásky. Prosme o možnost vstoupit skrze Ducha svatého do Otcovy lásky!

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21.5.

Sk 19,1-8

Jan 16,29-33

Komentář: Jan 16,29-33
Ani já nejsem ve svém životě sám, „Otec je se mnou“. A tak mohu být dobré mysli a opřít se o Krista, který přemohl svět.

22.5.

Sk 20,17-27

Jan 17,1-11a

Komentář: Jan 17,1-11a
Ježíš ti dal věčný život – poznání „jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista“. I dnes můžeš růst v poznání svého Pána a v naplňování jeho poslání ve světě.

23.5.

Sk 20,28-38

Jan 17,11b-19

Komentář: Jan 17,11b-19
Modli se dnes za sebe i za své bratry a sestry, za jednotu, za radost („plnost mé radosti“), za záchranu od Zlého, za posvěcení v pravdě, za svoje i jejich poslání.

24.5.

Sk 22,30; 23,6-11

Jan 17,20-26

Komentář: Jan 17,20-26
Modli se za jednotu Kristových učedníků, aby láska Boží byla v nich a Kristus přebýval v jejich srdcích. A přemýšlej, jak ty sám můžeš k této jednotě konkrétně přispět.

25.5.

Sk 25,13b-21

Jan 21,15-19

Komentář: Jan 21,15-19
Kristus touží i po tvé lásce, i tebe zve k následování. Zná tvé srdce, zná tvé boje a chce tě posilovat svým Duchem a vést tě. Otevři se mu!