5. neděle v mezidobí

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, opatruj nás - svůj lid - s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde, než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Job, postižený hlubokými ranami navenek i uvnitř, vylévá své nitro a popisuje svůj stav pomocí různých obrazů (těžce pracujícího člověka, otroka či námezdníka). A jeho nářek se stává prosbou ”pamatuj, Bože”.

Job 7,1-4.6-7

Job řekl: ”Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.

Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.

Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, uplývají bez naděje. Pamatuj, že dechem je můj život, mé oko již nikdy neuzří štěstí.”

ŽALM 147

Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce.
</b>Nebo:<b> Aleluja.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, - opěvujte našeho Boha, neboť je milý, - zaslouží si chvály. - Hospodin buduje Jeruzalém, - shromažďuje rozptýlené z Izraele.

Uzdravuje ty, jimž puká srdce, - a jejich rány obvazuje. - Určuje počet hvězd, - každou z nich nazývá jménem.

Velký je náš Pán a přemocný, - jeho moudrost je bez míry. - Pokorné Hospodin pozvedá, - bezbožné však ponižuje k zemi.

2. ČTENÍ

Těm, kteří se odvolávají na zákon svobody (a tak neberou ohled na druhé), Pavel předkládá ”sebe jako vzor”, aby ukázal prvenství zákona lásky. Tento zákon hledá to, co prospívá druhým, a dokáže se zřeknout i těch oprávněných nároků (v případu apoštola nepřijímat odměnu za hlásání evangelia).

1 Kor 9,16-19.22-23

Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal.

Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.

Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Aleluja.

EVANGELIUM

Perikopa se skládá ze tří malých pasáží, z nichž první dvě ukazují Krista jako toho, kdo osvobozuje od projevů zla (nemoci nebo osobního zla). Třetí část vyzdvihuje, že tento Ježíš nepřišel jen pro jednu omezenou skupinu. Jádrem Ježíšovy činnosti je přitom hlásání Božího slova a vyhánění zlého ducha.

Mk 1,29-39

Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu ji horečka přestala a ona je obsluhovala.

Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: ”Všichni tě hledají!”

Odpověděl jim: ”Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.” A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

K ZAMYŠLENÍ

Málokterá část Starého zákona tak věrně vyjadřuje utrpení člověka a pocity, které ho při tom naplňují, jako kniha Job. Je dobré jí číst celou a ne jen jedinkrát. Jednou z velkých životních překážek pak je to, co vyjadřuje i Job - pocit, že utrpení neskončí. Když zaplní trápení celý život člověka, všechno jeho myšlení a cítění, zdá se, že je bez konce. V takových chvílích se člověku nejen těžko věří, ale také velmi těžko žije. A proto je třeba číst knihu Job celou, abychom z ní vnímali, že z utrpení se nelze nijak snadno vyvléci, že utrpení nemůžeme druhému člověku umnými slovy vymluvit, ale že utrpení může být překonáno, až se člověk opět přiblíží k Bohu. Job nezůstal v zajetí svého trápení. To je výzva i naděje.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Gn 1,1-19

Mk 6,53-56

Komentář: Mk 6,53-56
Klást Ježíšovi k nohám nemocné: to můžeme i my. Stačí je ”přednést” před Pána: s vírou, že on je živý a má moc nad každou nemocí.

Gn 1,20-2,4a

Mk 7,1-13

Komentář: Mk 7,1-13
Ctí mě rty… Pánu je milejší ryzí postoj srdce než ”zbožné modlitby” či vnější postoje. A pokud si uvědomuji, že moje srdce je daleko od něho, nemusím zoufat, ale spíš ho mohu prosit, aby mě přitáhl k sobě a daroval pravdivé a upřímné srdce.

Gn 2,4b-9.15-17

Mk 7,14-23

Komentář: Mk 7,14-23
Pravdivý pohled do ”sklepa mého srdce” může deprimovat. Ale nemusím se vydat do těch temných a špinavých komůrek sám: je tu i Kristus, který má moc odstranit všelijaké ”harampádí”.

Gn 2,18-25

Mk 7,24-30

Komentář: Mk 7,24-30
Důvěřovat Kristu… až do krajnosti.

Gn 3,1-8

Mk 7,31-37

Komentář: Mk 7,31-37
Představ si, že jsi na místě toho hluchoněmého: Ježíš se tě dotýká, říká…

Gn 3,9-24

Mk 8,1-10

Komentář: Mk 8,1-10
A bylo mu jich líto. Počátek ”dobroty” je vnitřní solidarita… Protikladem této solidarity je apatie, zahleděnost do vlastních problémů a cílů.