22. 2. 2009

7. neděle v mezidobí – cyklus B

Při každém slavení eucharistie se upevňuje a oživuje naše víra, obnovujeme Vyznání víry a vyslovujeme její tajemství. Boží slovo nás neustále ujišťuje o bezmezné Boží lásce. A v eucharistii, když k nám v kousku chleba přichází Boží Syn, ji zcela konkrétně zakoušíme. Každá nedělní eucharistie oživuje a zprostředkovává překvapení velikonočního rána, okamžiku zmrtvýchvstání. Víra, opravdová víra křesťana má obrovskou moc: připojuje jej ke Kristu – Vítězi nad smrtí, je zázrakem v nemožném i ve smrti a neochvějnou jistotou v každé temnotě. Jako lidé nemáme k dispozici mocnější prostředek, než je právě spolehnutí se na Boží přízeň. Odevzdanost a důvěra dětí odzbrojuje Otcovu spravedlnost, všemohoucí Bůh se obrací k nám, umí žasnout nad naší vírou a s radostí vstupuje do společenství s námi. Každé slavení eucharistie je tedy velkou nabídkou nekonečných možností pro nás.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Vyjití z Babylónu je něco tak nového, že zastiňuje i velký čin exodu z Egypta. Toto vysvobození je náznakem, že Bůh odpouští hřích, který byl právě příčinou babylónské nadvlády.

Iz 43,18-19.21-22.24b-25

Toto praví Hospodin: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech.
Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.
Ty však jsi mě nevzýval, Jakube, ano, odporem ke mně jsi byl stižen, Izraeli! Ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi. A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy."

ŽALM 41

Odpověď: Uzdrav mě, Pane, zhřešil jsem proti tobě.

Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, – za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi. – Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, – učiní ho šťastným na zemi, – nevydá ho zvůli jeho nepřátel.
Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, – v nemoci z něho sejme veškerou slabost. – Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, – uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
Mne však zachováš bez úhony, – navěky mě postavíš před svou tvář. – Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, – od věků až na věky.

2. ČTENÍ

Pavel se snaží rozptýlit nedorozumění vzniklé mezi ním a Korinťany: Ti ho obviňovali z nestálosti, protože nesplnil svůj původní slib, že k nim zavítá. Pavel na to odpovídá, že jeho slovo nebylo dvojznačné a nejisté, ale naopak jednoznačné – po vzoru Kristově. I ten byl vždycky jednoznačný a přímý. A skrze Kristovu "přímost" jsme uschopňováni k jednoznačnému "ano" vůči Božímu slovu.

2 Kor 1,18-22

(Bratři a sestry!) Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň "ano" i "ne". Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň "ano" i "ne", u něho je pouze "ano". Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje "ano". Proto skrze něho voláme "amen" k Boží slávě.
Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

V tomto úryvku se odehrává zjevení Kristovy moci: nejen skrze slovo, ale i skrze čin dotvrzující slovo. Navíc se Kristus ukazuje také jako ten, který (podobně jako Bůh) čte v lidských srdcích.

Mk 2,1-12

Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo.
Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh."
Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější – říci ochrnulému: ´Odpouštějí se ti hříchy’, nebo říci: ´Vstaň, vezmi své lehátko a choď’? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" – řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!"
On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."

K ZAMYŠLENÍ

Velké Boží skutky se většinou neodehrávají před očima světa jako divadlo, po kterém publikum odměňuje herce potleskem a obdivem. Nové Boží věci mají své místo ve všednosti a nenápadnosti, víc ve skrytu, a jen zúčastnění vědí, že Bůh je v nich přítomen. Každá chvíle setkání člověka s Kristem má svou originalitu a je mimořádná. On je stále připraven říci: "Odpouštějí se ti hříchy." K tomu, aby se uskutečnil zázrak, není třeba mimořádných gest a zvláštních procedur. Všechny skutečnosti, které prožíváme, jsou příležitostí k setkání s ním a z každého takového setkání povstávají nové zázraky. Ve všem, co nám dává, je novost, tvoří to právě a jenom pro nás, což to nepoznáváme?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

23. 2.

Sir 1,1-10

Mk 9,14-29

Komentář: Sir 1,1-10
Svou moudrost uděluje "těm, kteří ho milují". Moudrost spočívající v důvěřování a v naplňování jeho přikázání přivádí k radosti z bytí na cestě, která vede k Pánu. Jsem na této cestě?

24. 2.

Sir 2,1-13

Mk 9,30-37

Komentář: Sir 2,1-13
Dnešní čtení mě vyzývá k trpělivosti a k důvěře v Boha, v jeho jednání v mém životě, ve všech mých životních okolnostech. I dnešek je dobrý k tomu, aby se staly veliké věci!

25. 2. Popeleční středa

Jl 2,12-18

Mt 6,1-6.16-18

Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Nebýt sebestředný(á), nevystavovat na odiv svou "dokonalost", svou dobrotu, své skutky ... Nezapomínat na své pády, na své hříchy (ne jako výraz nedůvěry v Boží odpuštění – ale jako protilék na mou pýchu, na mé povyšování, na mé sobectví).

26. 2.

Dt 30,15-20

Lk 9,22-25

Komentář: Dt 30,15-20
"Vyvol si život!" Čím toto své (dávné) rozhodnutí pro Boha potvrdím, jak je prohloubím v této postní době? Na co je nyní čas příhodný – co je k odložení, k vysvobození, k proměně?

27. 2.

Iz 58,1-9a

Mt 9,14-15

Komentář: Iz 58,1-9a
Nejde o postní skutky samy o sobě, ale o rozvázání nespravedlivých pout, o propuštění na svobodu, o zlomení jařma ... Co mi toto slovo říká do mého života, do mých vztahů k lidem kolem mne?

28. 2.

Iz 58,9b-14

Lk 5,27-32

Komentář: Iz 58,9b-14
Hospodin tě chce vést, učinit tě zavlažovanou zahradou, tím, který obnovuje základy a trosky k přebývání. Co k této Hospodinově "snaze" máš dnes přidat ty?