6. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

13. kapitola 3. knihy Mojžíšovy se věnuje malomocenství, tedy infekční nemoci ohrožující periferní nervy a další chladnější oblasti těla – kůži, sliznici. Dnes léčitelná, ale tehdy nikoliv, proto Zákon tyto lidi vylučuje ze společenství, aby neohrozili ostatní. Takový člověk už nemá práva, je vyobcován, bez naděje.

Lv 13,1-2.45-46

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: ‘Nečistý, nečistý!’ Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

ŽALM 32

Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti,“ – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte, všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ

Text odpovídá na otázku z 8. kapitoly, zda se smí jíst maso obětované modlám. Pavel nejdříve mluví o svobodě, ale nakonec je klíčem k našemu jednání to, co zazní v našem úryvku.

1 Kor 10,31 – 11,1

(Bratři a sestry!) Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

V Markově evangeliu naše perikopa opět osvětluje Ježíšův úkol zvěstovat, co znamená „spása“ – záchrana, uzdravení, život. Prohlášení za čistého směl udělat jen kněz. Ale Ježíš je víc než kněží Starého Zákona! Je Bůh. Jeho „buď čistý!“ je shrnutím všeho, oč v evangeliích půjde. Záchrana těla i duše.

Mk 1,40-45

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

K ZAMYŠLENÍ

Malomocenství je symbolem nemoci, vyřazení z života a posléze i z blízkosti Boží. Ježíšovo uzdravení tak nejen zasahuje tolik známou a pro všechny hrozivou skutečnost fyzické bezmoci, ale především je názornou ukázkou toho, co Ježíšova záchrana skutečně přináší. Jde o uzdravení ve všech rovinách. Ovšem současně se objevuje zvláště v druhém čtení, ale i evangeliu rozměr svobody uzdraveného. Bůh tímto uzdravením (křtem, smířením) nikoho nesvazuje. Naopak otevírá možnost skutečně volné, svobodné volby. I v této situaci mohu odmítnout Boží pohled na mne, moje jednání… Svoboda tedy není cíl Ježíšovy záchrany, ale prostředek pro mnohem důležitější skutek: rozhodnutí se plně darovat či podřídit Bohu svůj život, své jednání a rozhodování.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

13.2.

Jak 1,1-11

Mk 8,11-13

Komentář: Mk 8,11-13
Ani ty nepotřebuješ žádná znamení k tomu, aby ses obrátil a zřekl se svých hříchů, abys uvěřil Kristu a následoval jej v dnešním dni.

14.2.

Jak 1,12-18

Mk 8,14-21

Komentář: Mk 8,14-21
I já mám odložit zbytečné starosti a upnout své zraky ke Kristu a k těm, se kterými se dnes setkám, pro kterém mám být svědkem Kristovy lásky.

15.2.

Jak 1,19-27

Mk 8,22-26

Komentář: Mk 8,22-26
Spolu s nechápajícími, nevidícími a neslyšícími učedníky (viz včerejší úryvek) chce Ježíš uzdravit i mne, chce projasnit můj zrak a posilnit mne na cestě následování.

16.2.

Jak 2,1-9

Mk 8,27-33

Komentář: Mk 8,27-33
Co v mém životě, v mé současné situaci znamená mít „na mysli věci božské“?

17.2.

Jak 2,14-24.26

Mk 8,34 – 9,1

Komentář: Mk 8,34 – 9,1
Jsem i dnes na cestě následování Krista? Co je mým křížem? Neutíkám před ním? Nevymýšlím si nějaké svoje vlastní (náhradní) kříže?

18.2.

Jak 3,1-10

Mk 9,2-13

Komentář: Mk 9,2-13
K následování a k nesení kříže patří i setkání s oslnivou Boží mocí a slávou. Nech se občerstvit na své cestě a v důvěře kráčej dál…

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/