7. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Vyjití z Babylónu je něco tak nového, že zastiňuje i velký čin exodu z Egypta. Toto vysvobození je náznakem, že Bůh odpouští hřích, který byl právě příčinou babylónské nadvlády.

Iz 43,18-19.21-22.24b-25

Toto praví Hospodin: ”Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti.

Lid, který jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.
Ty však jsi mě nevzýval, Jakube, kvůli mně jsi nepracoval, Izraeli, ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi. A přece já, já to jsem, kdo vymazávám tvé nevěrnosti, kvůli sobě nevzpomínám na tvoje hříchy.”

ŽALM 41

Odpověď: Uzdrav mě, Pane, zhřešil jsem proti tobě.

Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, - za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi. - Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, - učiní ho šťastným na zemi, nevydá ho zvůli jeho nepřátel.

Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, - v nemoci sejme z něho veškerou slabost. - Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, - uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.

Mne však zachováš bez úhony, - navěky mě postavíš před svou tvář. - Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, - od věků až na věky.

2. ČTENÍ

Pavel se snaží rozptýlit nedorozumění vzniklé mezi ním a Korinťany: Tito ho obviňovali z nestálosti, protože nesplnil svůj původní slib, že by k nim zavítal. Pavel na to odpovídá, že jeho slovo nebylo dvojznačné a nejisté, ale naopak jednoznačné - po vzoru Kristově. I ten byl vždycky jednoznačný a přímý. A skrze Kristovu ”přímost” jsme uschopňováni k jednoznačnému ”ano” vůči Božímu slovu.

2 Kor 1,18-22

Bratři! Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň ”ano” i ”ne”. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali - já totiž, Silván a Timotej - nebyl zároveň ”ano” i ”ne”, u něho je pouze ”ano”. Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje ”ano”.

Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatcům propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

V tomto úryvku se odehrává zjevení Kristovy moci: nejen skrze slovo, ale i skrze čin dotvrzující slovo. Navíc se Kristus ukazuje také jako ten, který (podobně jako Bůh) čte v lidských srdcích.

Mk 2,1-12

Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo.

Tu k němu přicházeli s jedním ochrnulým, nesli ho čtyři. Pro tolik lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: ”Synu, odpouštějí se ti hříchy.”

Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: ”Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.”

Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: ”Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější? Říci ochrnulému: Odpouštějí se ti hříchy, nebo říci: Vstaň, vezmi své lehátko a choď? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy” - řekl ochrnulému: ”Nařizuji ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!”

On vstal, přede všemi hned vzal lehátko a odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: ”Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.”

K ZAMYŠLENÍ

2 Kor 1,18-22
V komplikovaném světě plném pravd, polopravd, lží, výmluv a rozumných slov září Ježíš svou naprostou jednoznačností. On odpovídá v celém svém pozemském životě svému Otci jedním velkým ”ano”. A tak se všechny dobré plány, které Bůh skrze Ježíše lidem připravoval, mohou naplňovat. Podobné, i když ne tak velkolepé, je to i s našimi odpověďmi Bohu. Každé upřímné a pravdivé ”ano” které Bohu řekneme, otevírá cestu k naplnění Božích zaslíbení. Má z toho prospěch řada lidí, ani o nich nemusíme vědět. Naše ”ano” vůči Bohu je v podstatě největší šancí našeho života. Nemůžeme podat větší ”výkon”, než že dáme Bohu za pravdu a otevřeme cestu k uskutečňování jeho dobrých plánů v našem životě i v životě našich bližních.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sir 1,1-10

Mk 9,14-29

Komentář: Mk 9,14-29
Někdy máme pocit, že se nedokážeme ovládat, že ”jsme v zajetí” nezadržitelných reakcí pomstychtivosti, zloby. A přesto je tu někdo, kdo má moc nás vysvobodit z takového kolotoče.

Sir 2,1-13

Mk 9,30-37

Komentář: Mk 9,30-37
”Sestoupit” k druhému - to nám často příliš ”nevoní”. Protože to znamená opouštět sebe, svůj píseček. A přejít na píseček toho druhého.

Sir 4,12-22

Mk 9,38-40

Komentář: Mk 9,38-40
S námi nechodí - chodí třeba do jiné farnosti, do jiného společenství. A přestože takový člověk je mimo naše společenství, neznamená to, že je ”mimo”!

Sir 5,1-10

Mk 9,41-50

Komentář: Mk 9,41-50
Těžkosti, zkoušky ve víře, pokušení - to vše jsou ”zkoušky ohněm”. Tím ohněm, kterým můžeme být ”osoleni” a tříbeni. Tím ohněm, kterým můžeme být očištěni od strusky.

Sir 6,5-17

Mk 10,1-12

Komentář: Mk 10,1-12
Kristus opět řeší ožehavou otázku nečekaným způsobem: nyní poukazuje na skutečné jádro problému, tvrdost srdce. Tvrdost, která se projevuje ”zlobou, hněvem, křikem, pošlapáním důstojnosti druhého, pohrdáním” (Ef 4,31). Opakem je ”laskavost, milosrdenství, odpuštění podle Kristova vzoru” (Ef 4,32).

Sir 17,1-13

Mk 10,13-16

Komentář: Mk 10,13-16
Dětinskost? To v žádném případě. Prostoduchost a naivita? To také ne. Spíš dětskost. Být jako dítě znamená být nepatrný, závislý, potřebný - odkázaný na Otce.