5. neděle velikonoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost, aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Jednota v prvotní církvi byla možná jen díky respektování a uznání různých obdarování a povolání. U Pavla se výrazným způsobem projevoval dar neohroženého zvěstování ”v Ježíšově jménu”(tj. hlásání o Ježíši, a to v jeho moci). Vedle těchto podrobností z Pavlova života nám svatopisec předkládá i stručnou souhrnnou zprávu o situaci církve: ”s úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého“. Jak Pavel, tak i ostatní křesťané žili v různých podobách Ježíšovo slovo: ”tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky”(Jan 15,8).

Sk 9,26-31

Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

ŽALM 22

Odpověď: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění.
Nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. - Chudí se najedí do sytosti, - kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: - ”Navěky ať žije vaše srdce!“
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí - všechny končiny země, - před ním se skloní - všechna lidská pokolení. - Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, - před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
I má duše bude pro něho žít, - mé potomstvo bude mu sloužit. - Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, - lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost; - ”To udělal Hospodin!”

2. ČTENÍ

Milovat znamená otevřít srdce potřebám bližních. Z takového vnitřního postoje pak plyne i konkrétní pomoc (v. 18). Tyto skutky lásky jsou naším krokem obrácení a odpovědí na výčitky svědomí, které zkoumá naše jednání v Božím světle, ve světle Boha, který vidí všechno (v. 19-20). U Jana skutky lásky jsou souhrnem všech přikázání a osvědčením, že jsme přešli ze smrti do života. Verše 23-24 jsou závěrem delšího předchozího celku (3,11-24), který spojuje oba aspekty Kristova ”přikázání”či ”poselství“: víru (srov. 1,5) a lásku (srov. 3,11). Kdo zachovává přikázání, zůstává v Bohu, v Duchu (v. 24).

1 Jan 3,18-24

Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

EVANGELIUM

Obraz vinného kmene nesoucího ovoce (srov. SZ pozadí Jer 2,21; Iz 5,1-7; Ez 17; Oz 10,1) je třeba brát jako celek (životodárná jednota s kmenem jako podmínka přinášení ovoce). Všechny jednotlivosti jsou tomuto celku podřízeny. ”Nesení ovoce”není hromaděním skutků a zvláštních výkonů, ale přirozený projev nového života v Kristu. ”Být čisti”znamená hluboké společenství s tímto Ježíšem skrze slovo jeho radostné zvěsti. Toto společenství je darem, který v sobě zahrnuje vše ostatní potřebné (v. 7).

Jan 15,1-8

Ježíš řekl svým učedníkům: ”Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

K ZAMYŠLENÍ

Církev je společenstvím, která má své viditelné hranice, viditelnou strukturu, zákony, historii se slavnými i méně slavnými položkami. Ale církev je také milovanou snoubenkou Ježíše Krista, které on svěřuje svého Ducha. Je to pestrá réva s mnoha ratolestmi, jejímž životodárným kmenem je Kristus. Není mnohdy snadné se přes množství zelených i suchých ratolestí ke kmeni propracovat a vnímat jeho životodárnou sílu. Může nám pomoci pohled do historie a právě pohled na méně slavné nebo neslavné činy těch, kdo církev spoluvytvářejí. Kdyby totiž nebylo životodárného kmene, zřejmě bychom už dávno vinnou révu církve sami svými chybami zahubili. Životodárná síla Kristova Ducha samozřejmě není omluvou našich lidských chyb. Ale je důvodem k důvěře, úctě a obdivu vůči této laskavé moci Boží.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Sk 14,5-18

Jan 14,21-26

Komentář: Jan 14,21-26
Mám-li někoho rád, tak ”sám od sebe”dělám to, co si druhý přeje - čistě proto, abych mu udělal radost. A stejný zákon platí i ve vztahu k Ježíši.

Sk 14,19-28

Jan 14,27-31a

Komentář: Jan 14,27-31a
Moc zla: všemocná? Zdrcující? Nikoli. Proto nad těmi konkrétními projevy zla okolo mě mohu nyní vzývat Krista: a především věřit, že on je silnější.

Sk 15,1-6

Jan 15,1-8

Komentář: Jan 15,1-8
Být jedna duše s Kristem - to je obrovská výzva. A dar. A podmínka k ”plodnému životu“.

Sk 15,7-21

Jan 15,9-11

Komentář: Jan 15,9-11
Ježíšova slova můžeme vnímat jako cestu k lásce: k objevení a zakoušení Boží dobroty ke mně.

Sk 15,22-31

Jan 15,12-17

Komentář: Jan 15,12-17
Nikdo z nás není ”obyčejný věřící“, ale dokonce…

Sk 16,1-10

Jan 15,18-21

Komentář: Jan 15,18-21
Splývám se světem? Nebo se od světa odlišuji? V čem?