21. 5. 2006

6. neděle velikonoční

V liturgii jedná především Bůh v Ježíši Kristu, a to slovem a znameními, která přinášejí spásu, a teprve potom člověk na Boží volání odpovídá díkem a chválou Otce, spolu s Kristem a skrze něho v Duchu svatém. Liturgii lze takto chápat jako dialog mezi Bohem a člověkem od Boha k člověku, a od člověka k Bohu. Přitom se sestupný, spasitelný aspekt obvykle uvádí na prvním místě. To odpovídá i celým dějinám spásy od počátku. Iniciativa vychází vždycky od Boha; Bůh volá svůj lid, a ten mu může patřičně odpovědět. Tak je liturgie slovem a odpovědí, darem a darem opětovaným. Aktualizuje se v ní nově smlouva mezi Bohem a člověkem. „V liturgii se skrze smyslová znamení naznačuje a vždy svým vlastním způsobem uskutečňuje posvěcení člověka. Liturgie je také veškerá veřejná bohopocta, kterou koná tajemné tělo Ježíše Krista, a to hlava i údy.“ (Liturgická konstituce, 7) Všechno bohoslužebné dění ve svátostech i svátostinách je zapojeno do velikonočního tajemství (Liturgická konstituce 61), jež skrze Krista samého zůstává přítomné a účinné v životě církve a v liturgii. Při nedělním liturgickém slavení eucharistie můžeme mluvit o týden co týden se opakujícím slavení Velikonoc (srov. Richter, K., Liturgie a život, Vyšehrad 2003, str. 19, 24).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

S radostným voláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Petrova návštěva u Kornélia je obzvlášť důležitá proto, že sám Bůh vyvedl Petra (a potažmo další apoštoly) z uzavřenosti vůči jiným národům, a tak otevřel a rozšířil obzory jejich misie. Hlásané Boží slovo se v této události projevuje jako „rýč“, který otevírá lidské srdce k přijetí Ducha. Bůh totiž dává Ducha těm, kdo ho poslouchají (Sk 5,32). Jasně se ukazuje, že nedisponovatelný dar Ducha není vázán na křest: Bůh vylévá svého Ducha svobodně. Duch dává nový jazyk, který je znamením nového a proměněného srdce. A nový jazyk neoslavuje už člověka, ale Boha.

Sk 10,25-26.34-35.44-48

Když Petr přišel do Cesareje, Kornelius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“
Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“
Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby (u nich) zůstal ještě několik dní.

ŽALM 98

Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!

2. ČTENÍ

Již první slovíčko skrytě svědčí o lásce: „Milovaní“ znamená „moji milovaní“, ale také „Bohem milovaní“. V. 9n jsou pak vysvětlením vrcholné výpovědi „Bůh je láska“: Boží láska k nám se ukázala v poslání jednorozeného Syna a v jeho smírné oběti, abychom měli život.

1 Jan 4,7-10

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Jan v dnešním úryvku znovu uvádí „přikázání lásky“. Změna množného čísla (srov. v. 10) na jednotné (v. 12) poukazuje na to, že všechna přikázání jsou nakonec shrnuta v jediném – milovat se navzájem. To je ovšem uskutečnitelné za jediné podmínky – napojení skrze Ježíše na Otce. Toto napojení pak Jan vyjadřuje v obrazu přátelství: přítel dává život za druhé a má podíl na všem, čím žije milovaný (toto přátelství je však třeba ze strany učedníků aktivně přijmout, v. 14).

Jan 15,9-17

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek bude trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
To vám přikazuji: Milujte se navzájem.“

K ZAMYŠLENÍ

Láska, kterou Bůh vložil do našeho srdce, je tvořivá, vzchází z ní nová láska. Jde o genealogii lásky, řetěz lásky popisovaný v dnešním evangeliu a ve druhém čtení z listu apoštola Jana: Bůh miluje Krista, Kristus miluje své a následovníci Krista si prokazují lásku navzájem. Znamením toho, že náležíme Bohu v Kristu, je právě láska. „V každém národě je Bohu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné“, říká ve své promluvě apoštol Petr a to v domě pohana Kornélia, jak jsme to četli v prvním čtení ze Skutků apoštolů. Měřítkem křesťanské lásky je Kristus sám. On totiž namísto starozákonního příkazu „Miluj svého bližního jako sám sebe“ i nám dnes v Janově evangeliu říká: „Milujte se, … jako jsem já miloval vás.“ Nezměrnému Božímu daru, lásce, může odpovídajícím způsobem z naší strany odpovědět stejný dar, láska.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

22. 5.

Sk 16,11-15

Jan 15,26 – 16,4a

Komentář: Sk 16,11-15
Šíření evangelia vyžaduje kromě jiného křesťany, kteří jsou ochotni jít i do neznámých situací a na druhé straně ty, jimž „Pán otevře srdce“. Možná, že mám zkušenost už s obojím. Nebo ji teprve udělám?

23. 5.

Sk 16,22-34

Jan 16,5-11

Komentář: Sk 16,22-34
Zpívat Bohu chvály v nejhlubší kobce vězení není nic samozřejmého. A přece je to možné a dokonce po chválách může následovat zemětřesení, otevírající vězení. Zažili jsme něco podobného, když se po chválách a dících třeba rozpadla pouta našich strachů?

24. 5.

Sk 17,15.22 – 18,1

Jan 16,12-15

Komentář: Sk 17,15.22 – 18,1
Zvěst o vzkříšení se opravdu vymyká lidské zkušenosti a může působit i dnes podobné potíže jako tehdy v Athénách. A přece bez ní není křesťanství křesťanstvím.

25. 5. Nanebevstoupení Páně

Sk 1,1-11

Mk 16,15-20

Komentář: Sk 1,1-11
Moc Ducha svatého není člověku dána pro jeho vlastní úspěch, ale pro svědectví Kristu. Musí jít tedy o něho, ne o mne!

26. 5.

Sk 18,9-18

Jan 16,20-23a

Komentář: Sk 18,9-18
Pavel byl na cestách, na které ho Pán poslal a na těchto cestách byl s ním. Je proto vždy důležité se ptát, zda naše životní cesty jsou opravdu ty, na které nás Pán poslal. Pokud ano, nebudou nejspíš vždy úspěšné, ale nebudou bez něho.

27. 5.

Sk 18,23-28

Jan 16,23b-28

Komentář: Sk 18,23-28
Jakkoliv byl Pavel velkým apoštolem, nebyli druzí lidé kolem něho zbyteční, i když nebyli tak slavní. Evangelium se šíří a upevňuje spíš „zvukem orchestru“ než pouze sebelepší hrou „sólisty“.