5. neděle velikonoční – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Opět se setkáváme se svatým Pavlem a svatým Barnabášem, nyní na konci jejich první misijní cesty. Antiochia v severovýchodním cípu Středozemního moře byla domovem živé křesťanské komunity zřejmě již velice záhy a svatý Pavel zde nalezl své útočiště, když se obrátil. Odsud vyjíždí na první misijní cestu a sem se také vrací. Jde tedy o náznak jedné z prvních diecézí.

Sk 14,21b-27

Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.

ŽALM 145

Zpěv chválí za požehnání vztažené zde na Pavlovo dílo misií. Připojme se k této chvále za celé dějinné dílo hlásání evangelia!

Odpověď: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle!
Aby poučili lidi o tvé moci, – o slávě tvé vznešené říše. – Tvé království je království všech věků – a tvá vláda trvá po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

Jsme v závěru celé Bible a také v závěru Apokalypsy. Po všech bojích ti, kdo obstáli, zakusí nádheru cíle připraveného Bohem. Dar nové země. V obrazné řeči se mísí jak biblická symbolika, tak i důraz na emoce. Obojí ale svědčí o jediném – velkolepém Božím daru, který pro nás Bůh připravil.

Zj 21,1-5a

Já, Jan, viděl jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“ A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM

Jsme ve večeřadle, před malou chvilkou Ježíš umyl učedníkům nohy a začali slavit Poslední večeři. Ale text je vybrán především pro odkaz na základní princip fungování společenství církve. Ježíšovo slovo není jen dobrá rada, ale přikázání.

Jan 13,31-33a.34-35

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví.
Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

K ZAMYŠLENÍ

Církev je dnes slovo zatížené po mnoha stránkách. Mnozí vzpomínají množství nešvarů v minulosti, jiní poukazují na skandály současnosti a ještě jiným vadí jakákoli viditelná struktura a hierarchie. Nebylo by moudřejší církev rozpustit či opustit? Ale církev není lidským projektem. Je Božím dílem, ba co víc, má v Božím plánu nezastupitelné místo. Jednou se stane místem nové země. Ale již dnes lze mluvit o tom, že si církev Bůh svojí láskou připravil jako krásnou nevěstu a on sám ji učiní krásnou, svatou. Boží vklad milosti však nedovoluje, abychom sami rezignovali na vzájemnou lásku. Ač Bůh mnohé sám doplní, bez našeho napnutí sil to nepůjde.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29.4. Svátek sv. Kateřiny Sienské

1 Jan 1,5 – 2,2

Mt 11,25-30

Komentář: Mt 11,25-30
Děkuj za milost setkání s Ježíšem, za jeho zjevení Otce. Děkuj za to, že jsi ve svém životě mohl poznat Boha, že jsi dostal dar víry.

30.4.

Sk 14,19-28

Jan 14,27-31a

Komentář: Jan 14,27-31a
Kristus mi i v dnešním dni dává svůj dar pokoje, o který se mohu opřít. Mé srdce se nemusí chvět a děsit, vždyť Otec má vše ve svých rukou.

1.5. sv. Josefa Dělníka

Gn 1,26 – 2,3 nebo Kol 3,14-15.17.23-24

Mt 13,54-58

Komentář: Gn 1,26 – 2,3 nebo Kol 3,14-15.17.23-24, Mt 13,54-58
Svou prací mám zvelebovat svět Bohem stvořený pro člověka. Svou prací se tak mohu „podílet“ na Božím tvoření, mohu objevovat jeho úmysly a naplňovat je.

2.5.

Sk 15,7-21

Jan 15,9-11

Komentář: Jan 15,9-11
Do dnešního dne zaznívá Kristovo pozvání k vytrvalému zůstávání v lásce, k vytrvalému zachovávání jeho přikázání a k odkrytí radosti plynoucí z patření jemu a z následování.

3.5. Svátek sv. Filipa a Jakuba

Jan 14,6-14

1 Kor 15,1-8

Komentář: 1 Kor 15,1-8
Co pro mne dnes znamená: Držet se radostné zvěsti, kterou jsem přijal, být v ní pevný? Jak to dnes konkrétně naplním?

4.5.

Sk 16,1-10

Jan 15,18-21

Komentář: Jan 15,18-21
Ve svém životě patřím na prvním místě Ježíšovi – to má být jasné na mém chování, i kdyby mne za to svět nenáviděl.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/