4.neděle adventní - A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Rosu dejte, nebesa, shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

V r. 735 př. Kr. efrajimský král Pekach a aramejský král Resín vytáhli do boje proti Achazovi, králi judskému. Bůh skrze Izaiáše ujišťuje Achaza o nezdaru jejich vpádu (Iz 7,3-9) a pak sděluje Boží znamení: narodí se syn se ohlášeným jménem Emanuel („S námi Bůh“). Během jeho života Bůh totiž potvrdí, že je blízko svému lidu. Proto vpád Resína a Pekacha skončí neúspěchem (Iz 7,16). Církev pochopila hlouběji dosah tohoto Božího zaslíbení a viděla jeho naplnění v Ježíšově narození z Panny.

Iz 7,10-14

Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“
Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“
Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je ‚Bůh s námi‘)“.

ŽALM 24

Odpověď: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti.
Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.

2. ČTENÍ

V těchto verších je shrnuto takřka celé evangelium. Nejprve apoštol představuje sebe: „Kristův služebník“, „povolaný za apoštola“, „určený k hlásání radostné zvěsti“. Pak říká nejpodstatnější o adresátech: „milovaní Bohem“, „povolaní ke svatosti“. Nakonec načrtává v hlavních rysech obsah dopisu: Ježíš Kristus, Syn Boží a syn Davidův, vzkříšený a oslavený. On je Pánem a je mocně přítomný ve společenství křesťanů. A právě toto „credo“ musí přijmout a hlásat každý apoštol, aby všichni lidé dosáhli spásy.

Řím 1,1-7

Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. Aleluja.

EVANGELIUM

Záměrem této perikopy je prokázat, že Ježíš je Mesiáš. Ten měl pocházet z Davidova rodu, proto se uvádí, že Josef (otec z právního hlediska) byl synem Davidovým (v. 20). Dalším znamením Ježíšova mimořádného poslání je jeho nadpřirozené početí z Ducha svatého (zároveň je plně synem Marie!). Tak se naplnilo Izaiášovo prorocké zaslíbení o Emanueli: „Bůh je s námi“, proto „spasí svůj lid od hříchů“ (v. 21). Immanuel: Bůh s námi, se mnou. Se mnou v mých problémech, hledáních, starostech…

Mt 1,18-24

S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“
To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel“, to znamená „Bůh s námi“.
Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

K ZAMYŠLENÍ

Celé Matoušovo evangelium se odehrává mezi dvěma pomyslnými uvozovkami, které zvěstují tutéž skutečnost. Na začátku tohoto evangelia (Mt 1,23) je tvoří slova známého výroku Izaiáše o Emanueli: „Bůh s námi“. V jeho závěru (Mt 28,20) pak zmrtvýchvstalý Kristus zdraví svou církev – nás – příslibem: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“. Doba církve a život křesťanů jsou oslavou Boha přítomného a blízkého, oslavou společenství Boha a člověka. Radostná zvěst evangelia je nám svěřena; svým životem ji píšeme a hlásáme. Ani na konci našeho života – stejně jako na jeho začátku – nebude chybět ono, už citované, Kristovo ujištění „Já jsem s vámi…“.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 7,10-14

Lk 1,26-38

Komentář: Lk 1,26-38
Naplnění Božích přislíbení je velkým svědectvím o Boží věrnosti. Ale pro člověka je někdy obtížné rozpoznat v životních událostech, že se Boží slib skutečně naplňuje. Když to nevidí, je ochuzen.

Sof 3,14-18a

Lk 1,39-45

Komentář: Sof 3,14-18a
Vidět Hospodina uprostřed jeho lidu znamená pochopit jeho sílu, která se proti lidu neobrací, ale podporuje ho. Tak je tomu i u nového Božího lidu – církve.

1 Sam 1,24-28

Lk 1,46-56

Komentář: 1 Sam 1,24-28
Velké postavy Starého zákona se mnohdy narodily za okolností, které byly pro narození spíš beznadějné, než nadějné. Bůh tak jemně a zřetelně ukazoval svou moc, která se vrcholně projevila v narození, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše.

Mal 3,1-4.23-24

Lk 1,57-66

Komentář: Mal 3,1-4.23-24
Naplnění prorokových slov je možné sledovat od Ježíšova narození až podnes. Na jeho poselství se stále tříbí duchové, na postoji k jeho způsobu myšlení a žití se stává viditelným rozdíl mezi dobrem a zlem.

Štědrý den

2 Sam 7,1-5.8b-12.14.16

Lk 1,67-79

Komentář: 2 Sam 7,1-5.8b-12.14.16
Je hezké udělat něco pro Boha. A přece je ještě důležitější pochopit, co Bůh dělá pro člověka – a být vděčný. Boží věrnost je darem nad dary.

Slavnost Narození Páně

Iz 52,7-10

Jan 1,1-18

Komentář: Jan 1,1-18
Rozeznávat Boží slova, řečená prostřednictvím slov i životních činů Ježíšových, od záplavy slov tohoto světa, to je trvalým úkolem Ježíšova učedníka. Co vlastně pro to dělám?