6. neděle v mezidobí- C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento mudroslovný text je zařazen do pasáže v prorockém stylu. Stejná myšlenka (požehnání) je opakována (zcela ve stylu mudroslovné poezie) dvakrát, nejprve negativně (v. 5-6), pak pozitivně (v. 7-8). Toto opakování slouží k zdůraznění. Prokletí (ne-požehnání, ne-zdar) je pro toho, kdo se cítí samostatný a soběstačný, kdo nachází jistotu v lidských prostředcích (Ž 145,3-4). Požehnání, oproti tomu, je pro toho, kdo spoléhá na Hospodina (Ž 39,5).

JER 17,5-8

Toto praví Hospodin: ”Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet.
Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vody, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce.”

ŽALM 1

Odpověď: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, – nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, – a nezasedá ve shromáždění rouhačů, – ale má zalíbení v Hospodinově zákoně – a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, – ve svůj čas přináší ovoce, – listí mu nevadne – a daří se mu vše, co koná.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: – jsou jako pleva rozvátá větrem. – Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, – ale cesta bezbožných skončí záhubou.

2. ČTENÍ

Druhá část 1 Kor 15 se točí kolem otázky, jaký je vztah mezi vzkříšením Kristovým a naším. Pavel odpovídá, že je tam vztah příčina – účinek. Apoštol národů vychází z předpokladu, že kdyby naše vzkříšení nebylo možné, pak zrovna tak ani vzkříšení Ježíšovo – vždyť on byl člověk jako my! Následky pak by byly tragické: víra by byla marná, to znamená bez základu, beze smyslu. Nebyla by žádná jistota odpuštění hříchů a spásy (v. 17-18), protože jistota pochází jen z víry v Kristovo vzkříšení.

1 KOR 15,12.16-20

(Bratři a sestry!) Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není?
Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Radujte se a jásejte, praví Pán; máte totiž v nebi velkou odměnu. Aleluja.

EVANGELIUM

V Lukášově teologii je bohatství velmi vážnou překážkou k přijetí Božího království. A v tomto světle je třeba chápat následující blahoslavenství. Je jisté, že adresáti (chudí, hladoví, plačící, pronásledovaní) nejsou označeni za šťastné kvůli nepříznivému údělu jako takovému, ani kvůli ”automatickému” zvratu osudu (od chudoby k bohatství, od pláče k radosti…). Důvod blahoslavenství je jiný: tito chudí jsou disponovaní přijmout Boží království (protože ”jsou pro to volní”, mají ve svém životě pro to potřebný prostor). Přesto je třeba udělat další krok: vědomě přijmout Krista (Boží království). Jen tak mohou zakusit úžasnou proměnu od pláče k jásotu.

LK 6,17.20-26

Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží.
Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl:
”Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království.
Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni.
Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům.
Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.
Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.
Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům.”

K ZAMYŠLENÍ

Tam kde člověku už vůbec nic nechybí, kde je příliš spokojen sám se sebou, kde nemá neustálou potřebu jít dál, ale především kde nepostrádá Boží blízkost a jeho pomoc, je duchovní smrt. Naopak tam, kde člověk neustále cítí potřebu opřít se o Nejvyššího, kde bolestně zakouší svou vlastní nedostatečnost a touží po naplnění, je neustálá plodnost a Boží obdarování.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 2.

Gn 4,1-15.25

Mk 8,11-13

Komentář: Mk 8,11-13
Tato touha nevymizela. Soukromá zjevení a zvláštní úkazy mají dnes konjunkturu. Znamení, které visí na stěně křesťanských příbytků – kříž –, vzrušuje daleko méně. A přece je to znamení jediné: ”Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný” (Jan 3,16). Podívejme se tedy na kříž skrze tuto větu.

13. 2

Gn 6,5-8; 7,1-5.10

Mk 8,14-21

Komentář: Mk 8,14-21
Kvas udělá velkou práci: z malého kousku těsta udělá mnohem větší, z nepoživatelného poživatelné. O chleby pro zástup se postará Pán sám, pro tuto starost nesmím zanedbat péči o kvas v nás.

14. 2.

Gn 8,6-13.20-22

Mk 8,22-26

Komentář: Mk 8,22-26
Uzdravení, jak vnější, tak vnitřní, bývá někdy delším procesem. Jsem ochotný se podvolit Boží léčbě? Bůh leckdy uzdravuje moje vnitřní nebo vnější nemoci (nemocí mohou být i určité špatné sklony!) skrze lidi v mém okolí, kteří mě obrušují!

15. 2.

Gn 9,1-13

Mk 8,27-33

Komentář: Mk 8,27-33
Ve chvilce upřímnosti se ptej sebe sama, za koho ty považuješ Ježíše. Neodpovídej automaticky nebo podle nějakých formulí, ale odpověz tak, jak skutečně prožíváš svůj vztah k němu.

16. 2.

Gn 11,1-9

Mk 8,34 – 9,1

Komentář: Mk 8,34 – 9,1
Kříž si nemusíme složitě hledat. Křížem je totiž věrnost Kristovu slovu, věrnost prokazovaná před druhými lidmi, v práci, doma... Přiznat se ke Kristu slovem nebo chováním bývá někdy křížem, zvlášť před okolím indiferentním nebo nepřátelským. Jsi ochotný nést tento kříž? Pokud cítíš, že jsi slabý, pros Krista o posilu.

17. 2.

Žid 11,1-7

Mk 9,2-13

Komentář: Mk 9,2-13
Někdy bychom i my chtěli stále zakoušet sladké pocity z Boží blízkosti. Toto však není to podstatné pro náš duchovní život. Podstatné je naslouchat a poslouchat Kristovo slovo. A z toho se často rodí i zakusitelný pocit štěstí…