5. neděle postní - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Jednal Bůh pouze v minulosti? Pomůže i nyní? Na tyto palčivé otázky odpovídá prorok svým zvěstováním spásy. Největší událostí spásy v dějinách Izraele bylo vyjití z Egypta. Vzpomínka na přechod Rudým mořem (v. 16-17) není však nostalgickým útěkem do minulosti, ale oživením naděje do budoucnosti. Lid v babylónském vyhnanství nesmí proto ustrnout ve vzpomínkách na slavnou minulost, nýbrž se má otevřít v očekávání nových Božích činů. Bůh dává nový začátek: On nejen vyvede svůj lid z Babylónu, ale bude o něj pečovat také na poušti – podobně jako po vyvedení z Egypta. Bůh dal velkou minulost a dá také velkou budoucnost.

Iz 43,16-21

Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mocných vodách stezku, který (k soudu) vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli:
”Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím vám věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti.
Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na stepi, řeky na poušti, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného, lid, který jsem stvořil pro sebe, který bude hlásat mou chválu.”

ŽALM 126

Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy naše ústa byla plná smíchu – a jazyk náš byl plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany: – ”Velkou věc s nimi udělal Hospodin!” – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnouti budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ

Pavel po svém obrácení zanechal mnoho věcí za sebou, především vědomí vlastní spravedlnosti a dokonalosti. Co ho k tomu přivedlo? Poznání Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Nebylo to však poznání rozumu, ale živé poznání srdce, zkušenost hluboké blízkosti. Tato živá zkušenost ho nenechává na pokoji a žene ho dál k plnému setkání s Kristem. Apoštol používá obrazy převzaté ze sportu (1 Kor 9, 24-27; Fil 2, 16), aby vyjádřil ”napětí” a dynamismus křesťana uchváceného Kristem. Takový člověk se podobá běžci, který se na stadioně žene vší silou do cíle, aby dosáhl vítězství a odměny. Tím vítězstvím křesťana je Kristovo vítězství nad smrtí: vzkříšení. Odměnou je samotný Kristus (v. 9).

Flp 3,8-14

Bratři! Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Praví Pán: Nyní se tedy obraťte ke mně celým svým srdcem, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.

EVANGELIUM

Tento příběh je jedinečným svědectvím o Ježíšově postoji k provinilému: on nepřijímá hřích, ale hříšníka. Pro zákoníky a farizeje je cizoložnice jenom ”případ” a příležitost, jak vtáhnout Ježíše do léčky. Kdyby se on vyslovil pro její propuštění, byl by jasně proti Mojžíšovu zákonu. A pokud by ji odsoudil k ukamenování, překročil by římský zákon, který vyhrazoval takový rozsudek pouze státní moci. Mistr se však vyprostí z léčky skutečně mistrovským způsobem. Nerušeně píše na zemi a obrací soud na samotné žalobce, když jim do jejich rukou přenechá ”soud” o sobě samotných! Ježíš neodsuzuje ani ”spravedlivé” farizeje, ani hříšnou ženu. Pro něj je rozhodující odpověď srdce na dar i nárok omilostnění: ”Jdi a už nehřeš”.

Jan 8,1-11

Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: ”Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?” Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim: ”Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.” A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
Ježíš se vzpřímil a řekl jí: ”Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?”
Odpověděla: ”Nikdo, Pane.” Ježíš řekl: ”Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!”

K ZAMYŠLENÍ

Vykořenit silné a mocné zlo ještě větší silou a mocí – to je pokušením člověka v celých dějinách. Všichni diktátoři tvrdili, že chtějí něčemu zlému zabránit mocí a silou. Výsledkem je vždy velké utrpení nevinných. Léčit jádro hříchu u druhého člověka postojem lásky a důvěry je ovšem velmi riskantní. A nelze to dělat ”plošně”. Skutečně, Ježíš se v evangeliu svým činem lásky a důvěry obrací vždy ke konkrétnímu jednotlivci. A má zřejmě úspěch – i když ne u každého. Není snadné se těmto postojům od něho učit. Ale následování, ke kterému jsme povoláni, bez toho není možné.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62

Jan 8,12-20

Komentář: Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
”Odvrátili své oči, že nehleděli k Bohu a nepamatovali na jeho soudy” (v. 9). To bylo začátkem zvrácenosti oněch soudců. A oni jsou nám výstražným příkladem, že počátkem hříchu je ”zapomínání na Boha”, snaha se před Bohem ukrýt. Nejednám někdy také tak?

Nm 21,4-9

Jan 8,21-30

Komentář: Nm 21,4-9
Cesta s Bohem je někdy… na poušti bez vody a jídla. Nechceme-li podlehnout vyslovené či nevyslovené nespokojenosti (”reptání”), je třeba pozvat Boha do své hořkosti, nedůvěry, zklamání.

Dan 3,14-20.91-92.95

Jan 8,31-42

Komentář: Dan 3,14-20.91-92.95
Klanět se zlaté soše, klanět se penězům, kariéře, požitku… Čemu se klaním? Mám aspoň touhu, aby mě Bůh osvobodil od mých model?

Gn 17,3-9

Jan 8,51-59

Komentář: Gn 17,3-9
Tento úryvek z Geneze je jeden z nejvýznamnějších v celém Starém zákoně. Zkus se zamyslet, v jakém smyslu jsou slova tohoto textu pro tebe platná a aktuální.

Jer 20,10-13

Jan 10,31-42

Komentář: Jer 20,10-13
Obdivuhodná je Jeremiášova neohroženost tváří v tvář nebezpečí a nejistotě: ”Hospodin je se mnou, on je silný bojovník” (v. 11). Tuto větu si mohu odnést do dnešního dne a připomenout si ji, když mi bude úzko.

Ez 37,21-28

Jan 11,45-56

Komentář: Ez 37,21-28
Máme tu výsadu, že žijeme v čase naplnění Ezechielova proroctví. Teď mohu nechat vytrysknout úžas nad Boží mocí, která je schopná tak velkých činů.