4. neděle velikonoční

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa, aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, přede-šel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě...

1. ČTENÍ

Petr, „naplněn Duchem svatým“ (stálý lukášovský důraz), znovu využívá možnost hlásat Ježíše jako ukřižovaného a vzkříšeného Mesiáše. Klasická formule víry (v. 10) je doplněna o zvěst o Ježíšově univerzální spásné moci (v. 12).

Sk 4,8-12

Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“

ŽALM 118

Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé za-vrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Osla-vujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ČTENÍ

Už teď jsme Božími dětmi (v. 1), jsme v Synu (v. 5), ale ještě nejsme zcela dovršeni (v. 2), zcela bez hříchu (1, 8). Nakolik jsme už teď v Něm, natolik nehřešíme. Až ho plně uvidíme tváří v tvář (1Kor 13, 12), pak mu budeme zcela podobni (v. 2).

1 Jan 3,1-2

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho bu-deme vidět tak, jak je.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám moje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Ve v. 11 a 14 se Ježíš ztotožňuje s „pastýřem“ a rozvíjí svůj vztah k „ovcím“: ochotu zcela se pro ně nasadit, darovat pro ně život. Z tohoto daru pak vyrůstá vzájemný vztah lásky vyjádřený slovem „znát“ (tím se v Bibli vyjadřuje hluboké poznání vedoucí k důvěrnému společenství). Obraz „dobrého pastýře“ je zde dovršením SZ zvěsti o Bohu – jedinému Pastýři Izraele (Ž 23; Iz 40,11; Jr 31,10; Ez 34,23; Mi 5,1-3), který ovšem touží do jednoho stáda shromáždit nejen Izrael, ale celé lidstvo (v. 16; srov. 11,52).

Jan 10,11-18

Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpá-tek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Ot-ce.“

K ZAMYŠLENÍ

Lidé hledají a nacházejí mnoho životních cest. Evangelium ale ukazuje jedinečnou cestu k cíli: přibližuje člověku přístup k Otci skrze Ježíše Krista, Dobrého pastýře. Ten nás všechny zná našim vlastním jménem. Ví o našich starostech, problémech, bolestech i radostech. Zná naše výhry i naše prohry. Kristus nás ovšem nenechává samotné na pospas vlku, tedy takovému nebezpečí, které nás může od Boha navždy oddělit. Ukazuje nám Boží milost a lásku, kterou každý z nás potřebujeme. Proto mohu s přesvědčením říci: chci Ježíše přijmout jako svého Spasitele, následovat jeho příkladu a nechat se jím vést.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

12. 5

Sk 11,1-18

Jan 10,1-10

Komentář: Jan 10,1-10
Ježíš jako dobrý pastýř: počítám s ním? Považuji ho za svého dobré-ho pastýře, který mě doprovází, chrání, vede?

13. 5.

Sk 11,19-26

Jan 10,22-30

Komentář: Jan 10,22-30
Jsi-li ty Mesiáš… Tato pochybnost se asi nevynoří na našem jazyku, ale možná jen ve skrytu srdce – pokud nás Ježíš zklamal, „nepředvedl svou moc“ (neodpověděl na naši modlitbu). Teď je čas „vyříkat si to s Ježíšem“ o všech zklamáních, nesplněných představách.

14. 5. Svátek sv. Matěje

Sk 1,15-17.20-26

Jan 15,9-17

Komentář: Jan 15,9-17
Nenazývám vás už služebníky, ale přáteli. Kristus mě nazývá svým přítelem! A nejen nazývá… Není to úžasné?

15. 5.

Sk 13,13-25

Jan 13,16-20

Komentář: Jan 13,16-20
Často je řeč o službě křesťana (v rodinném či farním společenství, ve světě), málo se však mluví o důstojnosti této služby: je podílem na Kristově poslání (vždyť když přijímáme služebníka, přijímáme Krista). A toto je vel-ká motivace a vzpruha!

pátek 16. 5. Svátek sv. Jana Nepomuckého

Řím 8,31b-39

Mt 10,17-22

Komentář: Řím 8,31b-39
Nic nás nemůže oddělit od Kristovy lásky: a to ani náš hřích, naše tupost a neschopnost přijmout tuto lásku. Krásné je toto vědět, krásnější je to prožít.

17. 5.

Sk 13,44-52

Jan 14,7-14

Komentář: Jan 14,7-14
Můžeme konat velké věci: kdyby nám toto řekl nějaký člověk, mohli bychom ho právem podezírat z klamu. Ale toto nám slibuje samotný Kristus: a cestou k těmto velkým činům je modlitba v jeho jménu, tj. v něm, v souladu s jeho slovem.