4. neděle velikonoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Petr, „naplněn Duchem svatým“ (stálý lukášovský důraz), znovu využívá možnost hlásat Ježíše jako ukřižovaného a vzkříšeného Mesiáše. Klasická formule víry (v. 10) je doplněna o zvěst o Ježíšově univerzální spásné moci (v. 12).

Sk 4,8-12

Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
On je ten ‚kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní‘. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“

ŽALM 118

Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ČTENÍ

Už teď jsme Božími dětmi (v. 1), jsme v Synu (v. 5), ale ještě nejsme zcela dovršeni (v. 2), zcela bez hříchu (1, 8). Nakolik jsme už teď v Něm, natolik nehřešíme. Až ho plně uvidíme tváří v tvář (1Kor 13, 12), pak mu budeme zcela podobni (v. 2).

1 Jan 3,1-2

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ve v. 11 a 14 se Ježíš ztotožňuje s „pastýřem“ a rozvíjí svůj vztah k „ovcím“: ochotu zcela se pro ně nasadit, darovat za ně život. Z tohoto daru pak vyrůstá vzájemný vztah lásky vyjádřený slovem „znát“ (tím se v Bibli vyjadřuje hluboké poznání vedoucí k důvěrnému společenství). Obraz „dobrého pastýře“ je zde dovršením SZ zvěsti o Bohu – jediném Pastýři Izraele (Ž 23; Iz 40,11; Jr 31,10; Ez 34,23; Mi 5,1-3), který ovšem touží do jednoho stáda shromáždit nejen Izrael, ale celé lidstvo (v. 16; srov. 11,52).

Jan 10,11-18

Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“

K ZAMYŠLENÍ

V liturgických textech neděle Dobrého pastýře, zvláště v úryvku Janova evangelia, nalezneme důležité a podstatné sloveso vystihující intimitu vztahu Boha a člověka: poznávat. „Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce.“ (Jan 10,14n) Jde o poznání, které svět nevlastní. Toto poznání znamená „vidět Boha tak, jak je.“ (1 Jan 3,2) Znamená, že Kristus „dává život za své ovce“ (Jan 10,15) a že „jeho jméno uzdravuje člověka.“ (srov. Sk 4,9.10) Život církve – Pánova společenství – je neustálým osobním kontaktem s Kristem, je to zkušenost společenství a dialogu. Dejme se oslovit pozváním k důvěrnosti a k intimitě s ním. Vždyť jsme vykoupenými Božími dětmi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 5.

Sk 11,1-18

Jan 10,1-10

Komentář: Jan 10,1-10
Obraz o ovcích, ovčinci a dobrém pastýři není právě z moderního technického světa. Ale otázka, kdo mne v životě povede a kam mne dovede, je stále na místě. Je iluzí domnívat se, že si vše najdu, určím a vykonám v životě sám, že se nenechám nikdy nikým vést.

9. 5.

Sk 11,19-26

Jan 10,22-30

Komentář: Jan 10,22-30
Ježíš je blízký a srozumitelný, a přece mnohým nepochopitelný. Je opravdu nečekané, že Bůh své nejdůležitější dílo pro člověka vykoná v tak obyčejných lidských poměrech. Ale on tak jedná vždy a stále!

10. 5.

Sk 12,24 – 13,5a

Jan 12,44-50

Komentář: Jan 12,44-50
Ježíš je opravdu někdo jiný než soudce, který by vykonával lidskou spravedlnost a zajišťoval pomstu. A přece není vůči zlu lhostejný. Nejen to. Na vztahu k jeho poselství si člověk vytváří rozsudek nad sebou samým.

11. 5.

Sk 13,13-25

Jan 13,16-20

Komentář: Jan 13,16-20
Ani Jidášova zrada nezničila Boží plán záchrany člověka, spíš se stala nechtěně jeho součástí. Ježíš smrt nevyhledával, ale nakonec jí šel vstříc s důvěrou, že na jeho cestě nic nezmění.

12. 5.

Sk 13,26-33

Jan 14,1-6

Komentář: Jan 14,1-6
Konce Ježíšovy cesty člověk opravdu nedohlédne. Nedivme se proto váhání apoštolů. Spíš je třeba prosit o dar víry, která by nás provedla každou pozemskou temnotou.

13. 5.

Sk 13,44-52

Jan 14,7-14

Komentář: Jan 14,7-14
Není snadné přiblížit se lidským chápáním Ježíšovu vztahu k Otci. A přece je to k pochopení evangelia nutné. Celý Ježíšův život se odehrává v úzkém vztahu k Otci a Otec Ježíše do světa poslal.