5. neděle velikonoční - A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Šestá kapitola Skutků apoštolů klade základy k líčení dalšího šíření svědectví o Kristu po celém Judsku a Samařsku. Společenství "učedníků" se v Jeruzalémě postupně velmi rozrostlo. Kromě "Hebrejů" (tj. hebrejsky či aramejsky mluvících palestinských Židů) jsou v něm i "helénisté" (tj. řecky mluvící diasporní Židé). Poprvé ve Skutcích čteme o napětích mezi učedníky a musí se do toho vložit "Dvanáct" (pro Lukáše autoritativní grémium církve), kteří stanoví sedm jáhnů (číslo plnosti). Apoštolové se pak budou moci věnovat "modlitbě a službě slova", které se šíří dál (v. 7).

Sk 6,1-7

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct apoštolů proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, (bratři a sestry), vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce.
Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. Nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Citerou oslavujte Hospodina, – hrejte mu na desetistrunné harfě.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.

2. ČTENÍ

K novosti nové smlouvy patří i to, že pravý Chrám není z otesaných kamenných kvádrů, ale z kamenů "živých". Základním kamenem je živý a vzkříšený Kristus, který proměňuje v živé kameny ty, kdo k němu přistupují s vírou (v. 6). Tak vzniká duchovní chrám, ve kterém slouží jako kněží všichni křesťané (v. 5)! Jako oběť však nepodávají býky či kozly jako ve staré smlouvě, ale něco víc: sebe samé (Ř 12,1). Takovou oběť člověk není schopen přinášet ze sebe, z vlastních sil. Proto autor listu píše, že věřící "obětují" skrze Ježíše Krista (v. 5). Tak jako se Ježíš na kříži odevzdal Otci v moci Ducha (Žid 9,14), podobně jsou v Kristu věřící uschopněni odevzdávat se Otci, a to v témže Duchu Ukřižovaného!

1 Petr 2,4-9

Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: "Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán." Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to "kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá". Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni.
Vy však jste "rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal" ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Vrcholem dnešního úryvku je Ježíšovo "Já jsem..." (v.6): "cesta" = orientace; "pravda" = v Bibli vždy chápaná jako věrnost a spolehlivost v zaslíbeních spásy (srov. 8,31n); "život" = u Jana vždy souhrn všech Božích darů člověku, spása, Boží kvalita života (srov. 10,10). Krátce: Smysl ("cesta") a plnost ("život") nachází ten, kdo se spoléhá ("pravda") na Ježíšovo poselství o Otci.

Jan 14,1-12

Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho."
Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí."
Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ´Ukaž nám Otce´? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci."

K ZAMYŠLENÍ

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, třeba i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil. V jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti. A zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestát zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 4.

Sk 14,5-18

Jan 14,21-26

Komentář: Jan 14,21-26
Naslouchám Bohu – Duchu svatému, který mne "naučí všemu, připomene všechno ostatní"? Pros za obnovení daru Ducha o těchto letnicích.

22. 4.

Sk 14,19-28

Jan 14,27-31a

Komentář: Jan 14,27-31a
Boží pokoj, který Ježíš zanechává svým učedníkům, zahrnuje veškeré Boží požehnání potřebné pro můj život. Mohu se o něj opřít, počítat s ním ve všech chvílích dnešního dne.

23. 4. Svátek sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49

Jan 10,11-16

Komentář: Sk 13,46-49
Neberu svoji víru na lehkou váhu, nemám ji za něco daného, o co nemusím usilovat, co nemusím sytit, co není třeba stále znova obnovovat... ?

24. 4.

Sk 15,7-21

Jan 15,9-11

Komentář: Sk 15,7-21
I dnes řeší církev základní otázky svého bytí – jak být solí, jak být světlem v dnešním světě. Pros za odpovědné ... ale i za sebe a své spolufarníky, abychom dokázali být církví otevřenou pro svět a zároveň se v něm nerozplývali, neztráceli svou slanost.

25. 4. Svátek sv. Marka

1 Petr 5,5b-14

Mk 16,15-20

Komentář: Mk 16,15-20
Ježíšovo poslání je posláním každého křesťana (podle jeho darů a schopností). Při tom potřebuji být napojen na svého Pána, který "působil s nimi" a chce působit i skrze mne.

26. 4.

Sk 16,1-10

Jan 15,18-21

Komentář: Jan 15,18-21
Patřit Ježíši neznamená mít pohodový život. Ve všech okolnostech svého života, ve všech křížích mohu však počítat s Ježíšovou pomoci, který tím vším již prošel a je se mnou.