16. 2. 2003

6. neděle v mezidobí

Je asi mnohdy snadnější uklidit a vyzdobit kostel než přijmout skutečnost, že Bůh chce ”bydlet” především v nitru člověka a ve své církvi, ve společenství lidí. Ale sami za sebe nemůžeme Bohu nabídnout žádnou rovnocennou náhradu, byť by šlo o sebevzácnější předměty. Je třeba mu otevírat vlastní nitro v důvěře a s pravdivostí.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo jsou spravedliví a mají čisté srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tento zákon nám přibližuje, v jakém kulturním prostředí Kristus konal svou činnost. Vyloučení malomocného ze společenství a nařízení, že po uzdravení bylo třeba přinést oběť za usmíření, ukazují, že malomocenství bylo považováno za následek hříchu.

Lv 13,1-2.45-46

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: ”Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.

Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.”

ŽALM 32

Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, - jehož hřích je přikryt. - Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, - v jehož duši není klamu.

Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, - svou nepravost jsem nezatajil. - Řekl jsem: ”Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti,” - a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.

Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, - jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ

Pavlova řeč se stále točí kolem ”svobody, podřízené lásce”. I pokud se týká obyčejných záležitostí, křesťan má ”hledat prospěch druhých” (a pokud možno nepůsobit pohoršení). Jinými slovy: ať se hledá vždycky Boží oslavení, které je spjaté s prospěchem druhých. Tak se napodobuje příklad Pavlův a potažmo i Kristův.

1 Kor 10,31-11,1

Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.

Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid! Aleluja.

EVANGELIUM

Evangelium vykresluje Krista ”s lidskou tváří” a s lidskými city: pohnut soucitem Kristus vztáhl ruku a uzdravil nemocného. Zákaz rozhlašovat zázrak se má opět chápat na pozadí toho, že jen po ukřižování a vzkříšení je možné ”správně poznat Kristovu identitu”. A teprve pak nastává čas hlásání.

Mk 1,40-45

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: ”Chceš-li, můžeš mě očistit.” Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: ”Chci, buď čistý!” A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.

Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: ”Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, co nařídil Mojžíš - jim na svědectví.”

On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

K ZAMYŠLENÍ

1 Kor 10,31-11,1
Jak vlastně má člověk jíst nebo pít k Boží oslavě? Jen tak, že řekne jakousi kouzelnou větu a potom si dopřeje, co jeho oči či žaludek žádají? Nebo tak, že si k Boží oslavě bude všechno odpírat? Odpověď má kořen asi někde jinde. Záleží na tom, kdo je pro křesťana první a nejdůležitější osobou, kdo je na prvém místě v jeho srdci. Do té míry, do jaké je to Bůh, může s ním všechno spojovat. Tedy jíst, pít, pracovat, odpočívat s ním, v postoji lásky k němu, a tak ho svým životem chválit. Křesťanství není komplikované, ale je náročné svým požadavkem na pravdivost či opravdovost. Nic, co má před Bohem obstát, se nemůže dělat ”jen jako”, naoko, nepravdivě.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Gn 4,1-15.25

Mk 8,11-13

Komentář: Mk 8,11-13
Někteří se přou s Kristem výslovně. Jiní se sice také přou, ale nechtějí to přiznat - nechávají to v sobě ”probublávat”. Cestou není držet pod pokličkou nespokojenost, ale promluvit si o tom s Kristem tváří v tvář - jako přítel s přítelem.

Gn 6,5-8; 7,1-5.10

Mk 8,14-21

Komentář: Mk 8,14-21
Bůh promlouvá i skrze události - i skrze ty nejběžnější (apoštolové se bavili o tom, že nemají chleba). A během dne neškodí se občas zastavit a pouvažovat, zda Bůh ke mně nepromlouval… skrze obyčejné události.

Gn 8,6-13.20-22

Mk 8,22-26

Komentář: Mk 8,22-26
Uzdravení, osvobození od různých závislostí či hříchů - to často Pán dává postupně. A na mně je, abych trpělivě vytrvával a neodcházel od Pána - nespokojený a zklamaný.

Gn 9,1-13

Mk 8,27-33

Komentář: Mk 8,27-33
Chtít manipulovat s Bohem - toho jsme schopni také my: kdykoli v modlitbě Bohu ”vnucujeme”, jak má jednat (co nám má dát). Manipulace však není cestou…

Gn 11,1-9

Mk 8,34-9,1

Komentář: Mk 8,34-9,1
Jít za Kristem vyžaduje ochotu… ztrácet: svoje pohodlí, svoje představy o budoucnosti a o využívání svého majetku.

22. 2. Svátek Stolce sv. apoštola Petra

1 Petr 5,1-4

Mt 16,13-19

Komentář: Mt 16,13-19
Ty jsi Mesiáš, Zachránce! Toto vyznání není pouze výsadou ”Petrovou”, ale všech těch, kdo věří v Krista. A toto vyznání může být i pro mne skálou ve zmatku, v hledání, v nejistotě…