6. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo jsou spravedliví a mají čisté srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento mudroslovný text je zařazen do pasáže v prorockém stylu. Stejná myšlenka (požehnání) je opakována (zcela ve stylu mudroslovné poezie) dvakrát, nejprve negativně (v. 5-6), pak pozitivně (v. 7-8). Toto opakování slouží k zdůraznění. Prokletí (ne-požehnání, ne-zdar) je pro toho, kdo se cítí samostatný a soběstačný, kdo nachází jistotu v lidských prostředcích (Ž 145,3-4). Požehnání, oproti tomu, je pro toho, kdo spoléhá na Hospodina (Ž 39,5).

Jer 17,5-8

Toto praví Hospodin: ”Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet.
Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vody, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roce nemá starosti, nepřestává nést ovoce.”

ŽALM 1

Odpověď: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, – nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, – a nezasedá ve shromáždění rouhačů, – ale má zalíbení v Hospodinově zákoně – a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, – ve svůj čas přináší ovoce, – listí mu nevadne – a daří se mu vše, co koná.

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: – jsou jako pleva rozvátá větrem. – Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, – ale cesta bezbožných skončí záhubou.

2. ČTENÍ

Druhá část 1 Kor 15 se točí kolem otázky, jaký je vztah mezi vzkříšením Kristovým a naším. Pavel odpovídá, že je tam vztah příčina – účinek. Apoštol národů vychází z předpokladu, že kdyby naše vzkříšení nebylo možné, pak zrovna tak ani vzkříšení Ježíšovo – vždyť on byl člověk jako my! Následky pak by byly tragické: víra by byla marná, to znamená bez základu, beze smyslu. Nebyla by žádná jistota odpuštění hříchů a spásy (v. 17-18), protože jistota pochází jen z víry v Kristovo vzkříšení.

1 Kor 15,12.16-20

Bratři! Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není?
Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Nemáme-li v tomto životě nic jiného než pouhou naději v Krista, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Radujte se a jásejte, praví Pán; máte totiž v nebi velkou odměnu. Aleluja.

EVANGELIUM

V Lukášově teologii je bohatství velmi vážnou překážkou k přijetí Božího království. A v tomto světle je třeba chápat následující blahoslavenství. Je jisté, že adresáti (chudí, hladoví, plačící, pronásledovaní) nejsou označeni za šťastné kvůli nepříznivému údělu jako takovému, ani kvůli ”automatickému” zvratu osudu (od chudoby k bohatství, od pláče k radosti…). Důvod blahoslavenství je jiný: tito chudí jsou disponovaní přijmout Boží království (protože ”jsou pro to volní”, mají ve svém životě pro to potřebný prostor). Přesto je třeba udělat další krok: vědomě přijmout Krista (Boží království). Jen tak mohou zakusit úžasnou proměnu od pláče k jásotu.

Lk 6,17.20-26

K ZAMYŠLENÍ

Je snad Bůh milovníkem lidského neštěstí? Závidí člověku, je-li bohatý, sytý nebo úspěšný? V žádném případě. Ježíšova blahoslavenství jsou určena těm, kdo nespoléhají na lidské jistoty, na své vlastní vrtkavé úspěchy, ale na Boha. A jeho ”běda” zní každému, kdo se cítí svými výsledky tak zabezpečen, že od Boha nic nečeká. Tak, jak to velmi názorně a pro naše uši možná až tvrdě říká prorok Jeremiáš v dnešním prvém čtení. Ale kdo by chtěl být ”jako jalovec na pustině”?

Není ovšem proto třeba si hrát na chudého a neúspěšného. Ale je třeba upřímně hledat zcela konkrétní postoje důvěry v Hospodina, které budou větší než důvěra v sebe i v druhé lidi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Jak 1,1-11

Mk 8,11-13

Komentář: Mk 8,11-13
Někteří se přou s Kristem výslovně. Jiní se sice také přou, ale nechtějí to přiznat – nechávají to v sobě ”probublávat”. Cestou není držet pod pokličkou nespokojenost, ale promluvit si o tom s Kristem tváří v tvář – jako přítel s přítelem.

Jak 1,12-18

Mk 8,14-21

Komentář: Mk 8,14-21
Bůh promlouvá i skrze události – i skrze ty nejběžnější (apoštolové se bavili o tom, že nemají chleba). A během dne neškodí se občas zastavit a pouvažovat, zda Bůh ke mně nepromlouval… skrze obyčejné události.

Jak 1,19-27

Mk 8,22-26

Komentář: Mk 8,22-26
Uzdravení, osvobození od různých závislostí či hříchů – to často Pán dává postupně. A na mně je, abych trpělivě vytrvával a neodcházel od Pána – nespokojený a zklamaný.

Jak 2,1-9

Mk 8,27-33

Komentář: Mk 8,27-33
Chtít manipulovat s Bohem – toho jsme schopni také my: kdykoli v modlitbě Bohu ”vnucujeme”, jak má jednat (co nám má dát). Manipulace však není cestou…

Jak 2,14-24.26

Mk 8,34-9,1

Komentář: Mk 8,34-9,1
Jít za Kristem vyžaduje ochotu… ztrácet: svoje pohodlí, svoje představy o budoucnosti a o využívání svého majetku.

Jak 3,1-10

Mk 9,2-13

Komentář: Mk 9,2-13
Proměnění – kdo z nás by to nechtěl vidět… a hlavně zakusit? A proč nevytvořit předpoklady už teď? Jak? Prosbou: proměň, Pane, moje jednání, můj vztah k… (dosaď jména konkrétních lidí), moje plány…