Sekce: Nedělní liturgie
9. 5. 2004
5. neděle velikonoční – C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Misie v Lystře začala božskou úctou a skončila kamenováním (snad narážka na Šavlův souhlas s kamenováním Štěpána, Sk 8,1). Ani to však (díky podpoře ostatních učedníků, v. 20) nemůže zabránit dalšímu šíření radostné zvěsti. V. 21 – 25 líčí jakousi Pavlovu pastýřskou péči o již založené obce a jejich počínající strukturální organizaci (ustanovení starších, v. 23). Kromě struktury však obce k další cestě potřebují především víru a trpělivost (srov. 1 Sol 1,4n). První Pavlova misijní cesta pak končí opět v jeho ”domovské” církvi – v Syrské Antiochii – svědectvím.
Sk 14, 21b-27
Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.
ŽALM 145
Odpověď: Aleluja.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.
Ať tě chválí Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí. – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle.
Aby poučili lidi o tvé moci, – o slávě tvé vznešené říše. – Tvé království je království všech věků – a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
2. ČTENÍ
Boží stvořitelský plán jednou dojde svého konečného dovršení: Bůh stvoří nová nebesa a novou zemi. Přece však to nebude pouhé zdokonalení současného světa, ale něco převratně nového, vždyť dřívější nebesa a dřívější země zmizí. Nová smlouva dojde svého plného uskutečnění: Nevěsta okrášlená samotným snoubencem (vždyť sestupuje od Boha – v. 2!) bude konečně připravená na svatbu a na život v blízkém společenství se svým ženichem. Ona bude plně Jeho a On bude plně její. ”Svatební radost” bude tak veliká, že ”pohltí” veškerý zármutek, nářek či bolest. Bůh tvoří všechno nové (v. 5). Toto ”nové stvoření” už započalo a probíhá právě teď, vždyť jsme tímto ”novým stvořením” (2 Kor 5,17). ”Hle, činím něco nového a už to raší. Nevíte o tom?” (Iz 43,19).
Zj 21,1-5a
Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: ”Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat, oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí, nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul.”
A ten, který seděl na trůně, řekl: ”Hle – všechno tvořím nové!”
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.
EVANGELIUM
”Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy” – tato ústřední věta dnešního úryvku se objevuje častěji v Janově evangeliu. Její přesnější překlad by však měl znít: ”Tou láskou, kterou jsem já miloval vás, tou se navzájem milujte vy”. Ježíšova láska k učedníkům vyvolává pohyb vzájemné bratrské lásky: Mezi nimi proto proudí jeho samotná láska, a ne její pouhé napodobení! Tento postoj Ježíš dokonce označuje jako ”přikázání”. V Písmu je přikázání vždycky spojené se smlouvou. Nová smlouva tedy obsahuje nové přikázání. Novost tohoto přikázání spočívá v povaze této lásky, která je projevením samotné Kristovy lásky. Kristova láska, Kristovo nové přikázání nás ”obnovují”, protože v nás obnovují ”nové srdce”.
Jan 13,31-33a. 34-35
Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
”Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.”
K ZAMYŠLENÍ
”Milujte se navzájem: Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.” Jakou láskou nás Ježíš miloval? Ježíš jakožto Bůh a tvůrce celého světa mohl přijít jako svrchovaný král a vládce s politickou mocí a uznáním. Přišel však jako člověk, nám podobný ve všem, kromě hříchu. Při křtu v Jordáně se postavil do zástupu hříšníků, nelpěl na tom, že je Bohem. Žil mezi námi jako obyčejný člověk, svým životem nám dal návod, jak správně žít. Nakonec pro nás a pro naši spásu položil život. A jde ještě dál, položil život i za své nepřátele, za ty, kteří ho na tuto potupnou smrt poslali, i pro ně smrt přemohl. Taková je láska Ježíše k nám. Přijmeme ji jako důvod k důvěře a radosti i jako výzvu k následování, byť nedokonalému?
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
Sk 14,5-18
Jan 14,21-26
Komentář: Jan 14,21-26
Mám-li někoho rád, ”sám od sebe” dělám to, co si druhý přeje – čistě proto, abych mu udělal radost. A stejný zákon platí i ve vztahu k Ježíši.
Sk 14,19-28
Jan 14,27-31a
Komentář: Jan 14,27-31a
Moc zla: Všemocná? Zdrcující? Nikoli. Proto nad těmi konkrétními projevy zla okolo mě mohu nyní vzývat Krista: A především věřit, že on je silnější.
Sk 15,1-6
Jan 15,1-8
Komentář: Jan 15,1-8
Být jedna duše s Kristem – to je obrovská výzva. A dar. A podmínka k ”plodnému životu”.
Sk 15,7-21
Jan 15,9-11
Komentář: Jan 15,9-11
Ježíšova slova můžeme vnímat jako cestu k lásce: k objevení a zakoušení Boží dobroty ke mně.
Svátek sv. Matěje
Sk 1,15-17.20-26
Jan 15,9-17
Komentář: Jan 15,9-17
Nenazývám vás už služebníky, ale přáteli. Kristus mě nazývá svým přítelem! A nejen nazývá… Není to úžasné?
Sk 16,1-10
Jan 15,18-21
Komentář: Jan 15,18-21
Splývám se světem? Nebo se od světa odlišuji? V čem?