5. 2. 2006

5. neděle v mezidobí

Dobře víme, že naše křesťanské povolání nelze oddělovat od života. V takovém případě by bylo nepravdivé a nepřesvědčivé. Jednat a mluvit, prostě chovat se jinak v kostele a jinak „venku“, by znamenalo rozdělení na posvátné a světské. Žijeme přece to, co slavíme a slavíme to, co prožíváme. Na jedné straně máme každý svůj mimořádný zvláštní úkol a k jeho naplňování i příslušné potřebné dary a schopnosti. Nad to však, na straně druhé, od okamžiku křtu neseme povolání a identitu dětí Božích. Ta netvoří protipól našich akcí, ale je podstatou celého našeho bytí. Ať jsme kdekoli a v jakékoli situaci, máme přinášet Boží radostnou zvěst a dosvědčovat ji, jednoduše realizovat naše povolání ke svatosti. Je potřeba vědět, že máme-li druhé oslovit, sami musíme být přesvědčeni o Boží lásce, o jeho uzdravujícím doteku a o poslání, které nám svěřil.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde, než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Job, postižený hlubokými ranami navenek i uvnitř, vylévá své nitro a popisuje svůj stav pomocí různých obrazů (těžce pracujícího člověka, otroka či námezdníka). A jeho nářek se stává prosbou „pamatuj, Bože“.

Job 7,1-4.6-7

Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.
Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“

ŽALM 147

Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, – opěvujte našeho Boha, neboť je milý, – zaslouží si chvály. – Hospodin buduje Jeruzalém, – shromažďuje rozptýlené z Izraele.
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, – a jejich rány obvazuje. – Určuje počet hvězd, – každou z nich nazývá jménem.
Velký je náš Pán a přemocný, – jeho moudrost je bez míry. – Pokorné Hospodin pozvedá, – bezbožné však ponižuje k zemi.

2. ČTENÍ

Těm, kteří se odvolávají na zákon svobody (a tak neberou ohled na druhé), Pavel předkládá „sebe jako vzor“, aby ukázal prvenství zákona lásky. Tento zákon hledá to, co prospívá druhým, a dokáže se zřeknout i těch oprávněných nároků (v případu apoštola nepřijímat odměnu za hlásání evangelia).

1 Kor 9,16-19.22-23

(Bratři a sestry!) Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal.
Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Aleluja.

EVANGELIUM

Perikopa se skládá ze tří malých pasáží, z nichž první dvě ukazují Krista jako toho, kdo osvobozuje od projevů zla (nemoci nebo osobního zla). Třetí část vyzdvihuje, že tento Ježíš nepřišel jen pro jednu omezenou skupinu. Jádrem Ježíšovy činnosti je přitom hlásání Božího slova a vyhánění zlého ducha.

Mk 1,29-39

Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu ji horečka přestala a ona je obsluhovala.
Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“
Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

K ZAMYŠLENÍ

Ve svém evangeliu nám svatý Marek představuje Ježíše: kdo on je, co říká a jak jedná. Potkáváme ho jako muže akce, který neúnavně pracuje. Oslovuje nás jak dovede žít své společenství s Otcem, jak se uchyluje k modlitbě a nebojí se strávit v ní třeba celou noc. Je přesvědčivý svou rozhodností při naplňování úkolu, který přijal, i v předávání radostné zvěsti člověku a v jeho osvobozování od každého zla. Jeho život je tak blízký životu našemu. I my jednáme, řešíme problémy, máme své cíle a modlíme se, nebo se o to alespoň snažíme. Řekli bychom, že si vystačíme sami. Marek nám však ukazuje Krista, Syna Božího, který přichází ke každému, i k nám, i nás se chce dotknout a jeho dotek je uzdravující, i nás přišel osvobodit od všeho zla, a jak to potřebujeme! Víme však o tom?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. 2.

1 Král 8,1-7.9-13

Mk 6,53-56

Komentář: Mk 6,53-56
Až neskutečně úspěšné se jeví toto Ježíšovo působení. Ale zkušenost života ukazuje, že mnoho lidí, kteří se svou vírou „dotkli“ Ježíše, skutečně zažili uzdravující změnu ve svém nitru, kterou jinde marně hledali.

7. 2.

1 Král 8,22-23.27-30

Mk 7,1-13

Komentář: Mk 7,1-13
Některá pokušení jsou trvalá, jen navenek dnes vypadají trochu jinak. Jedno z nich je splnit literu předpisu a vyhnout se tak tomu, co Bůh skutečně očekává.

8. 2.

1 Král 10,1-10

Mk 7,14-23

Komentář: Mk 7,14-23
Ježíš zcela důsledně odhaluje každou povrchnost a nepravdivost ve svém na první pohled zbožném okolí. Dovolíme mu, aby také tak důsledně revidoval náš život? Dáme mu za pravdu?

9. 2.

1 Král 11,4-13

Mk 7,24-30

Komentář: Mk 7,24-30
Není snadné naučit se od Ježíše lásce, která nestírá rozdíly mezi pohany a těmi, kdo Bohu chtějí patřit, a přitom se neuzavírá nikomu, ani pohanům.

10. 2.

1 Král 11,29-32; 12,19

Mk 7,31-37

Komentář: Mk 7,31-37
Pokud s vírou a otevřeností vnímám Boží slovo a pokud upřímně Boha chválím, jsem také člověkem, kterému Pán Ježíš „otevřel sluch a rozvázal jazyk“. Není to samozřejmé, je třeba za to děkovat.

11. 2.

1 Král 12,26-32; 13,33-34

Mk 8,1-10

Komentář: Mk 8,1-10
Dávat především z toho, čím nás Ježíš obohatil, to je zřejmě tajemstvím úspěchu, ať je potřebných sebevíce. Je ale třeba se znovu a znovu ptát, čím jsem obohacen pro druhé, co mohu z Ježíšových darů rozdávat?