6. neděle postní - Květná - A

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Boží Služebník je zde líčen jako protiklad svého lidu, kterému připadá těžké naslouchat Božímu slovu: "Služebník" je naopak dokonalým učedníkem. Charakterizují ho dva postoje: zaprvé je zcela otevřen naslouchání Božímu slovu celým srdcem, zadruhé zvěstuje to, co je mu řečeno, i přes nepřátelství a utrpení, které si tím přivodí. V tom se podobá proroku Jeremiášovi, avšak zároveň jsou patrné i určité rozdíly mezi nimi: Služebník Hospodinův nepropadá hořkosti (srov. oproti tomu Jeremiášovy nářky – Jer 20,7n.14-18) a netouží po pomstě nepřátelům (Jer 11,20). Takový postoj vyrůstá z vědomí, že je mu Bůh blízko a že jej podporuje (v. 7a. 8a).

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každého rána mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníků. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – "Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!"
Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti.
Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – "Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, – boj se ho, celé Izraelovo plémě!"

2. ČTENÍ

Tento hymnus, teologicky velmi bohatý, ukazuje v protikladech Ježíšovu cestu sestoupení a povýšení. V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova "kenoze", tj. "vyprázdnění se" od nároků na pocty a slávu. Ježíš se "vyprázdnil": stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se "zřekl" svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem! Služebník opovrhovaný od lidí je nyní prostoupen tak velkou Boží slávou, že všichni musí uznat: Ježíš Kristus je Pán!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM

Utrpením a smrtí vyvrcholí Ježíšova pozemská pouť. Právě k těmto událostem Ježíš vědomě a dobrovolně směřoval. V nich se zviditelňuje ještě zřetelněji Ježíšova celoživotní vydanost Otci a lidem. Ježíš se vydává při poslední večeři učedníkům v podobě chleba a vína. Skrze své tělo a svou krev dává odpuštění hříchů, nový život. Ježíš se vydává Otci, jeho vůli v Getsemanské zahradě. Toto pak nabývá konkrétnějších rysů při vydání veleradě, Pilátovi a lidu. Ten ho vydal k ukřižování. Na kříži se Ježíš až do krajnosti vydává Otci, který ho zdánlivě zcela vydal, opustil. Jeho smrt je pak smrtí "starého": starého kultu (roztržení opony – 27,51), starého řádu přírody (zemětřesení a puknutí skal – 27, 52). Jeho prolitá krev nové smlouvy zahajuje něco nového: mrtví dostávají nový život (27,52).

Mt 27,33-54

Když došli na místo zvané Golgota, což znamená "Lebka", dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho.
Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: "To je Ježíš, židovský král." Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici.
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: "Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!"
Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je to prý izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ´Jsem Boží Syn´!" Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.
Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lema sabachthani?", to znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: "On volá Eliáše!" Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: "Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit."
Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: "To byl opravdu Syn Boží!"

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšova přítomnost v eucharistii, noc jeho modlitby v Getsemanské zahradě, odpuštění nepřátelům, víra v toho, který je Synem člověka a Synem Božím, volba dobra, třebaže se nabízí zlo, Ježíšův kříž, znamení lásky a oslavení: s těmito myšlenkami chceme projít nadcházející dny (Radost a naděje, 52).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

17. 3.

Iz 42,1-7

Jan 12,1-11

Komentář: Jan 12,1-11
Co mohu dnes – jako výraz odevzdání se, úcty, lásky a patření – dát svému Pánu, čím jej mohu uctít?

18. 3.

Iz 49,1-6

Jan 13,21-33.36-38

Komentář: Jan 13,21-33.36-38
I v mém životě jsou chvíle nevěrnosti, odvracení se od Ježíše (tak jako nyní u Jidáše či u Petra po Ježíšově zatčení). Důležité je vědět, že jen u Ježíše najdu záchranu, že v něm mám odpuštění všech svých hříchů, že jen v něm mám (mít) svou naději!

19. 3.

Iz 50,4-9a

Mt 26,14-25

Komentář: Mt 26,14-25
Nejenom Jidášova zrada, ale i mé hříchy přivedly Ježíše na kříž. Jsem hříšný člověk, přesto se mohu (ne až zítra, ale právě dnes) rozhodnout skoncovat se svými hříchy a složit je pod Ježíšův kříž...

20. 3. Zelený čtvrtek

1 Kor 11,23-26

Jan 13,1-15

Komentář: Jan 13,1-15
Povolání křesťana je povoláním ke službě, k projevování lásky "až do krajnosti". Komu mě Ježíš posílá "mýt" nohy?

21. 3. Velký pátek

Iz 52,13 – 53,12, Žid 4,14-16; 5,7-9

Jan 18,1 – 19,42

Komentář: Jan 18,1 – 19,42, Iz 52,13 – 53,12
Ježíšova smrt na kříži přináší vysvobození a uzdravení. To je Boží odpověď na mé hříchy a nevěrnosti. Místo trestu se mi otevírá cesta k životu. Jak s touto Boží odpovědí (nabídkou spásy) naložím?

22. 3. Vigilie Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně

Gn 1,1 – 2,2
Gn 22,1-18
Ex 14,15 – 15,1
Iz 54,5-14
Iz 55,1-11
Bar 3,9-15.32–4,4
Ez 36,16-17a.18-28
Řím 6,3-11

Mt 28,1-10

Komentář: Starozákonní texty dnes ukazují cestu vykoupení lidstva. Připomeň si svoji vlastní cestu vykoupení, Boží zásahy v tvém životě, děkuj za obdržená milosrdenství a pros o sílu a odvahu k překonání překážek na cestě (i k překonání sebe sama).