4. neděle velikonoční – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého ...

1. ČTENÍ

Petr, "naplněn Duchem svatým" (stálý lukášovský důraz), znovu využívá možnosti hlásat Ježíše jako ukřižovaného a vzkříšeného Mesiáše. Klasická formule víry (v. 10) je doplněna o zvěst o Ježíšově univerzální spásné moci (v. 12).

Sk 4,8-12

Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
On je ten ´kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."

ŽALM 118

Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ČTENÍ

Už teď jsme Božími dětmi (v. 1), jsme v Synu (v. 5), ale ještě nejsme zcela dovršeni (v. 2), zcela bez hříchu (1, 8). Nakolik jsme už teď v něm, v Synu, natolik nehřešíme. Až ho plně uvidíme tváří v tvář (1Kor 13,12), pak mu budeme zcela podobni (v. 2).

1 Jan 3,1-2

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ve v. 11 a 14 se Ježíš ztotožňuje s "pastýřem" a rozvíjí svůj vztah k "ovcím": ochotu zcela se pro ně nasadit, darovat za ně život. Z tohoto daru pak vyrůstá vzájemný vztah lásky vyjádřený slovem "znát" (tím se v Bibli vyjadřuje hluboké poznání vedoucí k důvěrnému společenství). Obraz "dobrého pastýře" je zde dovršením starozákonní zvěsti o Bohu – jediném Pastýři Izraele (Ž 23; Iz 40,11; Jr 31,10; Ez 34,23; Mi 5,1-3), který ovšem touží do jednoho stáda shromáždit nejen Izrael, ale celé lidstvo (v. 16; srov. 11,52).

Jan 10,11-18

Ježíš řekl: "Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

K ZAMYŠLENÍ

V liturgických textech neděle Dobrého pastýře, zvláště v úryvku Janova evangelia, nalezneme důležité a podstatné sloveso vystihující intimitu vztahu Boha a člověka: poznávat. "Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce" (Jan 10,14n). Jde o poznání, které svět nevlastní. Toto poznání znamená "vidět Boha tak, jak je" (1 Jan 3,2). Znamená, že Kristus "dává život za své ovce" (Jan 10,15) a že "jeho jméno uzdravuje člověka" (srov. Sk 4,9.10). Život církve – Pánova společenství – je neustálým osobním kontaktem s Kristem, je to zkušenost společenství a dialogu. Dejme se oslovit pozváním k důvěrnosti a k intimitě s ním. Vždyť jsme vykoupenými Božími dětmi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

4. 5.

Sk 11,1-18

Jan 10,1-10

Komentář: Jan 10,1-10
I dnes mne chce dobrý Pastýř vést, volá mne jménem, zve mne k následování, chce mne vyvést na pastvu. Nechám se? Zaslechnu v šumu a ruchu dnešního dne jeho hlas?

5. 5.

Sk 11,19-26

Jan 10,22-30

Komentář: Jan 10,22-30
"Z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo" – nikdo a nic, žádný hřích ... Počítej s tím v dnešním dni, nenech se svést z dobré cesty.

6. 5.

Sk 12,24 – 13,5a

Jan 12,44-50

Komentář: Jan 12,44-50
Boží vůlí ("příkazem") je věčný život – pro každého, kdo věří, kdo poslouchá Ježíšova slova ... Přijmu tento Boží dar a odpovím na něj? Jak? Zachováváním Ježíšových slov ...

7. 5.

Sk 13,13-25

Jan 13,16-20

Komentář: Jan 13,16-20
Služba Bohu a služba lidem kolem mne jdou ruku v ruce, nemohu jednu od druhé oddělit, vydělovat se ze svého okolí, zůstávat sám jen se svým Bohem. Komu mohu dnešní den posloužit?

8. 5.

Sk 13,26-33

Jan 14,1-6

Komentář: Jan 14,1-6
Ve spolehnutí se na Ježíše ("Já jsem pravda") nacházím směr ("Já jsem cesta") i cíl a naplnění ("Já jsem život"). Nemusím se bát ("ať se vaše srdce nechvěje"), ale důvěřovat Kristu a kráčet dál po mé cestě k němu.

9. 5.

Sk 13,44-52

Jan 14,7-14

Komentář: Jan 14,7-14
Ježíš ukazuje na Otce, kdo vidí Ježíše, vidí Otce. A já mám ukazovat (ukazuji?) na Ježíše. Mám konat skutky jako on – v jeho moci. Je tomu tak, že kdo mne vidí, může vidět (poznat v mém jednání, v mých slovech) Ježíše?