5. neděle velikonoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Šestá kapitola Sk klade základy k líčení dalšího šíření svědectví o Kristu po celém Judsku a Samařsku. Společenství „učedníků“ se v Jeruzalémě postupně velmi rozrostlo. Kromě „Hebrejů“ (tj. hebrejsky či aramejsky mluvících palestinských Židů) jsou v něm i „helénisté“ (tj. řecky mluvící diasporní Židé). Poprvé ve Sk čteme o napětích mezi učedníky a musí se do toho vložit „Dvanáct“ (pro Lk autoritativní grémium církve), kteří stanoví sedm jáhnů (číslo plnosti). Apoštolové se pak budou moci věnovat „modlitbě a službě slova“, které se šíří dál (v. 7).

Sk 6,1-7

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“

Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce.

Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

ŽALM 33

Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, - sluší se, aby ho dobří chválili. - Citerou oslavujte Hospodina, - hrejte mu na desetistrunné harfě.

Neboť Hospodinovo slovo je správné, - spolehlivé je celé jeho dílo. - Miluje spravedlnost a právo, - země je plná Hospodinovy milosti.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, - nad těmi, kdo doufají v jeho milost, - aby jejich duše vyrval ze smrti, - aby jim život zachoval za hladu.

2. ČTENÍ

K novosti nové smlouvy patří i to, že pravý chrám není z otesaných kamenných kvádrů, ale z kamenů „živých“. Základním kamenem je živý a vzkříšený Kristus, který proměňuje v živé kameny ty, kdo k němu přistupují s vírou (v. 6). Tak vzniká duchovní chrám, ve kterém slouží jako kněží všichni křesťané (v. 5)! Jako oběť však nepodávají býky či kozly jako ve staré smlouvě, ale něco víc: samy sebe (Ř 12,1). Takovou oběť člověk není schopen přinášet ze sebe, z vlastních sil. Proto autor listu píše, že věřící „obětují“ „z podnětu Ducha“, skrze Ježíše Krista (v. 5). Tak jako se Ježíš na kříži odevzdal Otci v moci Ducha (Žid 9,14), podobně jsou v Kristu věřící uschopněni odevzdávat se Otci, a to v témže Duchu Ukřižovaného!

1 Petr 2,4-9

Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán. Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni.

Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Vrcholem dnešního úryvku je Ježíšovo „Já jsem...“ (v.6): „cesta“ = orientace; „pravda“ = v bibli vždy chápaná jako věrnost a spolehlivost v zaslíbeních spásy (srov. 8,31n); „život“ = u Jana vždy souhrn všech Božích darů člověku, spása, Boží kvalita života (srov. 10,10). Krátce: Smysl („cesta“) a plnost („život“) nachází ten, kdo se spoléhá („pravda“) na Ježíšovo poselství o Otci.

Jan 14,1-12

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“

Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“

Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.

Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“

K ZAMYŠLENÍ

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, třeba i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje.
Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil. V jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti. A zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestát zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 4. Svátek sv. Kateřiny Sienské

1 Jan 1,5-2,2

Mt 11,25-30

Komentář: 1 Jan 1,5-2,2
Velkým darem Velikonoc je odpuštění: a takový dar můžeme využívat „bez omezení“, pokud jsme ochotni vyznat a odevzdat svůj hřích. Cesta ke smíření je otevřena …

Sk 14,19-28

Jan 14,27-31a

Komentář: Jan 14,27-31a
Moc zla: všemocná? Zdrcující? Nikoli. Proto nad těmi konkrétními projevy zla okolo mě mohu nyní vzývat Krista: a především věřit, že on je silnější.

Gn 1,26-2,3

Mt 13,54-58

Komentář: Gn 1,26-2,3
Práce, dřív než proměňuje a posvěcuje svět, obohacuje mě samotného. Objevil jsem to?

Sk 15,7-21

Jan 15,9-11

Komentář: Jan 15,9-11
Ježíšova slova můžeme vnímat jako cestu k lásce: k objevení a zakoušení Boží dobroty ke mně.

3. 5. Svátek sv. Filipa a Jakuba

1 Kor 15,1-8

Jan 14,6-14

Komentář: 1 Kor 15,1-8
Apoštol předal… církev předala a předává… přijal jsem to? Nejen rozumem, ale i „srdcem“? Nejen jako „objektivní událost“, ale jako dar pro mě?

Sk 16,1-10

Jan 15,18-21

Komentář: Jan 15,18-21
Splývám se světem? Nebo se od světa odlišuji? V čem?