4. neděle velikonoční - cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Úspěch kázání před Židy a „bohabojnými“ pohany (srov. Sk 13,16.26) v pisidské Antiochii byl nezvykle velký (Sk 13,42-44). Lukáš zde líčí ideální typickou scénu zvěstování obracejícího se od Židů k pohanům (a to nejen na základě jejich odmítnutí – srov. Sk 18,6 – ale především na základě Božího plánu, srov. Sk 1,8; 10n; 28,28; dnešní v. 47). Pavel si je však neustále vědom „přednostního“ práva Židů na Boží slovo (v. 46) a i později se snaží nejprve zvěstovat v synagogách (viz dále vynechané Sk 14,1nn).

Sk 13,14.43-52

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: ‘Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.’“
Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

ŽALM 100

Odpověď: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, – služte Hospodinu s radostí, – vstupte před něho s jásotem!
Uznejte, že Hospodin je Bůh: – on nás učinil, a my mu náležíme, – jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Neboť Hospodin je dobrý, – jeho milosrdenství je věčné, – po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

2. ČTENÍ

Náš úryvek odpovídá na otázku, kdo obstojí během událostí „tříbení a zkoušky“, které mají následovat po zlomení šesté pečeti. Jakousi anticipací z pohledu „věčnosti“ ukazuje sedmá kapitola nebeskou liturgii zachráněných, kteří obstojí ve zkouškách. Mohou nosit bílý šat, zaslíbený těm, kdo zachovali Boží slovo (Zj 3,3.4; 6,9). Palmy v jejich rukou jsou znamením dosaženého vítězství. Po předchozích bolestech a utrpení mohou nyní zakusit životodárnou a osvěžující Boží blízkost. Přestože oslavený Beránek přebývá v Božím majestátu, „sníží se“ na úroveň člověka a dovede ho k živým vodám (srov. Jan 4,10.14; 7,37). Tím dovrší své „snížení“ k člověku, jež se projevilo už ukřižováním. Toto „snížení“ je důsledkem hluboké náklonnosti k člověku.

Zj 7,9.14b-17

Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
A jeden ze starců mi řekl: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

V úryvku nalézáme třetí část výkladu „pastýřské obrazné řeči“, tentokrát soustředěného na „ovce“: Ty jsou charakterizovány stále se prohlubujícím vzájemným bytostným vztahem s Ježíšem – Pastýřem (ony slyší Ježíšův hlas – on je zná; ony jdou za ním – on jim dává věčný život). Ti, kdo takto „naslouchají“ a „následují“, tvoří společenství nacházející v Ježíšových (a tím i v Otcových!) rukou absolutní jistotu a bezpečí, které lze ztratit jen vlastním rozhodnutím. Otec skrze Ježíše již daroval vše.

Jan 10,27-30

Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

K ZAMYŠLENÍ

Dnes jsme v úryvku knihy Zjevení slyšeli o Beránkovi, který „povede veliký zástup, bude je pást a vodit k pramenům živé vody…“, a v evangeliu hovoří Ježíš o svých ovcích, „které slyší jeho hlas“. Beránek – Pastýř, to je Kristus, který dějinami vede společenství své církve, popřává mu oporu, stará se o ně a je mu nablízku, protože sám do něj patří. On otevřel všem nevyčerpatelný pramen své lásky. Spolu s ním pokračují v tomto krásném úkolu prostřednictvím služebného kněžství jako průvodci, společníci na cestě putování Božího lidu, ti, které on povolal. Také jim byly svěřeny klíče od zdroje života. V kněžství se setkává jejich osobní charisma s nesmírným Božím darem povolání. Kněz je ve svátosti připodobněn Kristu, pastýři, a zároveň naplno zůstává člověkem, je součástí Božího lidu. Dnes, v neděli Dobrého pastýře, se zvlášť modlíme za to, aby byl neustále dostatek svatých kněží, ale také za to, aby ti, kteří jimi už jsou, dokázali velkoryse odpovídat na velikost povolání a zároveň pravdivě nést své lidství.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26. 4.

Sk 11,1-18

Jan 10,1-10

Komentář: Sk 11,1-18
Bůh „rozšiřuje“ Petrovo srdce, aby mu ukázal, že spása je i pro pohany. V čem, pro koho potřebuji já rozšířit své srdce – koho nepřijímám, komu nepřeji… koho mi přesto Pán ukazuje?

27. 4.

Sk 11,19-26

Jan 10,22-30

Komentář: Sk 11,19-26
Pavel a Barnabáš vyučují učedníky. Vyučování patří k životu každého křesťana, nestačí jen víra a modlitba, potřebuji také vědět a znát. Jak mohu růst v této oblasti mého křesťanského života?

28. 4.

Sk 12,24 – 13,5a

Jan 12,44-50

Komentář: Sk 12,24 – 13,5a
Boží slovo se šíří a rozrůstá… Děkuj za situace ve svém životě, ve kterých k tobě Bůh mluvil, kdy tě jeho slovo zasáhlo a vedlo k obrácení, k pokání, ke změně života, ke službě bližním, ke svědectví …

29. 4. svátek sv. Kateřiny Sienské

1 Jan 1,5 – 2,2

Mt 11,25-30

Komentář: 1 Jan 1,5 – 2,2
Bůh přivádí každého hříšníka (uznávajícího svoji hříšnost) skrze očištění krví Ježíše Krista do světla. On je spravedlivý a věrný, odpouští naše hříchy. Co jiného mohu udělat, než děkovat mu a chválit jej?

30. 4.

Sk 13,26-33

Jan 14,1-6

Komentář: Sk 13,26-33
„Nepoznali, kdo Ježíš je.“ Pojmenuj si, kým pro tebe Ježíš je, co pro tebe znamená, jaké bys mu dal(a) ve své současné životní etapě jméno? Která jeho „tvář“ (vlastnost) k tobě v tomto čase promlouvá, je ti blízká?

1. 5.

Sk 13,44-52

Jan 14,7-14

Komentář: Sk 13,44-52
„Plní radosti a Ducha svatého“. I já (spolu s dalšími) zakouším to, co učedníci z našeho úryvku. Radostná zvěst evangelia je i pro mne. Co mi brání ji plněji přijmout, být plný(á) „radosti a Ducha svatého“?