7. neděle v mezidobí - cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Autor zdůrazňuje, že Bůh je svatý, a proto také jeho lid je povolán ke svatosti. Výraz „svatý“ v hebrejštině znamená „pro Boha oddělený“. To, co je svaté, je v protikladu k tomu, co je Bohu vzdálené. Propast mezi tím může být překlenuta pouze samotným Bohem, který má moc uvést své stvoření do stavu svatosti. Avšak lidé se musí podílet na Hospodinově procesu posvěcování svou spoluprací, postupným „vstupováním“ do prostoru Boží svatosti. Svatost ovšem přichází k lidem ve společenském kontextu. Lidé se stávají svatými, když, vedeni Bohem, slouží potřebám svých bratrů a sester.

Lv 19,1-2.17-18

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním.
Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ

V Izraeli byl nejdříve tzv. „stan setkávání“ a později chrám chápán jako místo zvláštní přítomnosti Boží uprostřed lidu. Ale i pohané měli velkou úctu ke chrámům a byli přesvědčeni, že zničení nějakého chrámu by mohlo vyvolat odplatu božstva. Církev ovšem není odkázána na kamenný chrám. Nikdo mezi křesťany sice není sám výlučným „majitelem Ducha“, ale všichni jsou nositeli Ducha a ve spojení s druhými – jako obec – jsou jeho „chrámem“.

1 Kor 3,16-23

(Bratři a sestry!) Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!
Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‘Bůh chytá moudré v jejich chytráctví’, a dále: ‘Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.’
Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM

„Bylo řečeno: Oko za oko, zub za zub. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému...“ Má tedy být křesťan zcela pasivní vůči zlu, násilí a bezpráví? Takto to jistě nebude, jsou přeci hodnoty, za které neseme zodpovědnost. Ježíš sám se také nechoval pasivně vůči zlu, ale bojoval proti němu ve všech jeho podobách. Ne ovšem tak, že užíval jeho zbraně a způsoby. Slovem i činem ukazuje cestu dál. „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Nepřítele můžeme milovat jen tehdy, když jsme si jisti tím, že nás osobně má Bůh rád a že všichni nepřátelé jsou v Božích rukou.

Mt 5,38-48

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

K ZAMYŠLENÍ

„Ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše. Vy však patříte Kristu.“ (Ze 2. čtení). Bez Krista totiž nemá nic plnou hodnotu, ani kdyby to byly pro nás ty nejposvátnější věci, či dokonce někdo, kdo zvěstuje víru... Existuje nebezpečí, že zaměníme vztah k Bohu s vykonáváním všemožných „zbožných úkonů“. Ale pravá zbožnost nespočívá (jen) v lidských úkonech, ale v osobním spojení – setkání s dobrým Bohem. Lidské úkony mohou a mají být pouze prostředkem této komunikace. Nebojme se i dnes osobně oslovit Boha, svěřit se mu. Vždyť právě on ví, jak náš život udělat šťastným, jak ho naplnit a jak mu dát smysl.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 2.

Sir 1,1-10

Mk 9,14-29

Komentář: Mk 9,14-29
Nepotřebuji i já „přivést k Ježíši“? Znovu zakusit jeho uzdravení, odložit svůj hřích, prosit o posílení víry, o požehnání v konkrétní věci…

22. 2. svátek Stolce sv. apoštola Petra

1 Petr 5,1-4

Mt 16,13-19

Komentář: 1 Petr 5,1-4
Modli se dnes za svého faráře, aby byl dobrým pastýřem Božího stádce, které mu bylo svěřeno.

23. 2.

Sir 4,12-22

Mk 9,38-40

Komentář: Mk 9,38-40
Jak široké je moje srdce? Vejdou se tam i ti, kteří „nechodí s námi“, kteří dělají věci jinak, kteří nejsou jeho učedníky (a konají přitom věci dobré)?

24. 2.

Sir 5,1-10

Mk 9,41-50

Komentář: Sir 5,1-10
Uvědomuji si vážnost hříchu, jak moc mne zatěžuje, jak moc mne odvádí od společenství s Bohem? Nezvykl(a) jsem si tak nějak na hřích v mém životě? – Jestliže věřím Bohu, jeho velikému slitování, je čas to změnit!

25. 2.

Sir 6,5-17

Mk 10,1-12

Komentář: Sir 6,5-17
Pečuji o své vztahy? Směřují někam, rozvíjejí se? Jsem nablízku svým přátelům v časech dobrých i zlých?

26. 2.

Sir 17,1-13

Mk 10,13-16

Komentář: Sir 17,1-13
Bůh nás stvořil, obdaroval, dal nám rozum, poznání dobra a zla, vložil nám do mysli své světlo…, abychom mohli „chválit jeho svaté jméno, hlásat jeho velkolepá díla“.